Gravel Blinduro 2024 - chtěli jste hrabanku? Tady je!

Ohlédnutí za 7. ročníkem Gravel Blindura v České Kanadě. O sršních, trapasech, omdlívání, o nové lokalitě, ale i o vítězech...

Autor: Jan Němec

Foto: Patrik Procházka, Jan Němec

10.09.202417:44:00

Gravel Blinduro 2024 - chtěli jste hrabanku? Tady je!

Kde začít? Asi se na zpravodajský server sluší zpočátku uvést, že Gravel Blinduro 2024 po páté v řadě a po šesté celkově ovládl Tomáš Paprstka. Sedmý ročník Gravel Blindura vítěz označil za nejhezčí, ale zároveň jako nejnáročnější, přesto se mu podařilo zvítězit s pohodlným, téměř dvouminutovým náskokem před Milan Bachmanem. Mezi ženami se poprvé podařilo triumfovat Ladislavě Antalové, jež se v celkovém hodnocení všech bezmála pětistovek startujících umístila na 51. příčce.

Ladislava Antalová a Tomáš Paprstka s úžasnými cenami Radka Beneše...

Tomáš Paprstka

"Letos to bylo určitě nejnáročnější, každý rok jedu šrot, co to dá, každým rokem mám míň a míň natrénováno, letos mám najeto jen 3 000 km. Na Blinduro jsem začal trénovat minulý týden, dal jsem si večer po stavbě dva pětiminutový intervaly. Objel jsem to ale naplno, i když to šíleně bolelo. Letos mi to sedlo, snažil jsem se zabrat hlavně v technických pasážích, který mi sedí a pomáhá mi v nich i můj Rocky Mountain. Rozestup na soupeře mě překvapil, už po prvním dnu, spíš jsem očekával, že to bude ve vteřinkách jako minulý roky. Přijel Nesvadbič, tak jsem říkal, super, konečně hodně vážný soupeř, ale on měl smůlu - měl na jedné erzetě defekt a ztratil minutu a půl - a tím se vyřadil. Ale měl jsem i víc zkušeností, jel jsem to po šesté a on poprvé. V neděli jsem už jel na jistotu, hlavně jsem se chtěl vyvarovat defektu. Příští rok? To není třeba se ptát, Gravel Blinduro je vrchol mojí sezony. Baví mě gravel, baví mě erzety a moc se mi líbí prostředí. A letos to bylo obzvlášť krásný. Nejlepší trasa, jak transfery, tak erzety. Nejlepší, co jsem tady v České Kanadě zatím jel, letošní ročník je za mě nejvydařenější. Dokazuje to i plná startovka a vypadá to, že se další ročníky budeme o startovní místa prát..."

Pro mě osobně to opět byl vrchol sezony, kdy mi tento jediný závod v roce ukázal, že bez smysluplného tréninku se nikam neposunu. Nicméně jsem rád, že jsem se i letos udržel v první stovce a posunul se zase o jedno místo dopředu :-) Ale závodní ambice nejsou tím, proč na Gravel Blinduro do České Kanady jezdím. Bolí to, ale dává to krásný a návykový smysl, tak ani po sedmé jsem nemohl nepřijet. Znovu mě doprovázel kámoš Kuba a Dejvid. Ale pochopitelně známých tváří bylo kolem tolik, že osamoceně se rozhodně necítí nikde.

Náš "flight" č. 17. Na startovní lajnu se s námi postavili například i sourozenci David a Filip Hodrovi...

Nová lokalita v prostorném kempu Osika se zdá býti dokonalá, byť se zprvu zdálo, že chybí taková ta pospolitá kompaktnost, na kterou jsme byli zvyklí z cyklokempu ve Starém Městě pod Landštejnem. Ale nakonec se Osika nedaleko Albeře a Nové Bystřice ukázala jako dokonalá lokace. Hodně tomu pomohlo naprosto dokonalé počasí jako z reklamních letáků. A ten rybník? Pecka.

Trpění v erzetě...

Gravel Blinduro se jelo už po sedmé, ale ani náhodou se nejela po sedmé stejná trasa. Naopak, zase jsme zažili a viděli něco nového, něco, co v nás nechá nové zážitky. A to jak v transferech, tak i v měřených úsecích, kterých bylo v obou dnech opět pět. A protože každý chtěl v minulosti víc hrabanky, bylo víc hrabanky. Vrchovatě. Michal Prokop se s tím nepáral a namíchal chutný koktejl ze štěrkovek, hrabanky a snad i chilli. Místo to štípalo. Pro někoho zase ale už moc... Drncalo to teda pěkně a společně s mnoha dalšími jsme se shodli, že to byla asi nejnáročnější trasa. Ale pořád krásná. Ono to ale jinak v České Kanadě ani nejde, to by musel trasovat naprostý nýmand.

Hrabanko milá má, jak rád se s tebou mazlívám...

Gravel Blinduro 2024

- sobota 73 km / 1200 m - 5 měřených erzet
- neděle 66 km / 1100 m - 5 měřených erzet
- odstartovalo 450 závodníků, z toho 80 žen
- dokončilo 393 závodníků
- nejrychlejší Tomáš Paprstka: 51:41 min. /čistý čas měřených erzet/
- nejpomalejší Pavel Sem: 2:38:35 hod.
- nejstarší účastníci: Vladimír Moravec (69 let) a Kája Polívková (59 let)

Michal Prokop

"Letošní ročník byla pro nás docela výzva. Já jsem bojoval se škodnou při značení okruhu a Zdeněk byl celkem nervózní, jak dopadne změna zázemí pro všechny štěrkoletce. Je už celkem náročné natáhnout celou trasu a jednotlivé erzety po sedmé tak, aby to zase bylo trochu jiné i pro účastníka, který s náma jede každý rok. Já doufám, že celý víkendový koncept se nakonec povedl, i když pro někoho mohla být sobota trochu náročnější jak technicky, tak fyzicky. Ale krásné počasí a líné tempo závodu umožňovalo jet okruh na pohodu bez nějakého stresu. Letošní měřené erzety byly dost pestrobarevné, chtěl jsem udělat mix, který prověří nejednoho jezdce. Doufám, že záměr se povedl a i méně techničtí jedinci si to užili. Mám radost, že značení vydrželo, můj tým se snažil stahovat do cíle závodníky, kterým se udělalo špatně, měli technický problém nebo úraz. Pořád je tu neskutečně super atmosféra a strašně se mi líbí, že akce není o prestiži a o nějakých pózách, je to spíš vyjížďka s kámošema, sem tam vyhecovaná erzetama. A přesně takhle bychom to rádi udrželi do budoucna."

Atmosféra podniku je zkrátka jedinečná...

A kdo by nezapomněl na drsnou čtyřku první den? Osobně jsem na ní strávil 16 minut, což je bratru o 3:20 min. víc než hasič Tomáš Paprstka. Jak je tohle vůbec možný? Pocity v cíli erzety nebyly. Padal jsem do mdlob, viděl jsem hvězdičky. Podobně na tom byli i další fellow štěrkoletci, na místě to vypadalo jako v nějakém lágru po tragické události. Přesto jsem nakonec i vnímal slečnu, která mne poněkud nevybíravě upozornila, že se nemám motat uprostřed cesty. "Napravo nebo nalevo, ale ne uprostřed!" houkla na mě a frnkla. A já si myslel, že už jí nikdy neuvidím. Stejně jsem s těma mžitkama před očima vůbec neměl šanci zaregistrovat její vizuálno. Jak šeredně jsem se ale mýlil.

Anička, Tomáš a Laďa. Ogaři z Brna...

Později v Nové Bystřici, když jsme se sešli v restauraci s dalšími pravidelnými účastníky a kamarády z Brna, přisedli si k nám i další závodníci. Protože ten zná toho a ten zase toho a tak nějak se tam všichni přes někoho známe. No a tam tak sedíme, vykládáme si zážitky a pocity, Pražáci naráží do Brňáků, Brňáci zase do Cajzlů. Téměř každý klel nad čtyřkou, jak byla strašná. Tak já přidal svůj zážitek o tom, že cílem čtyřky to nekončilo. "Ňáká koza mě tam začala poučovat, jak chodit s kolem v ruce v davu téměř umírajících lidí...." A naproti mne sedíc dáma, kterou jsem neznal: "To jsem byla já..." V ten okamžik jsem se cítil stejně bídně jako v cíli té čtyřky. Ale co, plácli jsme si high-five, protože ani dámě, která se z nepochopitelných důvodů k činu přiznala, možná mohlo být v tu chvíli stejně trapně jako mně. Přesně to jsou zážitky, které se vám vryjí pod kůži a zůstanou navždy spjaté s Gravel Blindurem.

To jsem ale hodně odbočil. Pojďme si to zrekapitulovat ve fotografiích...

Michal Prokop. Trojnásobný mistr světa ve fourcrossu a také ten, kdo vybíral tu hrabanku :-)

Franta Žilák už několikrát prohlásil, že na Gravel Blinduro nepřijede... Prý už jenom enduro. Ale zase jel. A jeho začátky coby XCO bikera se v něm nezapřely, skončil celkově pátý!!!

Jsem potěšen, že se našli i skalní fanoušci MTBS a dali nám to vřele najevo :-)

Mám radost, že se na Gravel Blinduro sjíždí bývalí závoďáci a tak nějak pomalu z akce tvoří jakýsi "reunion meeting" někdejších hvězd domácí scény. Jiří Novák alias Ňůmi je jedním z nich...

Gravel Blinduro je bezpečně nejvíc genderově nejvyváženější podnik. Z toho máme pochopitelně radost. Na start se postavilo více než 80 dívek, slečen a dam, což je "baj voko" 20 % všech, kteří nakonec odstartovali...

Gravel Blinduro vždy začíná mnohem dříve než v samotný den startu. Tedy pro některé. Organizátoři totiž vypisují soutěž o nevětší tuláky, tedy pro ty, kteří se na start dopravují po své ose - Hobo Queen a Hobo King. Letos tyto trofeje získali Júlia Hrtus Rizmanová (381 km) a Ondřej Smutný - na fotografii - jenž od pondělí ujel celkem 527 km. Svou pouť do České Kanady začal ve slovinském Boveci...

Jedním z nejobletovanějších stánků byl Kolofix. Gravel Blinduro 2024 bylo takovým mistrovstvím světa v defektech... Hned v první erzetě na prvních 200 metrech stálo snad 5 lidí s kolem na zádech. Je ovšem nutno podotknout, co říkají mistři: defekt je z 90 % chyba jezdce. Třeba já osobně jsem za 7 let neměl jediný defekt :-)

Jan Nesvadba, další z někdejších domácích profíků - bikerů - který neodolal a dorazil vyzkoušet Gravel Blinduro na vlastní kůži. Zapojil se do všeho, do čeho mohl, vyhrál bunny hop contest, když hopsnul 50 cm, snail contest nakonec pohnojil, až moc si totiž věřil :-) V závodě skončil celkově na 3. místě, na někdejšího reprezentačního kolegu Paprstku ztratil více než dvě a půl minuty. Snail contest nakonec vyhrál Adam Váňa a Petra Mesteková...

Na Gravel Blinduru je také k vidění mnoho novinek, jen škoda, že člověk nemá čas si všechno prohlédnout. Program celého podniku je našlapaný a člověk neví, kam dřív... Například Canyon přivezl na vyzkoušení novou třináctirychlostní gravel sadu Sram Red AXS XPLR, Crankbrothers zase ukázal novinky v obuvi...

Poslední zbytky energie dokázala ze štěrkoletců vytáhnout punkrocková kapela Rabies...

Na Gravel Blinduru je skvělé to, že pokud si zkrátka chcete lehnout na louku a odfrknout si, tak to prostě uděláte...

Tomáše Paprstku znám od dob, kdy jezdil ještě v kadetech. Byl jsem v roce 2010 u toho, když se v Táboře stal juniorským mistrem světa v cyklokrosu a byl jsem také u všech jeho šesti vítězství na Gravel Blinduru. Po zhruba 15 letech, co se známe, máme první společnou fotku.

Kluk z plakátu. Hele, kdo to může říct... Díky organizačnímu týmu, největší radost z toho měly moje dcery :-)

Prosim vás, ať vám ty rohlíky na ústech vydrží i mimo hrabanku a berany! Krásné to bylo, a byť mě stále bolí nohy i ruce, už se těším na další ročník. Na něj je mimochodem vypsán už termín: 6. - 7. 9. 2025...