Chystá Shimano opravdu vlastní převodovku?

Snahy o vymyšlení nového způsobu změny převodu na kole nejsou ničím zas tak novým. Historie pamatuje mnoho pokusů na toto téma, přičemž většina z nich měla jen velice omezenou životnost. Jedna doba ovšem podobným řešením a pokusům přála více a během ní se také zrodilo nejenom mnoho prototypů, ale také pár skutečně fungujících a jezdících řešení.

Mezi nejznámější patřily sjezdové speciály Honda, které ve své době kralovaly světovému poháru. Za zmínku pak stojí také jednoduchý systém planetové převodovky integrovaný do klik, který zhruba před deseti lety produkoval Sram pod označením Hammerschmidt. Skalní příznivci českého RB si pak určitě vybaví také monstrózní prototyp této české značky, který v sobě ukrýval podobný systém integrovaného řazení.

Čas ovšem ukázal, že až na pár výjimek tyto systémy nebyly schopné konkurovat tradičnímu principu změny převodů prostřednictvím klasické přehazovačky a přesmykače. Jediné, co se v nabídce udrželo, jsou alternativy v podobě ozubených převodovek, které pracují na odlišném principu a jsou integrované buď do zadního náboje, v případě Nexusu či Rohloffu, nebo do speciální převodové skříně, pro kterou musí být však uzpůsoben rám, jako je tomu v případě populárního Pinionu.

Ani jeden z výše uvedených modelů se však nedočkal nějakého zásadního rozšíření v rámci velkosériové výroby, protože se potýkal minimálně s jednou z nevýhod, kterými jsou buď vysoká váha nebo vysoká cena, případně nedostatečný rozsah převodů a potřeba mít k dispozici speciální rám.

Podíváme-li se na zveřejněný patent japonského Shimana, musíme konstatovat, že v principu nejde o žádnou převratnou novinku, která by bořila dosavadní mýty. Nejde o převodovku s ozubenými koly, ale kombinaci dvou proti sobě postavených pastorkových kazet, které disponují sedmi pastorky s rozsahem 19-41 zubů spojených klasickým válečkovým řetězem. Celkový počet kalkulovaných převodů je 13 a dosahuje se ho tím, že jedné z kazet je umožňen posun v její ose přesně o jeden pastorek, čímž je dosaženo 7+6 převodových poměrů, jejichž přesné rozložení ukazuje následující tabulka.

Hlavním úskalím všech alternativních převodů je kromě již zmiňované váhy a ceny především nížší účinnost. Ozubená kola takové účinnosti dosahují pouze s využitím super přesných technologií z leteckého průmyslu se současným použitím špičkových materiálů. Systémy vícerychlostních kazet s jedno či dvoupřevodníky, které se dnes používají nejběžněji, zase ztrácejí účinnost při křížení řetězu, kdy dochází k nadměrnému tření kov na kov, které vzniká zejména na bocích postranních pastorků. Druhým nemalým reduktorem účinnosti jsou pak nečistoty, které do otevřených řadících systémů vnikají nejčasteji v podobě prachu a částeček bláta, které se tak svévolně mění na brusné abrazivo, které jednak opotřebovává jednotlivé části převodů, jednak snižuje jeho účinnost.

Shimano proto evidentně věnovalo nemalé úsilí, které vedlo k popsání tohoto patentu. Ten sice nepřichází, jak již bylo řečeno, s žádným super objevem, ale jeho síla spočívá v deteilech a celkové kombinaci konstrukčního provedení a s ním spojené optimalizace podmínek pro fungování tohoto systému.

Shimano totiž vzalo specifickou převodovku, kterou zkonstruovalo tak, aby byla řetězová linka vždy stoprocentně přímá a nedocházelo u ní tak ke zbytečným ztrátám křížením řetězu. Navíc pro ni připravilo také utěsněnou skříň se speciálním mazivem, díky čemuž je zamezeno vnikání nečistot do systému a tím opět posílena účinnost.

Pravda, komplikace s potřebou specifické konstrukce rámů, do kterých by se tato převodová skříň montovala, zůstávají. Na druhou stranu je evidentní, že se zde Shimano snažilo optimalizovat konstrukci tak, aby zejména u celoodpružených kol mohla řetězová linka být co nejblíže hlavního čepu zadní stavby a systém tak mohl podávat nejlepší výkony.

Nikde není psáno, že toto je ta pravá cesta v budoucnosti cyklistiky. Stejně tak ale nikdo nemůže tvrdit, že tomu tak nebude :-). V každém případě se tímto patentem jen potvrzuje, že vývojáři japonského Shimana rozhodně nespí na vavřínech a minimálně zkoumají různé možnosti dalšího možného směrování výroby. Obecně totiž platí, že dokud se podobnými minoritními projekty zabývají garážoví výrobci, v podstatě to nic neznamená. Ovšem když se do výzkumů a tvorby prototypů zapojí světový lídr v oboru, je potřeba mít se na pozoru. Sice to nemusí znamenat ještě zásadní převrat ve výrobě, ale třeba takovou aplikaci plně integrovaného pohonu bez přehazovačky si dokážu klidně představit třeba u elektrobiků, kde se nehraje tolik na hmotnost.

Kdo ví, jestli tenhle patent bude mít nějakou konkrétní hmatatelnou dohru v podobě zavedení do výroby, nebo bude jen jednou z mnoha archiválií uložených v deskách kdesi v přihrádce na patentovém úřadě. Na to však dokáže uspokojivě odpovědět až čas.