Cannondale Trigger Carbon 2 - První dojem

Tři roky uplynuly od posledního "faceliftu" gravity kol a Cannondale přichází s jejich zcela novou generací (Cannondale představuje nový Trigger a Jekyll). MTBS dostalo exklusivní možnost otestovat obě novinky hned po jejich představení a zde jsou dojmy z prvních jízd na novém Triggerovi.

Do testu se mi dostal "základní" karbonový model. Slůvko základní znamená, že nejde jen o nejlevnější karbonový model v nabídce, ale také o nejlevnější verzi Triggera vůbec, Protože Cannondale hliníkovou alternativu v tuto chvíli vůbec nenabízí.

Nový Trigger je hodně podobný s novým Jekyllem. Dělí je od sebe v podstatě, pokud bych to měl zjednodušit, jen 1° hlavového úhlu a 2 cm zdvihu. Na druhý pohled má Trigger také mírně jiný rám u sedlové trubky, jehož horní rámovka hodně připomíná tu, kterou najdeme u Scalpela.

Hned po nasednutí a prvotním pohoupání zjistíte, že Cannondale jasně preferuje aktivní chod odpružení. Jestli jste někdy měli možnost se svézt na předchozí generaci se specifickým Dyad tlumičem, pak velice rychle poznáte rozdíl v chování zadního odpružení, které je nyní daleko aktivnější, rychlejší (pokud chcete) a celkově je možné ho více regulovat. Už není potřeba speciální vysokotlaká pumpička, abyste do něj museli prát 300 psů a to se samozřejmě projevuje na daleko lepší citlivosti odpružení.

Hodně jsem byl zvědavý také na to, jak se bude chovat a jak měnit charakter odpružení v závislosti na změně velikosti vzduchové komory tlumiče. Páčkou na řídítkách totiž neovládáte lockout tlumiče, ale právě velikost hlavní vzduchové komory, čímž byste současně měli redukovat také jeho zdvih ze 145 na 115 mm. Pocitově je celkem znát, že se chod tlumiče "zprogresivní", ale jestli se omezí zdvih o celých 30 mm bych se neodvážil tvrdit.

Jisté je, že v okamžiku, kdy si dáte tlumič do stoupacího režimu a vidlici pravou páčkou zavřete, dostanete opravdu výborně stoupající bike. Schválně jsem zkoušel využít nejlehčího převodu v opravdu prudkém stoupání a řeknu vám, že jsem už dlouho nezažil takhle přilepené přední kolo k zemi. Strmý úhel sedlové trubky evidentně v tomto případě funguje na výbornou.

Naopak plně otevřené odpružení perfektně pobírá nerovnosti. Reaguje okamžitě na jakoukoliv nerovnost a přitom se mi nepodařilo ho dostat na doraz ani při zdánlivě měkčím nastavení 30% SAGu, který jsem si schválně nachystal hned na začátek testu.

Mírně v rozpacích jsem bohužel byl při sestavování testbiku. Jelikož je zde přesmykač, musíte poměrně pečlivě hledat místo a pozici pro další dvě páčky, které ovládají sedlovku a tlumič. Optimální poloha podle mě najít nejde, protože díky zvolenému tvaru páčky tlumiče bude vždy mírně omezen přístup k páčce řazení v okamžiku, kdy je tlumič v poloze s menším zdvihem. Oproti tomu páčka sedlovky sice tolik neomezuje řazení, protože se vždy vrací do stejné polohy, ale pokud ji nechcete mít daleko od Gripu, budete si muset zvyknout na její pootočenou, téměř vodorovnou polohu, aby nekolidovala při stisknutém stavu s řadící páčkou. Pro někoho může být stresující také velká směsice šesti bovdenů před řídítky, nicméně pokud jsou jejich délky optimální tak kromě optického dojmu nijak neomezují vlastní jízdu ani ovládání kola.

Na další postřehy a zjištění si počkejte do velkého testu, který pro vás pochopitelně na MTBS chystáme.