Whistler: láska na první pohled (očima Dušana Mihalečka)

Kanadský Whistler je Mekka mountainbikingu. V místním bikeparku je více než 200 kilometrů tratí různé obtížnosti a další desítky a stovky kilometrů najdeme v širokém okolí stejnojmenného města v Britské Kolumbii. Podobně hustou koncentraci singlů, ale také lidí, pro které je biking opravdovým životním stylem, asi nikde jinde na světě nenajdeme.

Dušan Mihalečko, kameraman, novinář a také spolupracovník redakce MTBS.cz, strávil v Kanadě více než rok. Přímo ve Whistleru natáčel promovidea pro tamní lyžařský a bikový resort, ale i pro další zajímavé klienty, a po absolvování náročného kurzu ve Whistleru se stal oficiálním guidem a instruktorem jízdy na horském kole. My jsme s Dušanem promluvili o tomto bikovém ráji během jeho krátké zastávky v ČR, odkud se zanedlouho vrací zpátky do Kanady.

Byla to tvoje první zkušenost s bikeparkem ve Whistleru?
To ne, já byl v Kanadě na léto už v roce 2007. Jezdil jsem tam v bikeparku, který mě neuvěřitelně dostal a od té doby jsem vždycky toužil se tam vrátit.

Čím ti Whistler tak učaroval?
Nebyl jsem schopen si už nikde jinde tak dobře zajezdit! V Evropě je to všechno úplně něco jiného, ať už v Rakousku, Francii nebo kdekoliv jinde. Jen v bikeparku je na 200 kilometrů trailů. Lanovkou tě vyvezou nahoru a pak tě čeká patnáct, dvacet minut jízdy.

Většina slavných bikových videí vznikala právě ve Whistleru, že?
Hodně fotogenických pasáží s výhledy na Whistler je spíš v horní části parku, kde jsou náročnější tratě s velkými dropy, wallridy, prudkými sjezdy či úzkými lávkami. Širší výběr tratí je pak v dolní části bikeparku, a to včetně těch nejjednodušších jako je třeba začátečnická Easy Does It, až po legendy jako A-line. To je asi nejslavnější flow trail se skoro devadesáti skoky za sebou, které se postupně prodlužují a zvětšují, a na něž není skoro třeba brzdit, protože jsou perfektně postavené. Je to adrenalin a ryzí zábava.

Přikládáme Dušanovo video z loňské otvíračky bikeparku, které prozradí mnohé o jeho povrchu i překážkách:

Mají je nějak rozdělené podle obtížnosti?
Tratě jsou zelené, modré, černé a double-černé. Podle výkonnosti si vybereš. I začátečník si tu může půjčit kolo, třeba v bikeparku půjčují sjezdové Giant Glory, ale ostatní krámy mají k dipozici karbonové Santa Cruz V-10, GT Fury a podobně. První jízda je na trati Easy Does It, která jezdce v malém sklonu s klopenkami seznámí s tím, co ho v bikeparku čeká, a jak se sjezdové kolo vůbec ovládá. Až to zvládne, jde se na modré, kde jsou větší klopenky, které perfektně drží. Nemusíš tolik brzdit, protože každá klopenka je vyvedená trochu do kopce, takže tam pak nevznikají takové ty vybrzděné rolety jako jinde. Mají to vymakané do detailu.

Pozastavme se na chvíli u toho, jaká cesta tentokrát vedla do Kanady. Měl jsi to docela bohaté…
Jak jsem říkal, vrátit jsem se tam chtěl už dlouho. Věděl jsem, že pracovní víza jsou do 35 let, takže ve 34 letech bylo na čase to řešit. Jako blesk z čistého nebe se ozval ultramaratonec Svaťa Božák, že potřebuje kameramana na Race Across America. To byl přesně ten impuls. A tak jsme se s mojí tehdejší partnerkou Petrou Tlamkovou (maratonská závodnice – pozn. redakce) rozhodli, že poletíme oba, natočíme video z RAAMu a pomůžeme Svaťovi i jako členové doprovodu. (Svaťa Božák je v cíli RAAM. Šestý! - pozn. redakce). Náš seriál o RAAMu uveřejnil stream.cz (najdete jej na http://www.stream.cz/porady/3000-mil-v-sedle - pozn. redakce).

A už jste tam zůstali…
My jsme po absolvování závodu jeli už sami dva s Petrou z Washingtonu DC zase zpátky do San Francisca vrátit týmové obytné auto. Takže celkem jsme během jednoho měsíce ujeli přes 10 000 km. Cestou jsme se stavili u Katky Nash doma, natočili s ní video, které jste mohli vloni vidět na MTBS (Video: Czech-Check Kateřina Nash) a pak jsme pokračovali do Santa Cruz. Tam jsme navštívili firmy Ibis a X-Fusion a týden jsme jezdili po okolí Santa Cruz.

To zní trochu jako pohádka. Na čem jste jezdili?
V Santa Cruz jsme měli půjčená kola. Já jezdil Ibise Mojo SLR a Petra měla Tomaca.

Ale v Americe jste zůstat neplánovali...
Kdepak, z Ameriky jsme rovnou odletěli do Vancouveru a po týdnu konečně odjeli do vytouženého Whistleru. Přijeli jsme tam už celkem bez peněz, protože to cestování po Americe něco stálo. Práci tam ale jako Čech seženeš relativně snadno. Češi tam mají dobré jméno, že umí makat.

Kde jste sehnali místo?
Peťka šla dělat číšnici, já jsem zašel s kamerou do místního týdeníku, ukázal jim portfolio a nabídl jim videa. Je to zaujalo, videa chtěli, ale nikdo to pro ně nedělal. Důraz kladli na cenu a bylo pro ně zajímavé, že jsem neměl takové finanční nároky, jako lokálové. První akci jsem natočil na ukázku, na další už mě poslali na zkoušku, a pak jsem dostal smlouvu na čtyři akce za měsíc. Vydělal jsem si tak na bydlení a poplatky, ale na jídlo už to nebylo. V Kanadě je dost draho. Později ve Whistleru už jsme bydleli v bytě 2+1 a měli jsme tam jeden pokoj. A já jsem si ve Whistler Blackcomb, lyžařské a cyklistické firmě, našel druhou práci. Dělal jsem tam ve skladu, balil jsem zboží, oceňoval a podobně. Za každý den ve skladu jsem dostal permici na kopec.

S čím jste do Kanady odjeli? Vcelku odvážné rozhodnutí vše prodat, sbalit se a jet na rok na blind do zámoří…
Hlavním cílem bylo, aby se Péťa rozjezdila na XC a že bychom jeli Trans Rockies. Pořadatelům jsem nabídl natáčení. Oni nejdřív říkali, že na to nemají budget, ale pak jsme se domluvili výměnou za startovné pro Péťu. A ona tam dojela třetí, což všechny překvapilo.