Gravel Blinduro 2024 - chtěli jste hrabanku? Tady je!

 
Kde začít? Asi se na zpravodajský server sluší zpočátku uvést, že Gravel Blinduro 2024 po páté v řadě a po šesté celkově ovládl Tomáš Paprstka. Sedmý ročník Gravel Blindura vítěz označil za nejhezčí, ale zároveň jako nejnáročnější, přesto se mu podařilo zvítězit s pohodlným, téměř dvouminutovým náskokem před Milan Bachmanem. Mezi ženami se poprvé podařilo triumfovat Ladislavě Antalové, jež se v celkovém hodnocení všech bezmála pětistovek startujících umístila na 51. příčce. 

Ladislava Antalová a Tomáš Paprstka s úžasnými cenami Radka Beneše...

Pro mě osobně to opět byl vrchol sezony, kdy mi tento jediný závod v roce ukázal, že bez smysluplného tréninku se nikam neposunu. Nicméně jsem rád, že jsem se i letos udržel v první stovce a posunul se zase o jedno místo dopředu :-) Ale závodní ambice nejsou tím, proč na Gravel Blinduro do České Kanady jezdím. Bolí to, ale dává to krásný a návykový smysl, tak ani po sedmé jsem nemohl nepřijet. Znovu mě doprovázel kámoš Kuba a Dejvid. Ale pochopitelně známých tváří bylo kolem tolik, že osamoceně se rozhodně necítí nikde.  

Náš "flight" č. 17. Na startovní lajnu se s námi postavili například i sourozenci David a Filip Hodrovi...

Nová lokalita v prostorném kempu Osika se zdá býti dokonalá, byť se zprvu zdálo, že chybí taková ta pospolitá kompaktnost, na kterou jsme byli zvyklí z cyklokempu ve Starém Městě pod Landštejnem. Ale nakonec se Osika nedaleko Albeře a Nové Bystřice ukázala jako dokonalá lokace. Hodně tomu pomohlo naprosto dokonalé počasí jako z reklamních letáků. A ten rybník? Pecka.

Trpění v erzetě...

Gravel Blinduro se jelo už po sedmé, ale ani náhodou se nejela po sedmé stejná trasa. Naopak, zase jsme zažili a viděli něco nového, něco, co v nás nechá nové zážitky. A to jak v transferech, tak i v měřených úsecích, kterých bylo v obou dnech opět pět. A protože každý chtěl v minulosti víc hrabanky, bylo víc hrabanky. Vrchovatě. Michal Prokop se s tím nepáral a namíchal chutný koktejl ze štěrkovek, hrabanky a snad i chilli. Místo to štípalo. Pro někoho zase ale už moc... Drncalo to teda pěkně a společně s mnoha dalšími jsme se shodli, že to byla asi nejnáročnější trasa. Ale pořád krásná. Ono to ale jinak v České Kanadě ani nejde, to by musel trasovat naprostý nýmand. 

Hrabanko milá má, jak rád se s tebou mazlívám...

Gravel Blinduro 2024

- sobota 73 km / 1200 m - 5 měřených erzet
- neděle 66 km / 1100 m - 5 měřených erzet
- odstartovalo 450 závodníků, z toho 80 žen
- dokončilo 393 závodníků
- nejrychlejší Tomáš Paprstka: 51:41 min. /čistý čas měřených erzet/
- nejpomalejší Pavel Sem: 2:38:35 hod.
- nejstarší účastníci: Vladimír Moravec (69 let) a Kája Polívková (59 let)

Atmosféra podniku je zkrátka jedinečná...

A kdo by nezapomněl na drsnou čtyřku první den? Osobně jsem na ní strávil 16 minut, což je bratru o 3:20 min. víc než hasič Tomáš Paprstka. Jak je tohle vůbec možný? Pocity v cíli erzety nebyly. Padal jsem do mdlob, viděl jsem hvězdičky. Podobně na tom byli i další fellow štěrkoletci, na místě to vypadalo jako v nějakém lágru po tragické události. Přesto jsem nakonec i vnímal slečnu, která mne poněkud nevybíravě upozornila, že se nemám motat uprostřed cesty. "Napravo nebo nalevo, ale ne uprostřed!" houkla na mě a frnkla. A já si myslel, že už jí nikdy neuvidím. Stejně jsem s těma mžitkama před očima vůbec neměl šanci zaregistrovat její vizuálno. Jak šeredně jsem se ale mýlil.

Anička, Tomáš a Laďa. Ogaři z Brna... 

Později v Nové Bystřici, když jsme se sešli v restauraci s dalšími pravidelnými účastníky a kamarády z Brna, přisedli si k nám i další závodníci. Protože ten zná toho a ten zase toho a tak nějak se tam všichni přes někoho známe. No a tam tak sedíme, vykládáme si zážitky a pocity, Pražáci naráží do Brňáků, Brňáci zase do Cajzlů. Téměř každý klel nad čtyřkou, jak byla strašná. Tak já přidal svůj zážitek o tom, že cílem čtyřky to nekončilo. "Ňáká koza mě tam začala poučovat, jak chodit s kolem v ruce v davu téměř umírajících lidí...." A naproti mne sedíc dáma, kterou jsem neznal: "To jsem byla já..." V ten okamžik jsem se cítil stejně bídně jako v cíli té čtyřky. Ale co, plácli jsme si high-five, protože ani dámě, která se z nepochopitelných důvodů k činu přiznala, možná mohlo být v tu chvíli stejně trapně jako mně. Přesně to jsou zážitky, které se vám vryjí pod kůži a zůstanou navždy spjaté s Gravel Blindurem.

To jsem ale hodně odbočil. Pojďme si to zrekapitulovat ve fotografiích...