Finale Ligure odstartovalo SP enduro, Bláha v novém osobáku

Po cross country a sjezdu zahájil v italském Finale Ligure svoji soutěž v rámci UCI MTB World Series i světový pohár v enduru. V úvodním závodě s Harriet Harnden (GBR, Trek Factory) a Richie Rude (USA, Yeti / Fox Factory) triumfovali na tratích na Ligurském pobřeží.

Češi se do závodění zapojili opět v poměrně velkém počtu a je znát, že mají ligurské svahy nalítané. Vojtěch Bláha (Actofive – Bikestrike) si dojel pro svůj nejlepší výsledek, když skončil na 22. místě, minutu a 18 sekund za vítězem. Slušně zajel i Matěj Charvát (CharvatBros / Banshee Bikes), jenž skončil na 37. pozici. Zapojili se i další: 43. Stanislav Sehnal, v kategorii U21 byl 13. Vojtěch Klokočka, 14. Jakub Pivnička a na ebiku  22. Milan Myšík. 

Zastoupení mezi ženami Česko nemělo, vloni skvěle jezdící Barbora Vojta (Challenge One) je v brzkém očekávání příchodu potomka.

Vojtěch Bláha si ve Finale Ligure zajel svůj osobní rekord už vloni, to dojel 1:17 min. za vítězným Jesse Melamedem, letos si své maximum ještě vylepšil. Ztráta na prvního je sice stejná, resp. o sekundu horší, výsledkově se Vojta výrazně posunul k top dvacítce. 

"Finale Ligure je pro mě známá tréninková lokalita, takže jsem se na závod moc těšil, i když jsem věděl, že to bude mimořádně těžký. Samotný okruh už od začátku napovídal, že závod bude hodně extrémní hlavně po fyzické stránce. Čistých 60 km se stoupáním 1 800m a klesáním 2 600 m mluví za vše. Už v den tréninku jsme jeli trať v podstatě stejně, pouze s jedním krátkým vývozem autem směrem k závěrečné erzetě "DH men". To znamenalo, že do závodního dne jsme nastupovali již se znatelnou únavou. Jako kdyby tohle nestačilo, časy určené pro dokončení jednotlivých výjezdů mezi RZtami byly hodně těsné, a tak bylo nutné nejen kopce vyjíždět, ale dokonce držet svižnější tempo (na endurové poměry). Na starty do RZ jezdec většinou přijel jen pár minut před startem, zbýval čas jen na nejnutnější přípravu," přiblížil Vojta náročnost světového poháru a jeho slova dokresluje i Matěj Charvát.

"Finale Ligure a první letošní svěťák bylo fakt jedno z největších sáhnutí si sakra hluboko do rezerv. Řekl bych snad jen to, že v tomhle závodě jsem se necítil jako závodník, ale jako někdo, kdo se jen snaží, aby nedostal penalizaci za nestihnutý limit a u toho neumřel na fyzický vyčerpaní. Prostě vím, že jsem na tenhle styl, co italský soudruzi vymysleli, nebyl takhle ze startu sezóny absolutně připravenej a jsem vlastně sakra spokojenej, jak jsem se s tím nakonec popral. Je to pro mě signál, že to tam je... a ono to přijde!" uvedl Matěj na svých sociálních sítích.

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Vojtěch Bláha (@blahavo)

Pro českého bikera se vyvíjel závod celkem hladce, Vojta ve dvou ze čtyř měřených erzet dojel na 16. místě. A takto okomentoval svůj závod po jednotlivých erzetách: "První RZ (Base Nato) nebyla moje nejoblíbenější, ale i tak se mi podařilo zajet 31. čas a pozvolna začít závod. Na RZ 2 (Ingegnere) jsem se těšil, protože mě v tréninku hodně bavila a pozice v závodě tomu odpovídala - dojel jsem si pro svůj zatím nejlepší výsledek v jednotlivé RZ - 16. místo. RZ 3 byla strašákem snad pro všechny hned od začátku. 7 km dlouhá RZ s mnoha výjezdy zaručeně slibovala naprostou fyzickou destrukci. V první části jsem se nemohl moc rozjet, naštěstí se trať postupně měnila, a tak přišel terén, který mi sedí lépe. Už v půlce RZ před největším výjezdem jsem byl se silami hodně na dně (i kvůli těžkému tempu na transferech), ale nějakým způsobem jsem pořád tlačil na pilu. Nakonec se mi podařilo urvat 22. příčku, což napovídalo tomu, že s únavou zápolí opravdu už skoro všichni. Následně nás čekala RZ 4 (Rocche Gianche). Hodně exponovaná skála uprostřed ligurských kopců se startem přímo na vrcholu. Extrémní technická náročnost, ostré kameny a k tomu další výjezd v maximálních tepech. S rozvahou jsem odstartoval do mega náročného kamenného pole a držel rychlost spíš na jistotě. Bez pádu či chyby jsem RZ4 dokončil a po příjezdu pod RZ5 se dozvěděl, že RZ4 bude z důvodu pádu jedné z žen zrušena. Tím pádem se čas těch, co už trať projeli, anuloval a muži z TOP30 RZ4 vůbec neodstartovali. V RZ5 jsem jel úplné maximum a urval další 16. místo i přes defekt v posledních 100 m měřeného úseku. Dojezd po silnici do samotného cíle závodu byl tak finálním intervalem, protože času typicky moc nebylo a odvalování píchlé sjezdové gumy mi moc nepomohlo. Motivace si takto došlapat pro 22. místo, můj dosavadní nejlepší výsledek, byla však silnější a tak jsem stihl i tento závěrečný sprint.

 
Tento víkend čeká enduristy a sjezdaře další kolo světového poháru, tentokrát velmi blízko českým hranicím: v polské Bielsko Biele. 
  

Kompletní výsledky studujte ZDE