Historie MTB etapáků a bikový souboj mezi Evropou a Amerikou o prvenství

Vývoj disciplíny - závodní pojetí, dobrodružství i cestovní ruch

Inspirací pro etapové závody horských kol (Stage Race - XCS) byly silniční etapové závody Grand Tour a zejména Tour de France. Velký vliv měly i motoristické vícedenní závody, zejména populární Rallye Dakar. První etapáky proto byly až třítýdenní etapové závody s každodenními transfery mezi závodními vesnicemi. Místo etapových měst jako u silničních Grand Tour, zde to byly campy - závodní vesnice v přírodě a často se spalo ve stanech. Snahou bylo projet částí kontinentu a několikatýdenní dobrodružství zvládlo zpravidla jen několik jezdců z řad stávajících nebo bývalých profesionálních cyklistů. K legendám tohoto typu patří například Crocodile Trophy v Austrálii, kde první ročníky měly úctyhodné parametry s délkou přes 2000 km. První etapové závody byly přitom převážně závody jednotlivců. Některé závody pro svou náročnost posléze zanikly, jiné postupně zkracovaly délku i počet etap.

Ondřej Fojtík je jedním z nejzkušenějších a nejúspěšnějších domácích bikerů co se týká etapáků. Australský Crocodile Trophy byl rovněž jeden z Čechy nejvíce navštěvovaných závodů... 

Řada pořadatelů se snažila oslovit výkonnostní cyklisty a amatéry. To vedlo k vzniku oblíbených etapových závodů dvojic typu „Epic“. Nejslavnější je legendární jihoafrický „Cape Epic“. Stále to byly ale klasické závody s přejezdy z místa do místa. Dvojice byly zavedeny pro zvýšení bezpečnosti u závodů v obtížně dostupné krajině, kde s rostoucím množstvím startujících bylo obtížné s tehdy dostupnou technikou zabezpečit závod. Doba trvání etapáku se ustálila na jednom týdnu a tomu se později přizpůsobily i pravidla UCI (nyní platí pro XCS 4 až 9 dní).

Popularita těchto závodů prudce rostla a etapáky přibývaly po celém světě. Staly se součástí byznysu sportovního a cestovního ruchu. Následná optimalizace nákladů pořadatelů vedla ke zjednodušení logistiky a omezení počtu etapových kempů. Vznikly takzvané „Hvězdicové etapové závody“ s jedním závodním centrem.

Alpen Tour Trophy

Dalším vývojovým krokem bylo opuštění vzoru klasického formátu silničního etapáku a vznik etapových závodů tvořených mixem XC disciplín. XCO (Cross-country Olympic), XCT (Time Trial), XCC (Short Track), XCP (Point to point), apod. Nastala i postupná přeměna oblíbených bikefestivalů na formát etapového závodu. Tyto závody bývají označovány za tzv. „závody balkánského typu“. Vznik těchto komerčních projektů při využití ubytovacích kapacit mimo turistickou letní sezonu a akcí pro vyjíždění bodů do rankingu UCI a olympijské nominace se stal velmi oblíbený v oblasti Balkánu. Tyto trendy musela pak omezit UCI zpřísněním pravidel definujících etapové závody (zavedením min. počtu 4 závodních dní a min. 1 etapy s parametry XCM, délkou etapy min. 60 km). Zároveň se omezil počet XCS závodů počítaných do rankingu UCI na tři, bez ohledu na jejich kategorii.

Následným přidáním disciplíny Short Tracku (XCC) do programu Světového poháru XCO i ten dostal podobu vícedenního závodu a posílil se význam Světového poháru v bodování do UCI rankingu a olympijské nominace. Letošní „Covidem“ ovlivněná sezona pak způsobila původně neplánovaný experiment. Když se v Novém Městě na Moravě konaly dva závody Světového poháru po sobě v jednom týdnu. Došlo prakticky ke zkoušce nového formátu závodu XCO a mnozí to označovali za „mini etapák“. Po vzoru jiných sportů lze očekávat, že budou vznikat podobné vícedenní závodní akce tvořené mixem XC disciplín. Trendy jsou podobné jako u klasického a sjezdového lyžování, biatlonu nebo atletiky. Dojde k dalšímu osamostatnění jezdců elitních kategorií a omezení jejich počtu. Lze očekávat, že vrcholné akce podobně jako u silniční cyklistiky budou časem výhradně pro registrované UCI týmy. Tomu nasvědčuje i zavedení nové kategorie UCI MTB Marathon Team.

Etapové závody zařazené do kalendáře UCI představují jen asi desetinu celkového počtu etapových závodů. Ty jsou zejména doménou závodů pro výkonnostní a hobby cyklisty. A těmto jezdcům se tyto závody přizpůsobují a dochází tak k postupné degradaci jejich sportovní úrovně. Dochází ke zkracování délky etap a snižování obtížnosti závodů, zavádění kratších variant počtem dní i parametry etap, aby se zvýšil počet účastníků o rekreační hobby jezdce. Také je stále obtížnější dostat povolení vlastníků pozemků a úřadů ochrany přírody pro stále větší masové sportovní akce v náročném terénu. Z druhé strany rozvoj civilizace stále více likviduje původní krajinu a historické stezky a cesty s přírodním povrchem se upravují na zpevněné stezky a silnice. Etapáky se přesunují z volné a divoké přírody do bikeparků a na uměle budované singletracky. Postupně nebo již zcela a cíleně. Jako příklad můžeme zmínit Alpentour a dojezdy enduro sekcemi na sjezdovce Planai, Cryospace Adventure a singly v okolí Karpacze a Sklarske Poreby, Giro bike a trasy v bikeparku ve Svatém Mořici, Samarathon v Negevské poušti, nebo jedny z prvních ryze „Singletrakových etapáků“ BC Bike Race v Kanadě a pro další nemusíme chodit daleko - Muflon Track v bikeparku Siena pod Králickým Sněžníkem.

Marocký Titan Desert

Někteří pořadatelé etapáků omezují značení v terénu a využívají moderní navigační techniku GPS a jízdu podle itineráře. Dochází tak k prolínáni se závody charakteru Adventure a orientačním MTB, takový je například Titan Desert v Maroku /nyní aktuálně probíhající ve Španělsku, pozn. redakce/.

Popularitu etapových závodů horských kol pak využívá i odvětví cestovního ruchu, kde cestovní kanceláře a agentury pořádají pod názvem „etapák“ ryze komerční cyklistické akce, které často nemají ani závodní charakter a jen marketinkově využívají popularity XCS a napodobují názvy populárních závodů (Trans, Challenge, Trophy, Epic,…). Jedná se ale v podstatě o zajištěný turistický přejezd hor s průvodci.

Obrovské množství etapových závodů v posledních letech vede k vzniku konkurenčního prostředí a velká nabídka vede k poklesu účastníků. Pořadatelé proto často přistupují k upřednostnění kategorií jednotlivců. Závod dvojic totiž vyžaduje najít výkonnostně odpovídajícího partnera do týmu a navíc u hobby jezdců se ne vždy podaří sladit vhodnost termínů. Kategorie dvojic zůstává jako alternativa turistického pojetí závodu. Paradoxně díky své tradici, ale zůstávají kategorie dvojic u závodů typu „Epic“ a to i přesto, že to snižuje sportovní úroveň a atraktivnost závodu. Dvojice se často vytváří z jezdců různých týmů i národností. Takže vzniká paradox, že jezdci, kteří by jinak byli soupeři, se musí navzájem přizpůsobit a o pořadí nerozhoduje ten lepší, nýbrž ten horší z dvojice.