Bart Brentjens: Jde to správným směrem, líbilo by se mi závodit v dnešní době

 
Dvaapadesátiletý Bart Brentjens, krom toho, že je manažer stáje CST PostNL Bafang, působí už dlouho jako spolukomentátor živých přenosů závodů Světového poháru XCO pro Redbull TV. Spolu s bývalým sjezdařem Robem Warnerem z Velké Británie tvoří povedené duo, které si závody užívá a s nimi si je mohou vychutnávat i fanoušci. Pojďme se podívat, jak s komentováním první olympijský vítěz na horských kolech Bart Brentjens začal a co se mu na dnešní době (pokud neprobíhá epidemie) líbí.

Barte, jsi v RedBull TV od samého počátku přenosů z bikových závodů?
Nebyl jsem tím jediným, kdo to první rok dělal. Vzpomínám si, že vybrali ještě další kluky. Thomas Frischknecht to dělal, Martin Whitley tam byl taky, nebo třeba Simon Burney (současný UCI offroad manažer, pozn. redakce). Já jsem nebyl úplně prvním komentátorem, ale zůstal jsem nejdéle :-)))

Pamatuješ  si na první roky?
Právě jsme se o tom bavili, kolik to tak může být… Myslím, že to bylo před 10 lety. Možná v roce 2012, mohlo to být už 2011. Pravděpodobně je to tak desátá sezona. Tady jsem byl prvně konkrétně v roce 2012.  (Vyhledává si svou komentátorskou historii v archivu fotek v mobilu)… Tak můj první svěťák byl pravděpodobně ve Val d’Isere 2012.

Byla RedBull TV tvá první zkušenost s komentováním?
Úplně ne. Předtím jsem mohl komentovat pro nizozemskou televizi a Eurosport. Když jsem začal v RedBull TV, tak mě poslali do Londýna, kde jsem dostal rychloškolení na nějaké dva až tři dny, kde jsme si všechno nahrávali a analyzovali. Vyzkoušel jsem si tak práci i z vaší stránky, kdy někoho zpovídáte. Díky tomu zvládnu i práci novináře, nejenom komentátora.

Děláš nějakou speciální přípravu na přenosy, nebo všechno vzejde přirozeně z toho, jak se pohybuješ v cirkusu jako týmový manažer a všechny máš tak pořád na očích?
Ano, přípravu děláme společně. Dneska jsme třeba měli poradu. Udělali jsme si přípravu na short track a vytváříme si scénář na cross country. Jezdce samozřejmě vidím trénovat, jak na tom jsou. Ale i ostatní kluci vědí opravdu hodně a radíme se i s lidmi z jiných médií. Scházíme se pak na týmové porady, kde si všechny své poznatky dáváme dohromady. V samotném přenosu je jenom pár bodů, o nichž se můžeš rozpovídat, rozhodně nepoužiješ všechno.  Běžně otevřeme dvě až tři témata.

S komentátorem Robem Warnerem si sedíte, zdá se. Je to tak?
Mám velice dobrý vztah s Robem (hlavním komentátorem RedBull TV, pozn. redakce), takže já jsem v roli experta. Myslím, že Rob je velmi profesionální a stará se o komunikaci s produkcí. Já to mám jednodušší, říkám to, co vidím. Rob toho má na starosti o dost víc a zodpovědný za správné načasování. Vzájemně si pak do přenosu dodáváme energii.

Myslím, že je to správná kombinace a náramně se bavíme. Pracoval jsem i s jinými komentátory na MS, ale myslím, že s Robem to je nejlepší kombinace.

Dostáváte hodně pochval?
Ano, je tu dost pozitivních ohlasů, ale taky dost kritických. Něco jsme v přenosu přehlédli nebo se stačí splést s nějakým údajem a hned nám to dávají náležitě pocítit, píší nám hned zprávy, jak jsme nemohli nezachytit. Třeba naposledy v Albstadtu, když si Flückiger ukopnul kabel od teleskopu, hned jsem měl 20 zpráv na telefonu a my jsme to nezaregistrovali. Ale tak kluci… máme tu na stole mnohem více věcí. Díky počtu reakcí vidíš, jak obrovské množství lidí teď sleduje přenosy. To je neuvěřitelné.

Rozdíl mezi finálním produktem přenosů před 9 lety a dnes je obrovský…
Ano. Je to velmi profesionální, a navíc máme lepší techniku, lepší zvuk a dva tablety s mezičasy a s dalšími údaji. Navíc pokrytí okruhu kamerami je daleko lepší.

Je tu rozdíl mezi místy konání závodů. Jak se to liší?
Závody na některých tratích jsou vždycky zajímavé. Vždycky pomůže, když máš zajímavý závod, v němž jsou malé odstupy a hodně předjetí. Těsné závody přinášejí adrenalin a dobře se komentují až do konce. Vzpomínám si například na skvělý závod žen v La Bresse pár let zpátky. Vloni se tady v Novém Městě povedl druhý závod, nebo třeba i poslední víkend v Albstadtu. Závody jsou každý rok zajímavější, tak se zdá, že to celé jde dobrým směrem. Pomáhají tomu i závody v short tracku, které mohou přinést více publicity pro týmy.

Kdyby sis mohl vybrat – závodil bys raději ve tvé éře, nebo teď?
Když jsem závodil, tak také byly přenosy na Eurosportu. Takové závody ale nebyly divácky moc zajímavé. Jezdilo se dvě a půl hodiny, po trati byly dvě kamery… Bylo to jenom pro skalní fanoušky, ne pro široké publikum. Takže by se mi líbilo, kdybych mohl závodit teď.

Jak se díváš na to, že do závodů horských kolech přišli také silničáři jako Van der Poel nebo Pidcock. Zdá se, že za tvých časů byly tyto světy více rozdělené.
Tak to úplně nebylo. Třeba otec Van der Poela Adri byl v mém týmu American Eagle také. V roce 1994 jsme jeli závod v Houffalize, kde se konal tradiční prestižní závod. Já jsem byl bajker, on přišel ze silnice a cyklokrosu. Tak jsem měl speciální motivaci ho porazit, abych ukázal, kdo je na bajku pánem. Pamatuju si dobře, že on dojel čtvrtý, já naštěstí druhý. 

Ale je pravda, že dříve jsme spíše viděli, že jezdci, co začali na horském kole, přešli na silnici. Obráceně to je výjimečné. Tak si myslím, že je to dobré pro tento sport. Na van der Poelovi i Pidcockovi cením, že mají rádi horská kola. Závody nejezdí kvůli penězům, kterých mají na silnici mnohem víc, a stejné je to s publicitou. Biky je prostě baví a to je na tom to krásné.

Bart je dodnes velmi aktivní biker, pravidelně startuje na Cape Epic...

Dovedl bys vybrat nějaké prvky, které posunuly nejvíce tento sport od devadesátých let?
Pravděpodobně kola. Na devětadvacítkách jsme zkoušeli jezdit i dřív, než se staly hlavními. Zvláště v Nizozemsku jsou malé kopce, tratě byly velice rychlé. Občas bylo na pováženou, jestli nebude rychlejší jet na cyklokrosovém kole. Tam 29ky už dříve dominovaly, ale jakmile se najelo do kamenů a těžších pasáží, tak ještě nebyly na takové úrovni. Samozřejmě se k tomu připojilo zkrácení závodů, jejich zatraktivnění pro veřejnost.

Měl bys nějaký vzkaz pro Čechy?

Chybí mi Kulhavý a samozřejmě mi chybějí fanoušci v Novém Městě na Moravě. Díky nim to tady byla rok za rokem nejlepší akce ze svěťáku.