V Krupce nakonec zvítězil Vágner

Ačkoliv počasí by letos umožnilo nastartovat sezónu klidně o jeden, dva měsíce dřív, na zahájení Českého poháru Remoex Cupu ve sjezdu jsme si museli počkat až do posledního květnového víkendu, kdy se downhillová komunita vydala směr sever, konkrétně do Krupky u Teplic.

Starý známý kopec Komáří Vížka leží ve východní části Krušných hor. Na jeho 806 metrů nad mořem vysoký vrchol vede taktéž stará známá lanovka. Možná ale nevíte, že historie prvních staveb na tomhle kopci sahá až do šesnáctého století. To se zde z kamenné zvonice svolávali místní havíři. O pár století později se na vrcholu postavil Hotel a horní stanice lanové dráhy. Mimochodem, místní lanová dráha se pyšní republikovým primátem - nejdelší lanovky bez mezistanice v Česku. Vyrobila ji v roce 1952 Transporta Chrudim ve Švýcarské licenci "Von ROLL". Její délka činní úctyhodných 2348 metrů s převýšením 482 metrů. Bohužel její rychlost odpovídá době jejího vzniku a nikoliv aktuálním turistickým a bikerským nárokům. Letos poprvé pořadatel proto zajistil pro dopravu na start kromě nonstop provozu lanovky i tři auta, která vozila bikery na start a že byla neustále v permanenci asi není třeba připomínat.

Po roční pohárové pauze ve které sice Krupka zažila závody sjezdařů, ale nikoliv pod hlavičkou českého poháru, se do Bohosudova sjela letos poprvé elitní squadra, aby si to rozdala o první body do sjezdového poháru. Celkem se tu objevilo 260 sjezdařů a sjezdařek a tak měli pořadatelé co dělat, aby se zvládly odjet obě měřené jízdy. Nakonec byl právě díky velkému počtu přihlášených posunut start prvního semifinálového kola o 30 minut.

Jestliže se úvody článků, hovořící o počasí, stávají nepsaným klišé, neodpustím si malou zmínku o něm ani teď. Sobota večer totiž nadělila sjezdové trati a nejen jí, slušnou dávku vody. Mohutná bouřka provázená silným deštěm změnila podmínky k nepoznání. Především ranní nedělní trénink byl pro mnohé očistou v pravém slova smyslu, neb voda udělala s prachu, kamenů a kořenů povrch, který vyžadoval opravdu vytříbený technický um. Z protrápeného bahnitého rána se naštěstí postupně vyklubal sluneční tropický den, takže na odpolední finále byla trať téměř suchá.

Na start se postavila rovná desítka žen, která zahajovala jako jediná finále v pořadí od nejlepší po nejpomalejší. I Při neúčasti Bohdany Půlpánové to ale neměly naše ostatní czechgirls vůbec jednoduché. Důvodem byl příjezd zahraniční konkurence, která si nakonec odvezla podle očekávání dvě nejvyšší místa. Zlato putovalo do Německa prostřednictvím Harriet Rucknagel (RSV Rederberg). Druhé místo pro změnu odfrčelo do Polska s Annou Sojkou (Remerx Grafobal) a teprve bronzový stupínek patřil českým barvám, konkrétně překvapení dne, Sylvě Rejfířové (F.A.S.T Morewood).

Musím se přiznat, že když jsem viděl zápolení chlápků na pevných kolech s nástrahami a všudypřítomnými roletami rozbité tratě, měl jsem velký respekt, jak dravě a v několika případech překvapivě ladně absolvovali finálovou jízdu. V této kategorii se ustálilo několik jmen, objevujících se s železnou periodou vysoko ve výsledcích a v Teplicích tomu nebylo jinak. Vyrovnaný souboj svedli Hendrich, Červenka a Tlustoš za kterými pak čtvrtý Vrba zaostal o celých dvacet sekund.

Nejstarší muže na svahu, kategorii Masters, vyhrál Martin Srba (Scott Thule). Jelikož Vlasta Tlašek s aktivním ježděním skončil a v Krupce byl jen jako divák, neměl na svahu výrazného konkurenta. 22 sekundové manko na Srbu stačilo druhému Radku Wojnarovi (www.lyze-kola.cz) ke stříbru a o dvě sekundy pomalejšímu Milanu Čižinskému (MAD) k bronzu. Kromě Milana Čižinského přesídlil letos mezi veterány i další bývalý eliťák, Ivo Kocian (Max Cursor). Důvodem je údajně zálusk na účast na downhillovém ME masters.

Mezi Juniory to letos vypadá také na hodně zajímavý souboj, protože tuto kategorii postihl ostatně jako každý rok odchod těch nejlepších mezi Elitu. Přítomný repretrenér David Takač byl před závodem hodně zvědavý na Míru Bureše (Specialized 69) který se zúčastnil jako jediný junior prvního světáku ve Vigu. Míra nakonec nezklamal a umístil se na druhém místě hned za nováčkem na stupních vítězů Radkem Machýčkem ze Vsetínského Planet Bikes. Bronz si v nejmladší kategorii odvezl Filip Hlaváček (Can Bums Team). Bohužel k malému zpoždění přispěl nešťastný pád Kamila Bartoše (Koloshop Team) který byl moc rychlý v jedné z horních pasáží tratě a vyžádal si zásah záchranky přímo na trati s následným transportem do nemocnice.

Nejpočetnější Hobby kategorie se letos přejmenovala na Expert-y a těch byly v Krupce téměř tři áčtyřky. Jednoznačným vítězem se stal domácí Karel Šliksbír, kterého sice mnozí osočovali z toho, že postavil trať sám pro sebe, ale pravda je taková, že žádné výrazné změny se oproti předchozí verzi tratě nekonaly a těch pár desítek jinudy natažených metrů si v pohodě mohl najet úplně každý. Druhé a třetí místo putuje do Planet Bikes díky Petru Kantorkovi a Radimu Paprstkovi.

Závěr dne a opravdové pokoukání na rychlou jízdu patřil Elitě. Ta se tu sešla v hojném počtu bezmála padesátky závodníků. Už dopolední semi ale naznačilo, že to nebudou mít elitriders úplně jednoduché. Na mokré trati se během dne vyváleli jak Adam Vágner (4Ever Cyklomax), tak Kamil Tatarkovič. Tygra v cílové rovince se sprintem bez kola a vzápětí s kolem předvedl Pavel Čep a na zemi skončili i mnozí další. "Myslím, že nebudu riskovat a zítra se pro jistotu zastavím v nemocnici, aby mě prosvítili tu ruku" svěřil se po vyhraném finále jeho vítěz Adam Vágner, který měl pád v dopoledním semi a s úsměvem se díval na své dva bolavé prsty se kterými absolvoval finálovou jízdu. To vítěz semi - Kamil Tatarkovič (Kona Les Gets) v odpolední finále takové štěstí neměl. Na stupně vítězů se vešel jen těsně (5.) Stříbro se ztrátou necelých 4 sekund na Adama zajel nikdo jiný než jeho největší rival Vlasta Hynčica (Remerx Grafobal) a bronz si pak do Německa odvezl Frank Schneider (Radioaktiv DH).

Další závod ČP Remoex Cupu se pojede ve Velkých Karlovicách za měsíc, 24. června.

Kompletní výsledky najdete zde: