TEST chrtů 4Ever Virus vs. Merida O.Nine

V terénu

Po představení obou biků přichází na řadu ta zajímavější část – test v terénu, kde jsme oběma strojům opravdu nic nedarovali.

Oba biky byly testovány ve stejných lokalitách pro maximální možnost porovnání. Během testu jsme nevynechali nic, s čím můžou oba stroje při svém určení závodního XC přijít do styku. Virus i O.Nine tak okusili táhle asfaltové a prudké terénní výjezdy, kamenité pasáže, kořeny, úzké singly, schody a tvrdě udusané a rozbité stezky. To vše jak za mokra, tak za sucha.

Třešničkou na dortu potom bylo testování na rozmoklé trati bikemaratonu Drásal v srdci Hostýnských vrchů, kde jsme oba stroje seznámili s těmi nejlepšími lahůdkami tohoto okruhu. To nám také umožnilo prověřit vlastnosti na dlouhé trati.

Hlavní charakteristikou, která oba biky spojuje, je úžasná akcelerace. Obě kola jedou dokonale za pedálem. Tuhost a muší váha karbonových rámů je znát zejména při jízdě ze sedla se zavřenou vidlicí – ve spurtu se můžete vymlouvat maximálně na svou fyzičku. Váhový rozdíl předního i zadního kola ve prospěch 4Everu nelze rozhodně ignorovat, protože je to právě hmotnost na rotujících částech, která nejvíce ovlivní akceleraci.

Vzhůru do terénu. 4Ever si s ním poradil bez sebemenších potíží. Jde o plnohodnotný závodní stroj a geometrie se opravdu povedla. Bike nemá potíže v prudkých kamenitých výjezdech. Bohužel se to samé nedá říct o Meridě. Vlaštovky v kombinaci s větším úhlem hlavové trubky udělaly své. O.Nine má v prudkých technických výjezdech mírnou tendenci zvedat se na zadní kolo. Jinými slovy – v případě Meridy je nutné v těchto místech více myslet dopředu, chybu málokdy odpustí, zatímco na 4Everu ze situace ještě vybruslíte.

Co se týče odpružení, Reba umožňuje precizní nastavení pro daného jezdce – lze regulovat tlak v obou vzduchových komorách, nastavení odskoku a tvrdosti zavíraní a k tomu je samozřejmostí dálkově ovládaný lock z řídítek. Durin rozhodně potkáte méně často než Rebu a tak přináší jistou unikátnost a vymezení se z davu. U Durinu je možné nastavit tlak vzduchu a odskok. V porovnání s Rebou však musíme dát Durin až na druhé místo. Dvojitá podkova snižuje prostor mezi pláštěm a také na sebe zbytečně nabaluje nečistoty. Dálkově ovládaný lock u Durinu působí poněkud křehce a designem se podobá garážové výrobě – lanko je vedeno zádní části korunky, kde schytává tu největší dávku odlétávajících nečistot.

Poměrně komplikovaná konstrukce Durinu potom i zbytečně znesnadňuje čistění. Nutno podotknout, že jakoukoliv výhodu týkající se tuhosti dvojité podkovy za jízdy stejně těžko poznáte – ani jedna z vidlic nedisponuje QR15, kde by o citelně zvýšené tuhosti už bylo možné hovořit. Páčka locku Rockshox je na první pohled odolnější a také lépe padne do ruky. 100 milimetrů zdvihu v obou případech je standardem pro XC.

Určitým kompromisem za závodní posed Virusu je nutnost bdělosti a umu ve sjezdech. Od jezdce se očekává jistá dávka dovednosti. V žádném případě tu však nehovoříme o sjezdech v běžných mezích, rozdíl pocítíte ve sjezdech, které jsou už lehce na hranici normálních možností XC kol.

Ruku v ruce s tímto faktem jde průběh brzd Hayes Stroker Trail. I po zajetí brzdy jsou stále slabší než Magury Louise, kde je výkon naprosto bezchybný. Výkon Hayesu je sice dostatečný, ale chybějící ostrý nástup 180 mm kotouče lze cítit. Během testu jsme však nezaznamenali jakýkoliv problém s přehřívání brzd. Nepříjemností Hayesu je vůle v brzdové páce, která se rozhodně nesluší biku této cenové kategorie.

A tam, kde lehce ztrácí 4Ever vládne Merida. Vzpřímenější posed a 660 mm široké vlaštovky sice nejdou úplně ruku v ruce se závodním posedem, ale ve sjezdu a technických úsecích je oceníte. O.Nine si hravě poradí s kořeny a většími překážkami. Ne že by toto Virus neuměl, jen máme-li být přísní, tak je v tomto směru až na druhém místě. Široká řidítka však také přináší jednu nevýhodu - zejména na úzkých singlech člověk musí dávat pozor, aby o něco nezavadil.

Tlumící schopnosti obou karbonových rámů jsou vynikající a lze jen těžko říct, který z výrobců se s tímto bodem vypořádal lépe. Tento fakt oceníte zejména na rozbitých a udusaných stezkách, na nichž jsou zatvrdlé nerovnosti od stop či koní, kde jde tlumící efekt rámu opravdu poznat. (při testu byla obě kola foukána na stejné tlaky, právě pro ověření této vlastnosti).

Pohonu Shimano XT 3x10 není co vytknout. Kvalita je mezi bikery dobře prověřena a známa. Kdyby přesto jen bylo nutné znovu si připomenout – řadí přesně, rychle, bezhlučně a to v situacích, kdy je občas nutné řadit v mírném tahu. Spolu s tuhým karbonovým rámem zvládnete rychlé přechody do stoupání po prudším sjezdu s perfektní ladností.

Když bychom to vše měli nějak stručně shrnout – v obou případech jde o čistokrevné XC stroje, které však ve výsledku a továrním nastavení jsou tak trošku odlišné. Je na škodu, že na obou najdete malé detaily, které však můžou ve výsledku ovlivnit názor na koupi. Je však samozřejmé, že jde o čistě individuální věci, které závisí na proporcích a zvyklostech uživatele.

Výsadou 4Everu je skvělá ovladatelnost, akcelerace a stabilita. Nabízí závodní posed, který ovšem občas potřebuje zkušenosti ve strmých sjezdech. I při vyšších rychlostech ale zůstává naprosto stabilní a skvěle vede stopu. Merida naopak na tomto místě kraluje. Nabízí vzpřímenější posed, který jednak přijde vhod ve sjezdech a přidá k pohodlí při delších vyjížďkách.

Zdá se, že Meridě by však spíše prospěla rovná řidítka neboť celková geometrie spolu s vlaštovkami zhoršují vlastnosti ve výjezdech. I přes nejnižší možné nastavení a představec v negativu Meridě stále chyběl kousek k tomu pravému závodnímu XC posedu. Právě ten kousek možná způsobuje poměrně vysoké hlavové složení a dlouhá hlavová trubka (135 mm oproti 115 mm u 4Everu). Tato kombinace se u Meridy nezdá být dotažena do konce.

Ještě z jiného pohledu – v případě, že by biky už nepodléhaly dalším úpravám, bude Merida pravděpodobně vhodnější na maraton, zatímco 4Ever by si liboval na XC okruhu.

V brzdném účinku vede Magura Louise před Hayesem, což je dáno i použitím kotouče 180 mm na Meridě. Brzdy Magura sice nenabízí možnost jakéhokoliv nastavení chodu či brzdové páky a tak je trošku loterie, jestli padnou do ruky, ale na rozdíl od Hayesu netrpěly žádnou vůlí.

4Ever používá docela tvrdé, ale pohodlné gripy vlastní značky, zatímco u Meridy použili gripy pěnové. Určitě jde v tomto případě o zcela individuální věc. Na druhou stranu, pěnové gripy Meridy působí levným vzhledem, tak se nabízí otázka, proč nepoužít v tomto případě pěnové gripy nějaké vyšší kvality, například s objímkou.

Jak 4Ever tak i Merida používají vyhlášená sedla Selle Italia. Jako praktičtější se zdá být tmavé provedení u 4Evera neboť lesklý bílý povrch na Meridě vypadá sice stylově, ale už po pár vyjížďkách nese při bližším pohledu známky opotřebení. Nutno zmínit, že sedlo 4Everu je velmi pohodlné.

Vedení lanek má každý bike řešeno jinak – vnitřkem rámu a dále spodem u 4Everu, což umožní pohodlnější nošení kola, ale zároveň jsou lanka na poměrně exponovaném místě, co se týče nečistot a tak je škoda, že nebylo zvoleno vedení lanek vcelku. O.Nine vede lanka klasicky spodem rámové trubky, což ničemu moc nevadí, ale nošení kola není tak komfortní.