Dominik Nekolný: Ten co tančí s kolem

Dominik Nekolný je kluk z Prahy, který si jde tvrdě za svým cílem. Věnuje se maličkaté cyklistické disciplíně, která se řadí pod BMX a tou disciplínou je flatland. Jak Dominik sám definoval ,"Je to v podstatě taková moderní krasojízda na kole". Tenhle "krasojezdec" je jedním z nejlepších na světě.

Měl jsem to štěstí, že jsem Dominika dohnal a on si na nás udělal ve svém nabitém programu. Sešli jsme se ještě společně s fotografem Michalem Červeným na opravdu exkluzivním místě v centru Prahy. Dominik den před tím v poledne přiletěl z flatlandového výletu z Kanady, jak nám to popisoval, odpoledne absolvoval workshop a večer show. Neměl čas se ani po letu vyspat, ale přesto byl plný energie. S tímhle nezmarem, který se ukázal jako špičkový profesionál po každé stránce, jsme měli tu možnost udělat pár fotek a rozhovor.

Jak ses dostal k takhle specifické disciplíně jako flatland?
Od začátku se mi ten sport líbil, nikdy mě netáhly ostatní BMX disciplíny a rovnou jsem chtěl dělat flatland. První impuls byl, když jsme ho sledovali s kamarádem na extrémních sportech v televizi. Mně se to hrozně líbilo, tak jsem si pořídil kolo a začal jsem trénovat.

Co tě motivovalo k tomu se stát profesionálem a proč sis nenechal kolo pouze jako koníčka?
Asi to je tím jakej sem, nerad dělám věci jen tak. Věnovat se něčemu na půl mě nebaví a je to pro mě ztracenej čas. Proto když něco dělám tak to dělám naplno. Takže podle toho se řídím i na kole.

Kterého závodu nebo exhibice si nejvíc vážíš z osobních důvodů?
Co se týká show tak myslím, že to byla show na Insiafestu, kde se scházejí manažeři a podnikatelé. Přesto že flatland jde úplně mimo jejich svět, tak bylo vidět, že je neskutečně zaujal. To jsou okamžiky, kterých si vážím a pro který to dělám. Co se týče závodů tak bych určitě zdůraznil jedny z posledních, kdy jsem byl pozvanej na závody do Japonska. Účastnilo se jich dvanáct jezdců z toho devět Japonců, Francouz, Australan a já. To mě těší a znamená to pro mě hodně, protože se člověk dostal na světový závody jen pro zvaný.

Vím o tobě že, budeš spolupracovat s Rubenou. V čem bude vaše spolupráce spočívat?
Dohodli jsme se na tom, že společně vyvineme dva druhy plášťů. Jeden bude přímo na flatland a druhej na obyčejný BMX kola o průměru dvacet palců. Jsem moc rád, že jsem s Rubenou mohl podepsat smlouvu, protože jsem si vždycky chtěl udělat svůj plášť, kterej by vyhovoval mně i všem ostatním. Protože už na kole nějakej rok jezdím, tak vím co by měl splňovat a jak by se měl chovat. Proto doufám, že tyhle požadavky splním tak, aby se plášť kupoval a jezdci byli spokojený.

Současně jsem se doslechl, že budeš mít show na bikovém veletrhu For Bikes. Co k téhle příležitosti chystáš?
Mám teď spoustu práce, právě jsem se vrátil z Kanady, a těch projektů je na tenhle rok až moc. Samozřejmě tomu dám sto procent proto, aby ta show byla hodně dobrá. S For Bikes budu spolupracovat prvním rokem a chtěl bych s nima rozvinout spolupráci na každoroční účinkování, tak pevně doufám, že budou obě strany spokojený.

K téhle otázce mě napádá, zeptat se, jaké cítíš rozdíly právě mezi exhibicí a závodem?
Dřív to bylo asi jinak, ale dnes to vnímám hlavně z technický stránky. Mám za sebou už velký množství exhibicí a v devadesáti případech ze sta je na nich špatnej povrch. Protože se snažím pracovat profesionálně, tak si na to nestěžuju a poperu se s tím. To mi dost pomáhá v tom, že když přijedu na závody tak neřeším jakej tam je povrch. To se taky hodně liší. Někde je to horší, někde lepší, ale show mi v tomhle směru hodně pomáhá.

Co říkáš stavu české flatlandové scény? Chtěl bys ho rozšířit nebo ti vyhovuje, že je to takhle "undergroundovej" sport?
Já bych řekl, že už to není tak "undergroundový" jak to bylo dřív. Na úkor toho, že bylo více jezdců, než je dneska. Zatím, co teď je jezdců míň, tak jsou o to kvalitnější a úroveň se hodně zvedla. Když to porovnám třeba s Německem, tak máme hodně dobrou úroveň a slušnej počet kvalitních jezdců.

Myslím, že ty s kolegou Mírou Zeindlerem jste dost rozvířili vody českého flatlandu v soutěži Česko Slovensko má talent. Změnilo se od té doby něco? Máte víc práce?
Abych to uvedl na pravou míru, televize to podává hrozně nabobtnale. Není pravda, že by to člověku změnilo život. Určitě tě to může popostrčit, ale musíš proto sám něco udělat. Není to tak, že bych seděl doma na gauči, měl spoustu zakázek a hromadu sponzorů jen tak. Rozhodně je to dobrej odrazovej můstek a je na tobě, jak týhle šance využiješ. Buď na sobě makáš nebo ne.

Zaznamenali jste, že se nyní o flatland zajímá víc dětí?
Snažím se teď rozjet flatlandovou školu, ale je to težký. Není to tak, že by se sešlo dvacet dětí na Praze 8. Píše mi spousta lidí z různejch částí Prahy, ale v současný době na tom pracuju. Nevím, jestli zájem dětí má návaznost na Česko Slovensko má talent. Osobně si myslím, že je to spíš z různých vystoupení, kdy právě těmhle mladejm klukům rozdávám letáky, který jsem kvůli tomu udělal. To je ale ještě běh na dlouhou trať.

Jseš trochu jako obrázek. Jak dlouho už máš tetování? Máš ještě volná místa na těle? Má tvoje tetovaní nějaký příběh?
S tetováním jsem začal zhruba v osmnácti. Ne že bych čekal, až mi bude 18, ale myslím, že to je celkem vhodná doba. Místa je ještě spoustu. I když slýchám často od lidí, jak už nemaj místo, a maj kérku na rameni, předloktí a lýtku. Samozřejmě, že má. Některá tetování mají pro mě velmi hluboký smysl, některá mi připomínají špatné věci a některá zase veselé. I když se to nezdá, každou kérku jsem si dělal v nějakém citovém rozpoložení a každá má za sebou kousek mé minulosti.

V poslední otázce bych se tě chtěl zeptat, co teď plánuješ do budoucna?
Abych pravdu řekl, tak jsem si na konci minulýho roku říkal, že uplylnulej rok byl hodně hektickej. Co se týče cestování a všeho okolo. Proto jsem si říkal, že bych si chtěl trochu odpočinout. Teď je březen a vypadá to, že to je ještě horší (říkal s úsměvem). Plánuju dvoje závody v Americe, jeden v Japonsku dál se účastnit závodů světovýho poháru, kterej pro mě bude prioritní. K tomu všemu mě čeká velkej počet vystoupení. Navíc se ke mně teď dostaly ještě nějaký zákulisní informace, že bych měl být pozvanej na jednu hodně prestižní soutěž, takže to budu držet palce hlavně sám sobě, aby mi to vyšlo.

Foto: Michal Červený