Hekele zraje jako víno a před závody stíhá i mazat chleby s tvarůžky

Za pár týdnů mu bude osmatřicet, ale na jeho výkonnosti to vůbec není znát. Spíš naopak. Jeden z matadorů domácí cyklokrosové scény Emil Hekele se na nedávném mistrovství republiky ve Slaném blýskl šestým místem. Borec, který už dvakrát ukončil kariéru a pokaždé se dokázal vrátit, má pořád velkou motivaci.

Emile, když se s odstupem pár dní ohlédneš za svým vystoupením na mistráku, byl jsi hodně překvapený výsledkem?
Měl jsem za cíl desítku, která teoreticky reálná byla, i když podle tabulkových předpokladů jsem měl být možná jedenáctý. Šesté místo je super, vyrovnal jsem svoje nejlepší umístění na mistráku z Tábora 2001. Sám před sebou smekám, už jsem tomu moc nevěřil.

Dá se říct, že jsi chytil druhou mízu?
Pořád mám motivaci. Jsou tu závodníci, kteří mají skvělé podmínky, ale nedokážou to prodat. Já je nemám. Mám partnery, kteří mi pomohou materiálově, ale jinak mám na celou sezonu dost málo finančních prostředků. A tak nějak to pytlíkuju. Proto říkám: šesté místo na mistrovství republiky v těchto letech? Mladí by se měli zamyslet. Ti, kteří mají skvělé zázemí a neporazí mě, by se měli spíš stydět.

Co tě žene v tomhle věku dál?
Motivaci jsem získal, když jsem vloni pořádal mistrovství republiky. Je to vrchol sezony a chtěl jsem ten závod udělat na úrovni. A doma v Lošticích taky dobře reprezentovat. Byl jsem asi dvanáctý, protože jsem týden lítal na trati, všechno zařizoval a nebylo tolik času trénovat. Sahal jsem po desítce, letos jsem mě motivaci ještě větší. Pořádal jsem první závod českého poháru a pak jsem měl víc klidu na přípravu. Ta šestka je pro mě obrovská satisfakce za čas, který tomu dávám.

Prý jsi začal trénovat se Zdeňkem Mlynářem. Pomohlo i tohle?
Spolupracujeme, jsme dlouholetí kamarádi. Jezdíme spolu od žáků, možná nějakých pětadvacet let. Poslední rok spolu trénujeme. On má za ty roky jiné zkušenosti než já a dáváme to spolu nějak dohromady. I jemu patří velký dík.

V kariéře už sis přitom dal několikrát pauzu.
Poprvé jsem končil někdy před čtrnácti lety, kdy jsem ztratil motivaci. Na mistrovství světa 2001 v Táboře jsem byl jen náhradník, podmínky nebyly a neměl jsem to proč dělat. Pak mě Mlyny přemluvil, zase jsem se do toho obul. Nějaké čtyři roky to bylo dobré, ale v jednatřiceti jsem znovu skončil. To bylo v roce 2008. Pět let jsem neseděl na kole, až rok před mistrovstvím republiky v Lošticích jsem se začal vozit a zase nějak trénovat. 

Co tě žene dál?
Jsou tu nějaké výzvy. Chtěl bych ještě rok jezdit, letos jsem si celou sezonu perfektně zazávodil. Bavilo mě to. Snažím se jít do každého závodu po hlavě a cíl je být spokojen sám se sebou.

Nenapadlo tě, jestli sis šestým místem na mistrovství republiky nevyjel nominaci na mistrovství světa v Táboře?
Přemýšlel jsem nad tím. Z těch dvou kandidátů na poslední místo, Kyziváta i Lasáka, jsem oba porazil docela o dost. Uvidíme. Vím, že tam asi není velký zájem z nejrůznějších důvodů nominovat osmatřicetiletého Hekeleho, ale bylo by to krásné takhle se rozloučit. Taková třešnička na dortu.

Když jezdíš na závody, máte s sebou vždycky chleby s tvarůžky a slivovičku. Jak to všechno stíháš chystat?
Někdy jsem to náročné. Když jedu na český pohár, tak celý pátek strávím sháněním těch věcí a mazáním chlebů s tvarůžky. Je to zhruba 200 chlebů na každý závod, mažeme to asi ve čtyřech, je to hrozná práce. Slivovičky se prodá tak od tří do deseti litrů. Ale na mistrák jsem nevezl nic, nechtěl jsem se rozptylovat.

Trenér reprezentace Stanislav Bambula sice nominaci na MS ještě neoznámil, ale podle sestavy, kterou posílá na nedělní SP do Hoogerheide je zřejmé, že s Hekelem zřejmě nepočítá. 

Pro Emila může být alespoň útěchou, že jeho výkony nezůstaly bez povšimnutí. „Po ukončení mistrovského závodu mě oslovily dva týmy, se kterými jednám o možné profesionální smlouvě. Jsem přesvědčen, že moje výkonnost ještě může jít nahoru, ale potřebuji k tomu odpovídající zázemí. Uvidíme v nejbližších dnech, jak se vše vyvrbí,“ napsal Emil na svůj facebookový profil.

Foto: Jan Brychta, Michal Červený