Zaostřeno na ženy MS XCM: tři tituly za tři týdny, česká stopa

O mistrovství světa maratonců v dánském Haderslevu jsme toho napsali už mnoho. Faktem je, že jsme se příliš nevěnovali ženám. Ale abychom dostáli jakési rovnováhy, rozuměj genderové vyváženosti, dali jsme dohromady následující text. Ten se týká zejména fenomenální bikerky z Francie Pauline Férrand Prévot, která si bezesporu zaslouží nadstandardnější textovou péči a podíváme se také na české zástupkyně.

Duhová garderoba

Třicetiletá Pauline letos zcela zastínila vycházející hvězdy bikingu Loanu Lecomte a Monu Mitterwallner, které byly brány za největší favoritky téměř uplynulé sezony. Jenže to, co se podařilo Pauline v posledních třech týdnech je úctyhodné. Po loňské zpackané olympiádě, na níž byla, podle jejích vlastních slov, připravená stejně dobře jako letos na přelomu srpna a září, kdy získala tři duhové dresy, si spravila chuť. 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Pauline FERRAND-PREVOT (@paulineferrandprevot)

26. srpna 2022 si dojela pro titul v short tracku, o dva dny později přidala titul v cross country a v sobotu 17. září završila duhový hattrick titulem v maratonu. Paradoxem je, že právě poslední titul, o nějž se bojovalo více než tři a půl hodiny, byl vůbec nejtěsnější - XCC vyhrála o 18 sekund, XCO o 1:35 min a XCM o necelou vteřinu. Pauline ve sprintu porazila Annie Last z Velké Británie a svou věčnou soupeřku Jolandu Neff (SUI). 

"Jsem opravdu moc šťastná z toho, co jsem v posledním měsíci dokázala. V ten den se to může zdát snadné, ale cesta k tomuto dni vyžaduje spoustu tvrdé práce, disciplíny a obětí. Děkuji všem lidem, kteří umožnili tento neuvěřitelný měsíc," napsala na své sociální sítě třicetiletá rodačka z Normandie, která se podobným kouskem do historie zapsala už v roce 2015. Tehdy dokázala v jednom roce vyhrát tři tituly ve třech různých disciplínách. To se dosud nikomu jinému nepodařilo.

Do maratonského závodu v Haderslevu na 88 km nastupovala Pauline jako největší favoritka. Obhájkyně titulu Mona Mitterwallner (AUT) se stále nedostala do svého tempa po onemocnění covidem, na Jolandu Neff byla trať zase až příliš netechnická... a popravdě, konkurence z řad pěstěných maratonkyň nebyla.

Jela jsem chytře

Padesátičlenné startovní pole až na 50 km vedla trojice domácí bikerek, pak se ale začaly skupinky ještě více drolit až 25 km před cílem zbyly na čele 4 dámy. Pozdější medailistky doplňovala ještě dánská bikerka Sofie Heby Pedersen. Pauline umí jet chytře a takticky, proto nehýřila silami a závěrečném sprintu dokázala vyhrát. Přesně 20 dnů po svém posledním triumfu v Les Gets.    

"Nebylo to snadné, trať byla docela rovinatá, ale věděla jsem, že ve sprintu jsem dobrá a mám šanci. V závěru si Jolanda a Annie trochu pohrály a já je musela stíhat, ale dostala jsem se zpátky v dobré chvíli a dostala jsem se do boje o medaili. Ve sprintu jsem předvedla to nejlepší," nešetřila chválou Pauline. 

"Musela jsem jet chytře a trochu taktizovat, takže jsem v závodě byla nucená hodně přemýšlet o tom, co a jak udělám, takže vyhrát tady dneska bylo prostě úžasné, mám obrovskou radost," řekla v cíli posilněná o zprávu, že už se stala dvojnásobnou tetou a také bohatší o dalších 5 000 euro. Za tři duhové dresy obdržela 18 000 euro. (poražený 1. kola Wimbledonu odchází s částkou 1,45 mil. Kč, pozn. redakce)

Vzpomínky na Tokio stále živé

Pauline na své formě velmi tvrdě pracovala. Už nechtěla dopustit podobný "fuckup" jako v Tokiu, kdy jí zaskočil déšť.  "Věděla jsem, že na suchu budu téměř neporazitelná. Nikdy, nikdy jsem si nepředstavovala, že by mohlo pršet. Je to šílené, ale ani jsem neměla správné pneumatiky. Teď už můžu říct: 'Jsem tak hloupá,' ale je to šílené," uvedla nedávno v rozhovoru pro francouzský časopis Velo Vert. Pauline obětovala přípravě naprosto vše. Na jihu Francie, kam se přestěhovala, si například nechala postavit traily s technickými pasážemi často vídanými na moderních XCO tratích. Spolu s Cecile Ravanel - několikanásobnou vítězkou EWS - strávila hodiny na enduro kole, zhubla 2 kila, začala řešit silový trénink a vzdala se vztahů... ano, co je to za život, řeknete si možná. Ale závodnice s takto nastavenou myslí, se jen těžko poráží.

Milena 

Ale zpátky k nám do Česka. Respektive za českými závodnicemi, které si v Haderslevu oblékly reprezentační dres - Milenou Kalašovou a Karlou Štěpánovou. Ani jedna z nich nepatřila mezi kandidátky na medaili, ba ani na závodnice aspirující na top desítku. Což se nakonec ukázalo jako pravdivé tvrzení.    

Úřadující maratonská šampionka Milena Kalašová, mimochodem maminka 1,5ročního syna Kubíka, si drží dlouhodobě slušnou výkonnost. Jako jedna z mála domácích maratonkyň vyráží na velké světové závody. Na květnovém ME na Malevilu skončila na 14. místě, v Haderslevu si dojela v kvalitní světové konkurenci pro solidní 26. příčku.

"Jsem se svým výsledkem v rámci možností spokojená, vždycky to může být horší, ale i lepší," řekla Milena, pro níž světový šampionát vrcholem sezony nebyl. Popravdě, vzhledem k dějišti - dánskému podnebí (deštivo a větrno), profilu a délce tratě - bylo jasné, že takovýto typ maratonu mi rozhodně sedět nebude. Moje sezona byla postavená na zcela jiné závody, mistrovství světa předcházelo dost náročných maratonů, jela jsem Harrachov, Sudety, protože jsem s nominací na MS úplně nepočítala,“ přiblížila Milena, která dokázala vyhrát nejtěžší domácí maratony - Dolní Moravu, Harrachov, Sudety.

"Každopádně parametry maratonu MS by měly být, podle mého názoru, krapet jiné. Z výsledků mužů i žen je zřejmé, že trať nebyla šitá na míru maratoncům, ale spíš XC jezdcům. Ale bylo to zase něco jiného, trať byla rychlá, protkaná spoustou hravých, nikterak technicky náročných trailů. Já jezdím na fullu, takže to byla zábava a závod jsem si docela užila," nechala se slyšet současná domácí maratonská jednička.

Karla

Druhá česká zástupkyně Karla Štěpánová, univerzálka, která má zkušenosti a dokáže kombinovat XCO, cyklokros i maratony, se cíle tentokrát nedočkala. Smůlu si vybrala v podobě defektu poměrně krátce po startu, nakonec musela běžet do nejbližšího depa, které bylo vzdálené hrozivých 13 km. Karla se po opravě s velkou ztrátou znovu do závodu zapojila, ale nakonec byla pořadateli z trati stažena.

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Karla Štěpánová (@stepanovakarla_cycling)

"Po startu ze zadních řad to bylo ve městě dost nervózní a párkrát jsme šly i pěšky :-) což je na maratonu fakt umění.  Dojela jsem do skupinky někam kolem 20. místa. Na sedmém km přišel bohužel naprosto neočekávaný defekt. Vzhledem k tomu, že jsme jely po rovině na louce, to bylo fakt divný. Plášť byl ale řízlej, takže prostě smůla. Šídlem a bombičkou to opravit nešlo. Zkusila jsem na vložce doběhnout/dojet do depa na 20. km, ale bylo to dost pomalý a vyčerpávající. Do cíle prvního kola a půl jsem sice dojela, ale “překvapivě” jsem nestihla limit," líčila Karla svou nedlouho cestu šampionátem.

"Zamrzelo mě to dost, jediný highlight dne byl potlesk, který mi věnovalo druhý depo, když jsem odjížděla! To mě fakt potěšilo… Věřím, že příští rok konečně ukážu, co vše jsem natrénovala, protože trať se mi hodně líbila a dost jsem si od závodu slibovala. Příprava proběhla naprosto podle plánu, a i když jsem byla po MS v Les Gets nemocná, myslím, že jsem se Jardou Friedem připravila dobře. Bylo dobrý, že jsme tam zařadili i KPŽ ve Znojmě, kde jsem nasála i nějakou tu rychlost…"