Zdeněk Štybar: "Na 99% po Táboře skončím, ale..."

Zdeněk Štybar patří mezi historicky nejlepší české cyklisty. S třemi elitními tituly mistra světa v cyklokrosu či dvěma druhými místy na Paříž Roubaix se navíc výrazně zaspal i do historie cyklistiky světové. Nyní se ovšem kariéra sedmatřicetiletého rodáka ze Stříbra chýlí ke konci. Pověsí Štybar po Táboře kolo na hřebík?

Zdeňku, plánuješ po světovém šampionátu v Táboře pokračovat v kariéře profesionála?
Chci to nechat otevřené, protože tam ještě jedna, možná dvě možnosti, jsou a stále je řeším. Proto si tam nechávám to jedno procento k dobru, přestože jsem doufal, že budu už moct brzy říct, jak to bude. Na 99 % to však v Táboře bude můj poslední závod kariéry. Jsem už na to vnitřně připravený.

S jakými ambicemi do závodu v Táboře půjdeš?
V tuto chvíli se to špatně odhaduje, ale když si jako základ vezmu výsledky z minulého roku, tak je to někde kolem patnáctého místa bez specifické přípravy. Ta úroveň je rok od roku lepší a lepší, nicméně věřím, že s tím specifickým tréninkem bych na tom mohl být lépe i já. Bylo by super zakončit to všechno v první desítce, ale je třeba být také realistou - ten týden před Táborem to bude asi hodně hektické, tím spíš, jestli tam vážně ukončím kariéru. V hlavě a v té přípravě ale dělám vše tak, jako kdybych jel vyhrát. A žene mě to dál i v tréninku.

V loňském roce byl Štybar největším lákadlem fanoušků Světového poháru v Táboře...
 

A jaké máš možnosti, kdybys kariéru neukončil?
Stále o tom jednám, zatím nic konkrétního sdělovat nemohu. Navíc mám úplně minimální šanci na jiný projekt. Nechávám to otevřené, uvidíme, jak to dopadne.

Mluvilo se o tvém přestupu do českého silničního celku ATT Investement...
I to je stále v jednání.

Je těžké udělat definitivní rozhodnutí o konci kariéry?
Vždy jsem se bál, že to rozhodnutí udělá někdo za mě. I proto jsem chtěl odejít už dříve z Quick-Stepu, aby za mě rozhodnutí neudělal Patrick Lefevere, který takhle už pár kariér ukončil. Toho jsem se bál. Nakonec to nebyl on, ale Brent Copeland, ředitel týmu Jayco Alula. Ale nic ve zlém, já to absolutně chápu. Když ale vidím všechny ty problémy, co jsem měl poslední roky, tak skončit možná není vůbec špatné rozhodnutí. Celou kariéru jsem říkal, že skončím raději o rok dříve, než o rok později. Myslím, že to právě nastává. Tělo je tak dobité, že to rozhodnutí asi padlo ve správný čas. Já ale věděl, že to nastane, protože doháním tréninkové manko. Nejedu šest hodin v klidu, ale šest hodin s intervaly, protože musím zkombinovat intenzitu s vytrvalostí, což není úplně tradiční přístup k tréninku. Je to teď jediná cesta, jak se dostat na vrchol.

To nezní jako lehké vyjížďky...
Mám před sebou ještě jeden cíl - Tábor. A tu kariéru chci končit na vrcholu fyzických sil. Chci z těla vymáčknout vše, co tam ještě zbylo. A žene mě to dál. Chtěl bych, aby tělo vydrželo ty dávky, které teď mám, abych se posunul na dobrou úroveň.

Jak je náročné pro hlavu, že tělo už vše nedává jako dříve?
Je to logický proces. Určitě to není tak, že bych si něco vyčítal. Zdraví si v posledních letech vybralo nějakou daň a stálo mě to spoustu sil.Ty návraty po všech těch operacích, covidech a podobně mě asi stály nejvíce fyzických i psychických sil. Hlavně těch psychických. Ale doufám, že tělo ještě těch 65 dní, jež zbývají do šampionátu v Táboře, nějak vydrží.

Tábor je pro tebe největší aktuální motivací?
Myšlenka, že právě ten poslední závod bude v Táboře, kde všechno začalo, mě nabíjí. Kruh by se tím krásně uzavřel a myslím, že si nelze vybrat lepší moment, jak se jinak rozloučit s kariérou, než právě tam. Na rozlučku by to bylo ideální. Příprava je v plném proudu. A i kdyby se ještě to jedno procento naplnilo, budu rozhodně plně schopný dál fungovat v jakémkoliv pelotonu, ať už worldtourovém nebo kontinentálním.

Co na to rodina, že ještě úplně neskončíš?
Myslím, že manželka je ráda, protože když jsem prodělal operaci tepen, tak jsem si uvědomil, že jsem na sportu závisej. A ona to pochopila velmi rychle také... Nikdy v životě jsem nebyl čtyři týdny bez sportu. A nedělalo to dobře nikomu z nás. Sport ve mě vždycky zůstane. A myslím, že Ine je ráda, že mám před sebou ještě jeden takový vrchol. I když se oba se synem určitě těší, až tahle fáze života bude za námi.

Jaký je tvůj program na nadcházející dny?
V pondělí odlétám na Mallorku. Závodit jsem měl původně začít v polovině prosince, ale je to ještě s otazníkem. I kvůli tomu tréninkovému manku ten start odsunu asi až po Vánocích. Dá mi to zhruba čtrnáct dnů k dobru na přípravu a dobrý trénink.

Zdeněk Štybar na tiskové konferenci ke světovému šampionátu v Táboře...
 

Závodit budeš především v Belgii?
Ano, půjde o tradiční vánoční turné a nebudu se bát jet všechno, protože ty závody budu potřebovat, abych se dostal jak do techniky, tak i do závodního rytmu. Pak bych chtěl jet mistrovství republiky. Pravděpodobně bych vynechal Benidorm, to mi přijde jako zbytečná cesta navíc a ztráta tréninku, pak bych jel poslední závod světového poháru v Hoogerheide a pak už přijde na řadu Tábor.

Jak jdou Vánoce skloubit s přípravou a závody, dopřeješ si cukroví?
Jsem zvyklý se omezit. V přípravě na jarní klasiky jsem si mohl dopřát asi více než letos, kdy budu vědět, že je přede mnou asi posledních 30 dní kariéry. Nedokážu si ale představit, že bych odjel ze Stříbra a neochutnal vše, co mamka uvaří na Štědrý den a nedal si k tomu jednu vychlazenou Plzeň.

Plánuješ i po konci kariéry pokračovat v závodění pro zábavu?
Nějaké gravelové i bikové závody bych chtěl absolvovat, ale spíš už jen pro zábavu. Nevidím po konci kariéry smysl v každodenní přípravě, to bych mohl pokračovat na silnici.

Neláká tě Cape Epic?
Nabídku už mám. Je to zhruba měsíc po Táboře, ale myslím, že to rozhodnutí padne asi na poslední chvíli. Řekněme, že do poloviny prosince bych měl mít jasno, jakou budu mít práci a jaký budu mít program po Táboře.