Ghost AMR LT 5 - dlouhodobý TEST #2

Jízda – čím více km, tím lepší pocit

Jsem rád, že jsem si odpustil v první části "první pocity". Jelikož první kilometry na Ghostu začátkem března byly současně mé první kilometry letošní sezony, když nepočítám trenažer. Po rovině a z kopce pecka, ale přiznám se, že jsem v prvních kopcích zalitoval, k čemu že jsem se to zavázal. Mám tím na mysli objet nějaký dlouhý maraton na 14 kilogramovém stroji, s ne zrovna lehkými zapletenými koly a drapáky Nobby Nic. Alarm na Garminu mi pípal jak splašený a já si uvědomil a doufal, že hlavní vina je na straně motoru a bude nutné najít loňskou formu.

Posed a geometrie
Pro mou výšku 185 cm byla vhodně zvolena velikost L neboli 20,5".
Nalezení správné pozice mi trvalo jen chviličku. Posed je, řekl bych, zlatá střední cesta, prost extrémů. Dokonce bych si zprvu představoval, že pro typ kola, které se snaží řadit mezi trailbiky, by posed mohl být vzpřímenější.
Pokud se podíváme na geometrii AMR LT 5, přijdeme na to, že se s rozměry oproti klasickému modelu AMR příliš nehýbalo a změny jsou (pokud jsou) v řádech milimetrů a 0,5 stupně u vidlice a sedlové trubky. Takže oné univerzálnosti biku bylo dosaženo "pouhým" navýšením zdvihu.

Technické parametry
	velikosti	XS, S, M, L, XL
	A - úhel hlavy *)	69°
	B - úhel sedlovky *)	73,5°
	C - délka rámu *)	635 mm
	D - výška sedlové tr.*)	520 mm
	E - rozchod kol *)	1165 mm
	F - délka zadní stavby *)	440 mm
	G - výška středu *)	nezjištěno
	hmotnost kola (bez pedálů)	13,95 kg

*) Uvedené rozměry odpovídají testované velikosti L

Rozdrážděme ducha…
Domysleme si tedy, že mám nastavený posed, tlak v tlumiči i vidli i v "traktoroidních" pláštích a Ghost je v pohybu, páčka na obou Foxech je v režimu trail a letím pro rozbité šotolinové cestě. První, co mi přijde na mysl, je, že je to v dobrém slova smyslu buldozer.

Již roztočené devětadvacetipalcové obruče lehce proplouvají terénem, citlivé odpružení s dostatečnou zdvihovu rezervou si hladce poradí se vším, co mu přijde do cesty. Už v prostředním režimu trail jsou oba lišáci aktivní tak akorát, poskytují dostatek pohodlí a neruší přebytečným pohupováním. Pokud je stezka hodně rozbitá, doporučuji přepnout na minimální tlumení komprese a z biku se tak stane extrémně pohodlný dostavník.

Nehledejte žádné páčky na řídítkách. Po několika vyjížďkách ale nahmatávám ovládací páčku na vidlici i tlumiči poslepu a absence dálkového ovládání až tak nevadí, možná kecám, užíval bych si tak dvě tváře chováni kola častěji. Tu třetí podobu, myslím tím naprosto zamčené odpružení používám na skutečně hladkém asfaltu. Razím teorii, že nejlepší silniční kolo na naše české silnice je celopéro, mám rád pohodlí, takže to už musí být, abych zamykal.

Už tady se zmíním o pláštích. Je to moje první setkání s plášti Schwalbe Nobby Nic. Vždy jsem preferoval pláště s méně výrazným vzorkem jako Hutchinson Python, Continetal Race King a posledních několik sezon jsem si oblíbil Continetal X King. Nobby Nici tak posouvají mou jízdu v terénu do úplně jiné dimenze, co se týká jistoty a zábavnosti, a čím těžší terén, tím jsem za ně raději. V mokru a blátíčku se chovají předvídatelně a prohrabou se téměř čímkoli. Karta se pochopitelně obrací na silnici, tam si ti traktoroidní parchanti nechají terénní schopnosti draze zaplatit. Defekt jsem měl zatím jeden. Vlastní chybou jsem cvaknul duši při sjezdu.

Kamzík do kopce?
Hmotnost kola a zapletených kol s obutím nejvíce přijde na přetřes při jízdě do kopce. Když mě mučit budete, nepřiznám vám zatím jinou vadu na kráse u tohoto Ghostíka než právě toto. Tady je pro majitele do budoucna velká výzva k tuningu. Srazit tak půldruhého kilča by bylo super, ale bude to stát nějaké koruny.

Pardon, zapomněl bych, že jedu do kopce. Super kamzík to tedy díky hmotnosti není. Čím prudší výjezd, tím více se nadváha projevuje. Na druhou stranu …zadní odpružení funguje ve výjezdu parádně a v kombinaci s hrubším vzorkem pláště se vydrápete všude, kam vám nohy a práce s těžištěm dovolí. Pokud přijde opravdová stojka, přišlo mi, že má Ghost tendenci se zvedat na zadní. Pokud se zadíváte na kolo z bočního pohledu, zaregistrujete pocit, že díky lomené sedlové trubce, celkové stavbě rámu a možná o centimetr delšímu přednímu zdvihu sedíte trochu více nad zadním kolem. Tohle jsem vyřešil posunutím sedla více vpřed. Co se jízdy do kopce týká, nerad bych ale zatím vynášel definitivní soudy. Pracuji na zvyšování vlastní výkonnosti a snížení vlastní hmotnosti.

Hurá z kopce
Jízda z kopce! To je oč tu běží. Směr dolů vám totiž vykouzlí úsměv na tváři a přilepí pár much na zuby. Kombinace zdvihu 130/120 mm, lišáci přepnutí do režimu descent, pláště a hlavně pak naprosto jisté vedení stopy kola s úžasnou stabilitou, ze mě udělaly milovníka rychlých sjezdíků. Občas se musím až krotit. Proč? Někteří to znáte, na krku hypotéka, tři hladové samičky doma a tělesná schránka pamatující téměř čtyřicet zim. Vyloženě technických pasáží se LT5 také nezalekne. Limitem jsou schopnosti konkrétního pilota.

Co tam máš dál, krotiteli duchů?
Zmínit se musím o vynikající reakci na změnu směru. Velmi dobrá je boční tuhost rámu. Čtyři bovdeny pod hlavní rámovou trubku jsou pomocníkem v lapání bahna a znesnadňují očistu. Minimálně nezvyklé jsou torx hlavy čepů a i šroubky košíku. Ráfky nebudou žádná super liga, ale zatím byl docentrován pouze zadní po ujetí 350 km. To lze přičíst sedání si po prvních stovkách kilometrů. Brzdy Deore nejsou vyloženě špatné. Trochu mě zlobí škrtání zadních destiček, tak snad se mi bike z testovacích víkendů v tomto směru vrátí poladěn. Nemůžu se zbavit dojmu, že by biku slušelo na pozici brzd XT. Apetit do sjezdů by si to zasloužil.

Nakonec jsem si nechal teleskopickou sedlovku. Zatím se budu držet přesvědčení, že na své kolo a k mému stylu jízdy jí nepotřebuji. Když už by na novém kole byla, určitě bych jí tam nechal. Přesto, že jsem se zatím dostal jen 3x do situace, že to bylo vysloveně potřeba použít, je to příjemný komponent. Drobná vůle při jízdě není postřehnutelná, dálkové ovládání funguje výborně, jen mi překáží v alternativním úchopu. Mám ve zvyku se občas držet za tělo brzdových pák. Při montáži/demontáži sedlovky je potřebné spojení/rozpojení lanka ovládání, příliš často to asi nutné nebude. Do situací, kdy budu za teleskopickou sedlovku rád se v průběhu sezony mám v plánu dostávat častěji.

Pro dnešek bych to měl nějak ukončit. První závod, který na Ghostu AMR LT5 odjedu, budou až Pražské schody, což je specifický závod. Nicméně závodní použití určitě není nesmysl, vyšší zdvih vás nijak neomezí a umožní si lépe vychutnat jízdu neznámým rozbitým terénem. Je třeba si předem uvědomit, že boj s časem a stíhání kamarádů na karbonových Scalpelech, Epicích a dalších chrtích strojích je nerozum, ale z kopce jim frnknete, pokud na vás nahoře počkají. Karty by se mohly zajímavě vyrovnat při použití nejvyššího modelu GHOST AMR LT 9 LC s karbonovým rámem, sadou XTR a zapletenými koly Cross Max. Jóóó, to kdybyste poslali do dlouhodobého testu příště, kluci ghosťácký...

 
Znovu se přihlásím po zkušenostech ze závodního nasazení a z Rychlebek.

Foto: Petr Bureš & Jan Němec