Galaxy Sirius Pro XT TEST

Velký? Malý? Krátký!

Dost bylo popisování hardwaru, je čas osedlat tohoto koníka. A zde vzniká, tedy alespoň pro mě, první problém. Nejsem žádný obr, ale při výšce 177 cm jsem vyfasoval rám o velikosti 20“. Aha, řeknete si, rám je tomu troubovi velký...

Bohužel, opak je pravdou! Přesněji mně osobně přišel krátký. Tedy úplně správně, rám je v pohodě, ale kombinace rovné sedlovky a 95milimetrového a poměrně strmého představce mi nedovolí se pořádně natáhnout. I přes posunutí sedla dozadu, co to jde, šlapu tak nějak nezvykle pod sebe. Jedná se však o prvotní dojem podmíněný hlavně přesednutím z jiného kola. Za půl hodiny házím tento problém za hlavu. Tedy zatím.

Zkouším, co Sirius dovede. Roztáčím pedály s vědomím, že komplet připravený na jízdu má něco pod 11 kilo. Na kolo za cca 50 tisíc je to celkem slušná hodnota. Co se týče akcelerace, tak znám větší rakety, ale většinu pevných biků na tomto stroji necháte spolehlivě za sebou. Pocitově neindikuji žádné uhýbání rámu, průhyb v oblasti klik a škrtání přesmykače o „velkou“ či nežádoucí kroucení vidlice. V této oblasti je dobrým řešením využití pevné patnáctimilimetrové osy – také inovace, o které se bikerům před pár lety ještě ani nesnilo.

Sirius je, díky již zmíněné konfiguraci ovlivňující délku posedu, relativně živé kolo. V kličkování mezi stromy vás nebude nic omezovat, a to ani šířka řídítek. Jsou na dnešní poměry v podstatě úzká, mně ale tento „oldskůl“ vyhovuje a navíc se dobře hodí ke klasickému průměru kol.

Koncert kvalitního osazení
V dlouhých stoupáních je výhodou nižší hmotnost celého kola, ale opět trošku překáží nemožnost se pořádně natáhnout. Výjezdy jsou v pohodě, od určitého sklonu se však přední kolo zvedá a pokud se pokusíte přenést váhu na předek, máte co dělat, abyste neztratili trakci vzadu.

To sjezdy mi nedělají problém. V prudkých a technických pasážích musí zadek za sedlo a spolehlivě a citlivě pracující vidlice i brzdy vás dolů už nějak dostanou. Co se týče brzd, tak jsem se bedlivě snažil zaznamenat jejich možný slábnoucí účinek v dlouhých klesáních při souboji s gravitací, ale žádnou známku vadnutí jsem neregistroval. Zde se také hodí zmínka o pohodlí kola, dá-li se o této veličině hovořit u stroje tohoto závodního ražení. S pohodlím to totiž není vůbec špatné, a tak při zamčené vidlici komfort nad zadním kolem jasně vítězí nad nehybným předkem. O kvalitách vidlice Fox se není nutno dlouho rozepisovat, je ale pravda, že k nastavení všech možností regulace to chce zvláštní školení. Anebo nezbývá než si najít manuál na webu – odměnou mi pak byl bezproblémový chod.

To samé platí o sadě XT včetně řazení. Každé přehození na desetikolečku vzadu je provázeno hlasitým prásknutím, které ve mně evokuje chod Campy minulé generace. Jen jedné věci nerozumím. Je to možná už tak odhadem 15 let, co se slavně přešlo u největších převodníků ze 42 zubů na 44. Dnes je těch minulých 42 zoubků maximem, s čím se můžeme setkat. Přitom malý pastorek je pořád stejných 11 zubů. Ano, řazení je snadnější, pod převodníkem je více místa na přejezd šutru nebo klády a tento rozměr je v trendu. Ale přeci jen člověk občas trochu zavzpomíná a to dobré a osvědčené z minulosti by chtěl vrátit zpět...

- slušný poměr ceny a výkonu	- pro někoho kratší posed
- moderní rám + pevná přední osa	- velký převodník pouze 42 zubů
- poměr tuhosti a pohlcování otřesů