Cape Epic je zážitek. Jednou ale stačí, říká český hobík Hromádko

Sedmačtyřicetiletý Luboš Kouble a o tři roky mladší Tomáš Hromádko jsou jednou ze tří českých dvojic, které startují na letošní Cape Epic mezi amatéry v kategorii Masters, letos absolvují už svůj druhý ročník, a to v dresu Mitas Textra Czech. Zajímalo nás, jaký je pohled "hobíka" na závod, který je jistě nejslavnějším etapovým závodem na horských kolech, ale také suverénně nejdražším. Dvojice zaplatí za osmidenní africké dobrodružství více než 120 000 Kč. V polovině etapáku jsme si o tom povídali s Tomášem, přezdívaným Hromadou. S chlapíkem z Mladé Boleslavi, majitelem logistické a eventové společnosti.

Co tolik láká na Cape Epic, že je člověk ochotný zaplatit takové peníze?
No, důležtá je otázka, co nás lákalo poprvý a co nás lákalo podruhý :-)

Tak co vás tedy zlákalo vloni?
To je strašně jednoduchý, všichni o Epicu mluví, jako o nejtěžším a nejhezčím etapovým závodě horských kol. Tak je to prostě výzva, asi nic většího není, je to skvěle zpopularizovaný, organizací ten závod předčívá všechno ostatní. Chtěli jsme si to taky vyzkoušet.

A splnilo to vaše očekávání, byla třeba i zklamání?
Co se týká organizace a atmosféry, tak to bylo podle očekávání, byli jsme asi trochu zklamaný tady z toho jídla a nutričních příprav, jinak je ten závod zmáklej dokonale.

Dá se v našich podmínkách na takový závod vůbec připravit, třeba co se týká trati?
Myslím si, že ne. Těžko se vysvětluje na čem se tady jezdí. Jednak to, co se tady vyjíždí a jednak co se sjíždí, to je někdy neuvěřitelný. Singly jsou buď upravený nebo neupravený, spousta kamenitých pasáží a cest. Dá se připravit na fyzickou zátěž, abys vydržel šest hodin tvrdýho zápřahu. Na techniký pasáže asi ne, tomu se u nás různý trailový místa ani nepřibližujou. Natož pak tratě na závodech.

Čím jsou tratě na Cape Epicu tak těžké?
V každý etapě je něco jinýho, není to jen terén, ale i podnebí. Jsou to buď uměle udělaný singly, kde je hodně klopenek, že má člověk pocit, že je na Matějský pouti. Ale je tady hodně sjezdů plných kamenů, kam si myslím, že ani kolo nepatří :-) Některý pasáže jsou na hranici sjízdnosti pro hodně lidí tady, občas mám pocit, že jezdím po tatranskejch chodníkách. Do toho vítr a vedro.

Hodně etap má dlouhé cesty mezi farmami, takové naše polňačky...
Ono se to jeví, že to je jednoduchý, ale hodně tu fouká a je to plný rolet. Takže si člověk neodpočine, je to protivný a bolej z toho nohy, ale nezbývá než založit a jet.

Po loňském ročníku jste už pomýšleli o tom letošním?
No, my když jsme to vloni dojeli, tak jsme si pogratulovali a řekli jsme si: viděli jsme a zvítězili jsme - sami na sebou - ale jednou stačilo, už sem nepojedeme, minimálně příští rok ne. 

Proč?
Už jenom ta příprava je strašně náročná, tomu člověk musí obětovat alespoň 5 měsíců tréninku. A vzhledem k tomu, že každý z nás má práci a rodinu a další koníčky, tak přes zimu je trénink složitější. Ale zřejmě jsme udělali na lidi z Mitasu dojem, tak nám v srpnu poslali pozvánku a dali nám týden na rozmyšlenou....

... a bylo to těžký rozhodování?
Asi ani ne. Když jsme dostali osobní pozvání Mitas reprezentovat v kategorii Masters, tak jsme si řekli, že to přijmeme, měli jsme od nich, jako od partnera Epicu, garantované startovní místo, jinak jsme si ale museli všechno zaplatit. Zrušili jsme plány, které jsme měli na podzim a zimu a zase jsme začali trénovat.

Kolik času a peněz tomu člověk musí obětovat?
Spousta času na kole, už jsem říkal asi 5 měsíců. Pak jsme chodili i do posilovny, musí se to tělo nachystat. Peníze záleží na tom, jak to chce člověk pojmout. Musíš to rozdělit na přípravu a na samotný závod. Tady to nehrotíme, spíme normálně ve stanech, máme základní balíček. Záleží jestli si to třeba nechceš spojit s dovolenou... vloni jsme tady byli týden po Epicu, letos jsme tady byli týden před. Naštěstí JAR není drahá země, ale je jasný, že je to hromada peněž, když jenom startovné na dvojici je 120 tisíc.

Nezdá se ti, že je výše startovného přitažená za vlasy?
No, teď už si můžu dovolit říct, že rok od roku toho nabízí o trošku míň, ale přitom zdražej startovný, tak mi to přijde fakt moc. Za tyhle peníze bych očekával větší komfort. Nepotřebuju dárky do tašky, ale třeba to jídlo bych očekával kvalitnější a větší výběr. Rozladilo nás třeba to, že od loňska zpoplatnili praní dresů, byť to není drahý, tak mi to přijde úlet. Přišlo mi automatický, že člověk odevzdá dres a kolo a vyzvedne si to čistý. No uvidíme, jestli příští rok bude zpoplatněný i mytí kol.

Dokázali jste využít zkušeností z loňska a přizpůsobit tomu přípravu? 
Bylo to víceméně stejný jako před rokem, osvědčilo se nám to. Máme oba možnost uvolnění se z práce, takže jsme byli každý měsíc od listopadu týden na Mallorce. Postupně jsme do sebe dávkovali nějaký kilometry plus to, co jsme najeli v Čechách. Ale nějaká speciální příprava neproběhla. Nejdůležitější je naučit tělo na tu dlouhodobou zátěž, nejsme žádní profíci, chceme to tady přežít ve zdraví a pokud možno si to užít.

A užíváte si to?
:-))) No, on si to tady od eliťáků až po lidi, kteří jsou na trati bezmála devět hodin, užívá každej po svým. To znamená, že každej je stejně prošitej. Je to zážitek, ale zároveň vyčerpávající, ono to k tomu patří. 

Jaká je mezi vámi komunikace během závodu? Řešíte třeba nějak taktiku před startem?
My spolu musíme jet, nesmí být mezi námi velký rozestup. Taktiku žádnou neřešíme, ani jeden z nás neví, jak na tom je, jak se vyspal a probudil... víš jak se vstává v pět ráno. Takže se řídíme podle toho, jak se vyvíjí samotný závod, jak se cítíme. V singlech si stejně nepomůžeme, tam jede každej za svý a na rovinách tahá ten, kterej je na tom zrovna líp, pokud teda nejedeme zrovna v nějakým vláčku. 

Jak trávíte zbytek dne?
Jak si říká: "člověk jen zevluje". Když je takový vedro, jako bylo, tak jsme rádi, že máme za rohem rybník, že do toho vlezeme. Ale převážně je to odpočinek... masáž, vyřízení pracovních emailů a hovorů s rodinou. Stejně si chodíme v devět lehnout, abychom byli ráno aspoň trochu odpočatí. Ono se toho moc stihnout nedá, on je najednou večer... 

Letos trápí Cape Epic obrovská vedra...
No, to je asi ještě větší soupeř než ty kopce tady. Na to my nejsme zvyklí. O to větší sranda je, když podél trati vidíš kolabující černý domorodce. Jde o to do sebe neustále dostávat dostatek pití. O nic jinýho nejde. No a pak se modlit, aby se člověk neuvařil. Luboš to měl v první etapě na hraně, prožil si to chudák fest, takhle špatnýho jsem ho ještě neviděl, to teplo ho totálně semlelo.

Přichází v některých okamžicích na mysl, že to nemá smysl, proč se tady dřu, že je lepší zabalit?
Ne. To by mě možná napadlo u nějakýho závodu, kterej mám za barákem. Ale tady ne, s tím sem vůbec nesmíš jet, to by mě ani nenapadlo. 

Co vidíš na Cape Epicu nejkrásnější?
To je těžký. Ve finále je na tom nejkrásnější ta dřina, že si člověk sáhne na dno svých sil. Pro nás Evropany, díky tomu, že jsme ze strašný dálky, tak si myslím, že jsme schopný se neuvěřitelně kousnout a závod dojet i přes bolesti, křeče a únavu.

Jak vidíte svou účast za rok?
My jsme si už předem řekli, že sem nepojedeme, už jsem to zažil, je to krásný, ale existují i jiné radosti. Já jsem slíbil sám sobě i rodině, že zažijeme zase normální zimu. Letos byla po dlouhý době krásná zima a já ji strávil tréninkem na kole. A člověk se na lyže moc nedostal a to mi chybí.

Nevedete si letos špatně, co říkáš vašim výkonům? 
Když vidím, co je tady za spoustu profistájí a dobrých lidí, tak jsem s umístěním dvakrát do stovky celkově moc spokojenej. Tomu jsme se vloni ani nepřiblížili. Kdyby se nám jí podařilo zlomit i celkově (v současné chvíli je Tomáš s Lubošem na 105. místě napříč kategoriemi, mezi Masters jsou na 23. pozici, pozn. redakce), tak by to bylo fajn, ale když ne, tak pro nás je nejdůležitější, abychom v pondělí odpoledne odletěli z Kapskýho města zdraví. Když člověk vidí, kolik lidí je ošetřovaných, zafáčovaných a podobně, to nám nestojí za nějakej risk. My si jedeme svoje tempo a jestli budeme devadesátý nebo stodesátý, tak to záleží i hodně na soupeřích... 

Mitas vás vybavil plášti, co jedete za model?
Jezdíme jen Scylly a nemáme s tím žádnej problém. Vloni jsme měli jeden defekt, letos žádnej, zatím s těmi problémy bojujeme statečně.

Kolik plášťů za těch osm dnů vyměníte?
Já to nevím. Mitas nám zajistil servis a my ráno dostaneme kolo nachystaný, ale řekl bych, že máme dvakrát za závod nový pláště.