Cannondale Jekyll vs. Scott Genius TEST #2

První díl tohoto srovnávacího testu najdete zde: Cannondale Jekyll vs. Scott Genius TEST #1

Nejprve si jen stručně připomeneme, že v tomto našem srovnávacím testu jsme proti sobě postavili dvojici enduro kol se zdvihem 150 mm, která ale nejsou obyčejnými endury. Jsou to endura, která ukrývají dva biky v jednom, protože umožňují měnit zdvihy jak zadní stavby, tak předních vidlic a to v rozsahu cca 90 -150 mm. Současně se zdvihy se u nich mění také geometrie a tím pádem i charakter obou kol a to vše je umožněno navíc během jízdy.

Byť jde o dvě konkurenční značky, oba biky mají jedno společné. Konstruktéra. Tím je pan Peter Denk, který momentálně pracuje pro Cannondale, nicméně v minulosti působil právě u Scottu. Pro kompletní info o obou kolech checkněte první díl tohoto testu (Cannondale Jekyll vs. Scott Genius TEST #1).

No a my se tedy pustíme konečně do praktické části našeho testu.

Bike Setup

Genius i Scalpel jsou, jak již bylo řečeno, obdobné platformy. Obě kola využívají poměrně sofistikovaný tlumič, který na první pohled působí složitě až komplikovaně a přiznávám se, že z něj jde tak nějak určitý respekt. Přeci jen nejde o běžný Fox, či Rock Shox, se kterými se setkáváme na každém rohu, a které člověk tak nějak nastavuje už skoro automaticky a jen detailně je dolaďuje po chvilkovém zajetí přidáním nebo ubráním pár desetinek na stupnici tlumičové pumpičky.

Scott i Cannondale mají sice tlumiče od dvou různých výrobců, nicméně způsob jak je správně nastavit je v podstatě stejný a vyplývá přímo z instrukcí na obou tlumičích. Oproti standardním tlumičům zde v obou případech najdeme dva ventily. Vždy jeden pro pozitivní a jeden pro negativní komoru a je potřeba se přesně držet postupu v jakém pořadí a jaké tlaky do nich budete hustit, aby systém následně fungoval tak jak má.

U Jekylla musíte nejprve vypustit negativní komoru, poté nahustit podle tabulky nejprve pozitivní a poté negativní komoru. Následně poštelujete tlumení a vyzkoušíte přepínání zdvihů. Pokud vám charakter odpružení sedí, můžete vyrazit, pokud nikoliv, tak celý postup od začátku opakujete.

U Scotta je postup v podstatě stejný. Nejprve je potřeba nahustit pozitivní, poté negativní komoru a držet se přitom instrukcí uvedených na tlumiči. Ty pomoci jednoduchých piktogramů ukazují podle očíslovaných bodů, který ventil se má foukat jako první, a který jako druhý.

Ačkoli výrobci ve svých manuálech upozorňují na to, že tlumiče je nutné foukat výhradně značkovými hustilkami, tak na Scott vám postačí běžná Fox nebo jiná tlumičová pumpička, zatímco Cannondale nemáte šanci nahustit jinak než vysokotlakou pumpou, kterou Cannondale ke kolu přímo dodává. Důvodem jsou diametriálně odlišné tlaky, které je potřeba do tlumičů dostat. Zatímco u Scottu se vejdeme max do 22 barů, Cannondale vyžaduje po těžších riderech až 31 barů a to je mimo možnosti běžných pumpiček.

Mimochodem, ze zkušenosti musím říct, že zatímco optimální nastavení u Scottu zhruba odpovídalo tabulkovým hodnotám, tak u Cannondale jsme šli pro lepší pocit oproti tabulkám malinko dolů a to v obou komorách tlumiče. Ovšem nebylo to o nikterak zásadní hodnotu, řekněme o 7-9 %.

Ergonomie obou dvou páček na řídítkách, jak u Scottu, tak u Cannondale nemají v podstatě chybu. Zatímco Scott páčka je zdvojená aby mohla ovládat jak vidlici tak tlumič, u Cannondale je páčka navíc obdařena jakýmsi tlačítkem, jehož stiskem se páčka automaticky přepne do Flow módu, to jest do pozice, ve které bike využívá maximum zdvihu a níže položený střed.

Bike Ride

S nastavenými a patřičně naleštěnými biky jsme tedy konečně vyrazili na obvyklá testovací místa a pro focení jsme zvolili lokalitu uprostřed parku Hostivař. Ti, kdož někdy měli možnost tato kola sedlat, mi asi dají za pravdu, že možnost měnit zdvih a charakter biku v takovém rozsahu, v jakém to nabízejí oba testované exponáty, je ojedinělá. Obě dvě nastavení se od sebe opravdu diametrálně liší. O to víc nás zajímalo, jak se budou lišit tahle dvě kola navzájem a věřte nebo ne, bylo to velké překvapení.

Hned první dojem z posedu naznačoval, že Scott bude inklinovat více ke švihákům, zatímco Cannondale bude doma více v enduro a sjezdových pasážích. Scott svou kratší a vyšší stavbou doplněnou navíc o strmější hlavový úhel vyniká XC obratností. Oproti tomu delší Cannondale s níže situovaným středem a vůbec celým svým těžištěm, delším rozvorem a vyšším úchopem, působí na první osahání jako stabilní enduro bike se vším všudy.

V terénu nejprve nastavujeme biky na plné zdvihy a zkoušíme jim dát co proto. Několikrát střídáme Genia se Scalpelem na stejných pasážích a jen si potvrzujeme naše předpoklady. V disciplíně "stabilita" ve vyšších rychlostech a prudších pasážích vítězí Jekyll. Klidněji se ovládá, lépe drží stopu, v zatáčkách zbytečně neznervózňuje. Subjektivně mu prostě drsnější jízda sedí o trochu víc než Scottu.

Scott je při strmějších sjezdech oproti Jekyllovi více nervóznější. Občas si na něm připadáte jako na koze. Vinu na tom bude mít zejména strmější hlavový úhel a kratší rozvor, ale také výše položený střed. Scott má navíc i níže položená řidítka oproti Jekyllovi, takže posed na něm je sportovnější, byť oproti XC strojům výrazně kratší a vzpřímenější.

Druhá část pak spočívala v ryze XC části testu. Zdvihy kolem stovky milimetrů jsou pro tyto disciplíny typické, takže tlumiče putují na spodní hodnoty, vidlice taktéž a my začínáme testovat švihové, akcelerační a záběrové vlastnosti našich nových XC mazlíků.

Necelých třináct kilo občas váží nejeden XC celoodpružený bike, takže naše specifikace "původně" enduro biků rozhodně nějakou extra nadváhou netrpí. Kdo by ale očekával, že se z endur stanou XC speciály, bude zklamaný. Ano, zdvihy a charaktery odpružení se XC strojům přiblížily, ale co se nezměnilo, je posed. iXCéčkaři jsou totiž zvyklí na daleko nataženější sportovnější pozici za řidítky zatímco krátké rámy (z XC pohledu) a představce našich dvou testovaných kol přeci jen nezapřou, že sedíte na uměle "dotvořených" XC strojích.

Vzpřímená pozice prostě naštelováním vidlic ani tlumičů nezmizí a výše položená řidítka také ne. To má za následek zejména v prudších stoupáních tendenci zvedání na zadní kolo. To se projevuje o malinko víc u Scottu, než Jekylla, ale nikterak zásadní rozdíl v tom není. Správnou prací s těžištěm dokážete mnohé eliminovat a po chvilce zjistíte, že i se zapnutými vyššími zdvihy si biky ve výjezdech docela dokáží poradit.

Co nás hodně překvapilo, byla skutečnost, že oba dva stroje výborně eliminují vlivy šlapání na odpružení. Ani při poměrně silové akceleraci se zadní stavby zbytečně nepropadají a nekonzumují část vašeho výkonu. Tady je potřeba přiznat, že v disciplíně "XC" se misky pomyslných vah naklápějí více ve prospěch Scottu. Okřídlená a často používaná formulace o živějším ovládání kola prostě tak nějak samozřejmě teď přichází na jazyk a tam, kde Scott se Scalpelem díky němu prohrával, tak v tuto chvíli vítězí. Ono popsat naprosto správně a přitom jednoznačně rozdíl mezi těmito dvěma koly není vůbec jednoduché. Napadla mě v tomto ohledu ještě jedna taková malá paralela, která se některým možná nebude líbit, ale ti, kteří zkusili, tak budou vědět daleko lépe "co tím chtěl básník říci". Rozdíl mezi Geniem a Jekkylem na mě totiž působil tak trochu jako rozdíl mezi 26ti a 29ti palcovým kolem, přičemž pomyslným twentyninerem byl v tomto případě Cannondale.

Soustředíme-li se na charakter a funkci odpružení, musíme konstatovat, že ačkoliv se oba dva stroje foukají na výrazně rozdílné tlaky v tlumičích, zásadní rozdíl v jejich fungování není. Oba implicitně po správném nastavení využívají spíše větší SAG a oba by se daly nazvat slušně progresivními "houbami". Scott měl poněkud tužší zpětný doraz tlumiče, který na sebe občas upozornil malým ťuknutím, které ale nešlo eliminovat úpravou zpětného odskoku. \U Cannondale jsme zase měli pocit, že jsme neustále někde na 50% SAGu nicméně nadoraz jsme tlumič nikdy nedostali a zadní stavba pracovala zejména na kořenech a ve sjezdech bez zaváhání.

Co se týká osazení, tak ve specifikaci musíme v obou případech pochválit trojpřevodníkové kliky. Díky nim jsme si mohli užívat jak velmi rychlé sprinty po lesních i polních cestách, tak zkoušet náš technický um při extrémních výšlapech strmých stoupáků na tak zvaného kašpárka, kde se ukáží mezní vlastnosti rámu a jeho geometrie stejně tak jako záběrové funkce použitých plášťů.

Poslední zmínku týkající se našich jezdeckých zkušeností s těmito koly věnujeme lockoutu. Oba dva biky ho mají k dispozici. Cannondale pouze na přední vidlici, Scott pak také na zadní stavbě. Přiznám se, že já osobně jakkoliv fandím a jsem příznivcem měnitelných zdvihů a teleskopických sedlovek, lockouty prakticky nepoužívám a jediné, kde bych si dokázal představit, že by měly opodstatnění, je na NorthShore ve Vancouveru. Tam pokud nemáte auto a jste nuceni se na vrchol dostat po svých by bylo zablokování tlumičů na těch několik kilometrů klikatých silnic asi opravdu přínosem. U nás ale při běžném ježdění důvod využívat tuhle funkci opravdu nenalézám. Ano, kompletní lockout u Scottu funguje výborně a kdo chce, tak má možnost ho velmi jednoduše aktivovat. U zadní stavby ho můžete využít pouze u zdvihu 95 mm, v případě přední vidlice ho pak můžete aktivovat kdykoliv při jakémkoli nastaveném zdvihu.

Konečný ortel

A pomalu se dostáváme k závěru našeho dalšího srovnávacího testu a tím také k celkovému hodnocení obou kol. Jak nejlépe a současně jednoduše charakterizovat tahle dvě kola? Odpovídal jsem na to už snad stokrát, poté co jsme zveřejnili první annonce na tento test. "Scott je iXCéčko, Cannondale sjezďák". Tenhle verdikt ale prosím berte s trochou nadsázky. Pokud byste někdy dostali příležitost svézt se na jednom z těchto dvou kol, tak určitě budete překvapení o jaký jde univerzál. Ve vysokých zdvizích požerou obě kola opravdu hodně, stejně tak, jako si poradí s rychlými dlouhými přesuny. Oba biky jsou opravdu dobrými endury, nicméně tenhle test měl být srovnáním dvou konkrétních modelů a nikoliv jen "popisem" vlastností enduro biku zkříženého z iXCéčkem.

Když jsme si kola do testu brali, netušili jsme, jestli a jak moc se budou vůbec od sebe lišit. Vlastně jsme se tak trochu báli, že se lišit nebudou a test tak bude jen o chvále, či spílání nad běžnými minelami obou strojů. Po konkrétních zkušenostech s oběma koly jsme ale byli poměrně dost překvapeni jak moc se od sebe obě kola liší a naše "trauma" tak nabralo zcela jiného rozměru :-).

Ale teď už opravdu vážně. Scott jakkoliv je výborným endurem, tak přeci jen více inklinuje k rychlejšímu, svižnějšímu XC stylu ježdění, při kterém vám hodně dobře pomůže se zdoláváním ošemetných nástrah drsného terénu. Cannondale bych naopak doporučil třeba sjezdařům, kteří uvažují nad koupí druhého kola s tím, že Jekyll jim přinese více motorkoidního stylu než Genius a přitom svou hmotností a možnostmi změny zdvihu umožní nejeden rychlý přesun napříč Alpami, nebo třeba Kruškami.

V testu jsme měli karbonové verze, patřící spíše mezi dražší varianty tohoto typu kol. Samozřejmě, pokud jste honiči hmotnosti a nesejde vám na nějaké té desítce tisíc korun, pak doporučujeme poohlédnout se po ještě vyšších modelech. V případě Cannondale se můžete dostat až na Top model Ultimate za 199 999,- Kč u Scottu pak na model Premium za 179 990,- Kč.

Naopak pokud se budeme bavit o přijatelnějších a dostupnějších variantách, poohlédneme se po duralových verzích těchto strojů. Scott nabízí Genius se štelovacím zdvihem už od 59 990,- Kč konkrétně prostřednictvím modelu Genius 60 a Cannondale své Jekylly startuje na 69 999,- Kč (Jekyll 4). Smutným paradoxem je, že nejlevnější verze těchto kol jsou osazeny vidlicemi bez možnosti změny zdvihu a to do jisté míry eliminuje univerzálnost těchto kol, nicméně zase to dává prostor pro větší rozšíření této koncepce mezi normální smrtelníky. Za nás si tenhle nápad Petera Denka rozhodně vysloužil palec nahoru. Záleží jen na vašich preferencích, ke kterému biku se v případném rozhodování přikloníte. Ani jedna volba není krokem mimo.

Kompletní informace o kolech Scott i Cannondale najdete na stánkách výrobců www.cannondale.com, www.scott-sports.com českých distributorů www.scottsports.cz, www.cannondalebikes.cz a samozřejmě také v našem katalogu kol na www.kolo.cz.

Foto: Petr Bureš & Renata Hanušová

Fotogalerie

Foto: Petr Bureš & Renata Hanušová