B2 - na slovíčko s Martinem Kvasničkou

Už je to víc jak deset let, co se kolem české designerské firmy B2 děly velké věci týkající se cyklistiky. Kdo chtěl tehdy nastříkat speciální design na svou helmu, volil právě bédvojku. Stříkaly se ale také rámy kol, designovaly se samolepky nebo trička s cyklistickou tématikou. Pak se ale postupně bédvojka jakoby vytratila z katalogů a povědomí bikerské veřejnosti. Co bylo důvodem? Proč se cyklistika dostala spíše na okraj zájmu a aktivit této firmy? A co je náplní B2 dnes? Na tyto a další otázky jsme se zeptali Martina - jednoho z manželské dvojice Kvasničkových, kterým firma B2 od počátků patří.

Našemu rozhovoru předcházelo jedno takové nevinné a o to víc překvapivé náhodné setkání. S Martinem jsem se potkal loni v Německu na výstavě Eurobike, kde jsme společně okukovali legendární sedlo Flite na stánku známého italského vystavovatele. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na tom, že se po letech prostě musíme sejít a probrat novinky.

Bez mála tři čtvrtě roku poté konečně klapl termín naší schůzky a já přijal pozvání přijet se podívat do současného ateliéru firmy B2, který se nachází na klidném místě v Čerčanech, nedaleko za Prahou.

Tak povídej Martine, koukám, že je u vás spoustu nového.
"No to máš pravdu. Během těch roků se u nás změnilo hodně. Kdybych to měl říct ve stručnosti, tak jsme se i s naším ateliérem odstěhovali z Prahy, máme s Bárou dva kluky a bédvojka dál dělá designy, jen mezi nimi nepřevládají ty s cyklistickou tématikou, ale spíš firemní a motorkářské," usmívá se Martin Kvasnička a vede mě do suterénu svého ateliéru, kde mi ukazuje místnost, které uprostřed dominuje kostra na zakázku stavěného motocyklu a pokračuje. "Zjistil jsem, že tohle mě začíná hodně bavit. Běžně stříkáme nádrže, blatníky i kapotáže motorek pro naše zákazníky, ale do stavby kompletní motorky na zakázku jsme se zatím nepustili. Tohle je první.

Tohle je hodně zajímavé, ale je to přeci něco úplně jiného než stříkání barviček na plechařinu. Jenom ta spousta papírování kvůli schvalování, homologacím apod. Víš vůbec, do čeho se pouštíš?
Máš pravdu, asi to nebude jednoduché. Vlastně abych řekl pravdu, tak sám vůbec netuším, co je potřeba všechno zařídit, aby se nová na zakázku postavená motorka dala dát do provozu. Mám kamaráda, který se zabývá veteránama a různými přestavbami a ten slíbil, že mi v tom pomůže. Jako vystudovaný strojař k tomu mám blízko a už mám dokonce i prvního zákazníka, který, když tady viděl tohle torzo, tak ho chtěl hned objednat ... smích.

Dobrá, obraťme list, co ty a kola?

Ke kolům mám odjakživa blízko. Sám pamatuješ doby, kdy jsme se v kolech hodně realizovali.

Sám jsem dříve jezdil dráhu na Třebešíně, a když přišla horská kola, tak myslím že nejen mě tento trend úplně pohltil. Přvní kolo Merida 300 z dnešního pohledu v ukrutném designu ale pro mě to byl  vrchol toho co jsme si v té době mohli přát. Nebo jak nás, první průkopníky, nechtěli ve Špindlu pouštět s koly na lanovku, nebo rychlostní rekordy v Krkonoších kde si ti nejlepší z nás mohli pochlubit časem 92,5 km/h, nemusím asi dodávat že rekordy padly bez použití přilby, která stejně v té době ani nebyla ke koupi ... hlavně že jsme to se Zdeňkem Löeffelmannem a Michalem Čižmárem přežili.

Co me třeba ale hodně mrzí je to, že tenkrát nakonec nedopadla společná jednání mezi Authorem a eRBéčkem. Mnozí to možná nevědí ale tehdy byla velká jednání mezi oběma firmami ohledně jejich spolupráce (RB vývoj, Author výroba). Kdyby se dala historie přepsat, myslím že by tehdy vzniklo jedinečné spojení které by mělo i v dnešní době co říci.

Nezanevřel jsi přeci ale na kola celkově, říkals, že sám dost jezdíš a baví tě to.
No jasně že jezdím a kola sleduju, ale kolo beru čím dál tím víc jako způsob odreagování, relaxace, nebo jak se říká způsob, jak nabíjet baterky. Člověk nemůže být furt na jednom místě a pořád dokola jen pracovat a starat se o dva malý kluky. S Bárou jsme 24 let a občas máme každej prostě potřebu někam vypadnout a přijít na jiný myšlenky. Já se letos chystám na tři týdny na kole na Island. Chci ho objet, fotit a užít si klid a to prostředí, co tam je. Pojedu sám, mám to rád a je to přesně ten případ, jak jsem říkal, s dobíjením baterek. Akorát letos nemám moc najeto, tak doufám, že to dám, protože jsem si na jaře při jednom výletu do Prahy neplánovaně pořídil zánět achilovek a to pro šlapání na kole není nic příjemného. Doteď se z toho léčím, a jelikož mám najeto tak 400 km, nebude to jednoduchý.

Na kole na Island, to už hraničí s expedicí, ty se na to vážně nijak speciálně nepřipravuješ?
Speciálně určitě ne. Loni jsem se třeba rozhodl a naplánoval, že objedu republiku zhruba za 10 dní na kole. Naplánoval jsem si trasu s tím, že jsem spal u známých, v penzionech a jel přes jižní Čechy na Moravu do Jeseníků, Krkonoš a strašně jsem si to užil. Dá se tohle označit za přípravu? Myslím že určitě. Mám kamaráda v Kalifornii, co tam studoval,  ten zase pro změnu plánuje, že bychom projeli Kalifornii od shora dolů na kolech. To je ale budoucnost. S ním jsem konzultoval i přípravu na podobnou akci a on mi říkal: Nesmíš jet rychle, nesmíš se spotit. Já při tom většinou jezdil tak průměr 20-25 km/hod. Musíš jet 10 max 15 km/hod jako bába s klestím, pak ujedeš za den sto i víc km a tělo si snadno zvykne.

Jak to funguje u vás v práci, když se rozhodneš, že na měsíc zmizíš pryč?
Samozřejmě tohle nemůžu udělat kdykoliv. Na druhou stranu, všechno ve firmě nestojí jen na mě, nebo na Báře, takže se většinou dokážeme nějak domluvit a podle toho jak máme naplánované zakázky si naplánovat i tyto záležitosti.

Jak se dají plánovat malé zakázky, které přeci musejí přicházet průběžně?
Malé zakázky se pochopitelně plánovat nedají. Pokud přijde nějaká v době, kdy jsem na delší dobu mimo firmu, ujme se toho Bára a podle náročnosti a povahy požadavků třeba začne pracovat na grafických návrzích, které doladit vždy nějakou dobu trvá a vlastní stříkání se pak bez výrazného zpoždění realizuje až po mém návratu, nebo naopak, pokud ja Bára pryč.

Když jsme u těch zakázek, tak jaké vlastně u B2 dnes převládají?
Děláme toho opravdu hodně, ale stříkání helem, telefonů, motorek apod. je spíš zábavou, baví nás to, děláme to rádi, ale hlavní příjem máme z větších nebo dlouhodobějších zakázek. Letos v zimě jsme třeba dokončili poměrně velkou a rozsáhlou zakázku, v rámci které jsme navrhovali a realizovali komplexní prezentační sérii, logo, oblečení a doplňky pro Praga Motor Sport. Bára kvůli tomu dokonce jela do Číny vybírat výrobce oblečení a dalších doplňků a celkem jsme na tom pracovali přes půl roku. To byla velká zakázka, která nás ale hodně bavila, protože jsme dostali od zadavatele v podstatě volnou ruku. Obecně se dá říct, že nejvíc teď děláme právě návrhy firemních identit. Spočívá to většinou v logu, vizitkách a dalších prezentačních materiálech. Dlouhodobě pak vydáváme, resp. kompletně připravujeme pro tisk časopis Fany z oboru gastronomie pro mého kamaráda, který zaváží velkosklady, jídelny a hospody zbožím. Je toho celkem dost, příští rok slavíme 20 let a furt nás to baví a to je nejdůležitější.

To s tebou souhlasím Martine. Tak ať se vám daří, užij si výlet na Island a možná zas někdy někde, třeba na kole na viděnou ...

Foto: Petr Bureš & Martin Kvasnička