Jak jsem si vybral nové dioptrické brýle na kolo

Patříte mezi cyklisty, kteří nemají zcela stoprocentní zrak a pro bezpečné bikování potřebují dioptrické brýle? Jaké jsou aktuální možnosti, kombinující ochranu zraku s dioptrickou korekcí a podle čeho se řídit při jejich výběru? Na tyto a několik dalších otázek odpovíme v následujícím článku.

Předem je potřeba zmínit, že dnes již většinu života brýle používám, ale výhradně na dálku a tím pádem při činnostech, vyžadujících detailní přehled o tom, co se před vámi děje. Potřeba mít dioptrické brýle u mě propukla již na střední škole, kdy jsem sice na tabuli i na meotar viděl ještě celkem dobře, ale se čtením návěstních cedulí a dopravních značek v autoškole, kterou jsem absolvoval v rámci volitelného předmětu na naší SPŠ už to bylo horší a stav mého zraku si proto již tehdy vyžádal na mém prvním řidičáku doplňující poznámku "pouze s brýlemi".

Původně jsem začínal zhruba na půlce dioptrií, ale postupem času a zejména se zvětšujícími se posluchárnami přišla potřeba přesnějších a častějších kontrol zraku, které nakonec vedly až k necelým dvěma dioptriím kombinovaným s necelým jedním cilindrem, přičemž na každém oku se přesná korekce mírně lišila. Zajímavé z dnešního pohledu pro mě je to, že zatímco jsem brýle vždy musel používat do kina, školy a pro řízení auta, na kolo jsem si dlouho dokázal vystačit bez dioptrií s "obyčejnými" cyklistickými brýlemi.

Postupem času, jak roky běžely a moje jezdecké schopnosti zlepšovaly, jsem začal občas narážet na omezení mírně rozmazaného dálkového vidění a přišel na to, že mi docela dost dokáží zrak "vylepšit" polarizační resp. speciální Prizm skla, která tehdy představila americká značka Oakley a které jakoby vyjasnili a malinko také zostřily mé vidění, takže jsem si díky tomu o dost prodloužil mou bezdioptrickou cyklistickou éru.

Dalším obdobím, kterým si asi projde většina sportovců bylo pro mne období kontaktních čoček. Někomu tahle věc vyhovuje a nemá problém s tím ji používat celoživotně, ale já se přiznám, že jsem buď řešil zdlouhavé nandavání a vyndavání, nebo s tím související zánět spojivek, prostě čočky pro mě nebyly tím pravám řešením a bude to chtít změnu.

Vyzkoušel jsem postupně různé typy dioptrických brýlí a nakonec skončil u toho, že jsem měl jedny čistě sportovní a jedny univerzální samozabarvovací, které jsem různě střídal podle potřeby a podle toho, jestli jsem jel za slunce, nebo v lesním šeru a čas od času jsem si vystačil i s původními Prizm Oakleyemi, které mám vlastně dodnes a občas hlavně na gravel si je stále beru.

Abych to zkrátil, tak více jak dvacet let zkušeností s různými typy brýlí ještě nedává nikomu patent být nejchytřejší a proto jsem se rozhodl, že po bezmála desetileté pauzy u optika si nechám svůj zrak zkontrolovat a současně s tím si aktualizuji své znalosti o tom, jaké jsou nejmodernější možnosti, ze kterých může "dioptrický cyklista" vybírat.

Nejdřív změřit pak vybírat...

Primárně je samozřejmě nutné znát konkrétní stav vašeho zraku a všechny jeho případné vady a teprve pak hledat konkrétní brýle, které vám budou nejlépe vyhovovat. Vydal jsem se proto nejprve do specializované optiky udělat kontrolu mého stávajícího zraku. Musím říci, že jsem si vlastně nestěžoval na to, že bych přes mé stávající brýle začínal vidět nějak hůř, nicméně je asi jasné, že když se chystáte po více než pěti letech kupovat nové brýle, je dobré si zrak prostě nechat přeměřit, aby se do nových brýlí mohly promítnout případné korekce a nemuseli jste zbytečně brzo měnit skla.

Samozřejmě, že jsem si už dávno nepamatoval, hodnoty mých dioptrií, ale to dnes zjistit i zpětně z původních brýlí není vůbec žádný problém. Vezmou vaše brýle, vloží je do speciálního skeneru a za chvilku vám vyjede přesná specifikace každého skla zvlášť. Hustý, říkám si v duchu, tohle můj optik tehdy na vysoký teda určitě neuměl. Tehdy vytáhl archivní papírek s rukou psanými hodnotami z mého prvního vyšetření, který měl kdysi někde uschovaný a podle něj začal do speciálních korekčních obrub vlkládat ručně čočky, abych měl následně odříkávat pořadí písmen nebo znaků vytištěných na tabuli pověšené na zdi, které šlo po chvíli zapamatovat a odříkávat nazpaměť.

Také v tomto ohledu se doba hodně posunula a zázemí moderních optik se podobá kosmickým stanicím, je plné projektorů, počítačů a pracuje již i s umělou inteligencí. Abychom si dokázali udělat představu o tom jak vypadají moderní způsoby diagnostikování zraku, přijali jsme pozvání do nově otevřené optiky Optiscont, která se nachází v moderní, právě budované čtvrti Smíchov City, kde jsem si osobně prošel kompletní proces měření zraku i následné konzultace a výběru optimálních cyklistických brýlí.

Poté co si výše popsaným způsobem zjistili hodnoty mých aktuálních brýlí, přesunuli jsme se do vlastní optické "ordinace", kde proběhlo nejprve základní indikační automatizované měření dioptrií prostřednictvím přístroje Visionix.

To potvrdilo, že byly mé stávající dioptrie v podstatě vpořádku, nicméně když už děláte nová skla nechcete se spokojit s dobrými hodnotami, ale chcete co nejpřesnější a proto jsem si přesednul na druhé pracoviště, kde mi před obličej najel robustní stojan s automaticky výměnnými čočkami od Tomey, kde jsem si následně prošel tradiční procedurou, během které vám testují nejprve každé oko zvlášť a posléze obě oči společně a přesně cizelují jak optimální dioptrie, tak cilindry, aby po několika desítkách minut došli k finální verzi specifikací mých nových skel, které se nakonec sice malinko lišily od mých stávajících ale odchylka nebyla nijak dramatická.

Následoval ale ještě jeden přesun v rámci laboratoře a to k přístroji, jehož cílem není určovat hodnotu vašich dioptrií, ale diagnostikovat možnou degenerativní vadu zraku. Pomocí umělé inteligence RetCAD firmy Thirona Retina vám zde udělají speciální screening sítnice, který na počkání v rámci několika minut vyhodnotí riziko existence diabetické retinopatie (DR) nebo věkem podmíněné makulární degenerace, které může vzniknout při vystavování očí přemíře modrého světla, vyzařovaného displeji elektronických zařízení.

Tato moderní metoda dokáže zachytit onemocnění již v ranné fázi a doporučit včasnou návštěvu očního lékaře k dalšímu vyšetření. Přiznám se, že tady jsem se přeci jenom trošku bál, jaké výsledky z tohoto přístroje vylezou, protože v rodinné anamnéze máme spoustu zelených i šedých zákalů i odchlípnuté sítnice, nicméně nakonec byly mé obavy liché, protože AI vyhodnotilo detailní fotku obou mých očí uspokojivě bez poškození a navíc mi o tom vystavilo podrobný certifikát se všemi detailními hodnotami, který uložilo k mému jménu do systému, takže až se za několik let rozhodnu, že je dobré udělat opakovanou kontrolu, už bude s čím porovnávat.

Tím skončila odborná laboratorní část s paní optometristkou a v podstatě mně čekalo již jen poslední měření v rámci kterého mi rovněž plně automatizovaný přístroj od firmy Hoya, který využívá několika kamer ze kterých následným spojením všech snímků propočítá přesnou vzdálenost středů mých očí aby se tento údaj mohl doplnit k objednávce konkrétních skel do brýlí, které si nakonec vyberu.

Začíná poslední ale neméně důležitá část procesu a to výběr konkrétních brýlí.

Jak vybrat správné brýle na kolo?

Jako mnoho let obrýlený cyklista jsem přišel do optiky sám již docela slušně teoreticky vybavený a již s určitou představou jaké brýle hledám, nicméně pro ty z vás, kteří zvažují pořízení svých prvních cyklistických dioptrických brýlí nejprve představím přehled aktuálních možností, mezi kterými je možné vybírat.

Pominemeli klasiku v podobě kontaktních čoček, které lze kombinovat s jakýmkoli typem klasických sportovních brýlí, máme na výběr v podstatě čtyři konstrukčně odlišné typy brýlí, které lze na kolo použít.

Klasické obroučky s dioptrickými skly

Tady se pohybujeme na hranici vysloveně cyklistických a klasických fashion brýlí. Existují výrobci, kteří cíleně designují některé své obroučky pro sportovní použití ale narážíte tady zpravidla na problém menší odolnosti proti větru, protože klasicky koncipované obroučky nikdy nenabídnou takovou ergonomii jako specifické sportovní modely.

Velkým plusem je zde možnost nechat si do takovýchto brýlí udělat libovolná dioptrická skla, včetně široké škály zabarvení a případně i samozatmavovací technologie, přičemž brýle jsou lehké a nemusí být drahé.

Jediné, co si musíte pohlídat je jejich tvar, protože ne vždycky je délka a tvar nožiček komptibilní se všemi helmami zejména těmi které kopírují tvar uší a snaží se větší hloubkou chránit váš zátylek.

Sportovní dioptrické brýle se dvěma skly

V tomto případě se bavíme o brýlých které zpravidla na venek vypadají jako klasické sportovní brýle s různě nadesignovanými a zabarvanými skly které jsou uzpůsobeny ale tak, že do nich jde uvnitř nacvaknout dioptrická vložka umístěná v samostatném jednodílném rámečku podobnému cvikru do které jsou vyrobena zpravidla levná čirá dioptrická skla, která lze snadno měnit.

Výhodou tohoto typu brýlí je přijatelná cenovka, přičemž dostáváte na pohled specifické sportovně tvarované brýle dostupné od mnoha výrobců v různých barevných i designových úpravách. Naopak nevýhodou jsou obvykle relativně malé dioptrické čočky které mohou zejména u lidí s vyššími dioptriemi způsobovat zkreslení obrazu zejména v krajních úhlech pohledu.

Sportovní brýle s vyměnitelnými dioptrickými docky

Třetí typ brýlí je konstrukčním i cenovým kompromisem a současně jde podle mě o nejnovější alternativu v tom jak nabídnout univerzální sportovní brýle s dostupnými dioptrickými čočkami. Konstrukce brýlí kombinuje kompaktní jednodílné obroučky, které jsou navrženy tak, že se do nich dají vkládat buď klasická polykarbonátová různě barevně upravená skla, nebo je možné do nich nacvaknout speciální docky, do kterých je možné použít dioptrické čočky.

Výhodou jsou zde poměrně velká dioptrická skla, která se svou ergonomií a odolností proti větru blíží klasickým sportovním brýlím, ale přitom vycházejí zpravidla levněji. Nevýhodou je zatím stále ještě omezená nabídka designů a tvarů, protože tento typ brýlí nabízí jen hrstka výrobců a to většinou s rozměrově menšími skly.

Sportovní brýle se vsazenými dioptrickými skly přímo do brýlového štítu

Technologicky na vrcholu nabídky dioptrických sportovních brýlí jsou pak špičkové závodní modely, do kterých jsou prémiové značky jako Rudy Project, nebo Oakley schopny přímo na zakázku vyrobit a vsadit dioptrické čočky, které jsou přímo součástí jednodílného optického štítu a sdílí s ním identickou barevnou specifikaci, úroveň zatmavení a případně i fotochromatickou zabarvovací funkci.

Výhodou tohoto řešení jsou ultimátní ergonomické vlastnosti, které jsou v podstatě identické se sportovními modely, mnohdy testovanými ve větrných tunelech a podobně.

Nevýhodou je jednak delší proces výroby, náročnost případného servisu, ale především poměrně vysoká cenovka, která reflektuje jedinečnost tohoto provedení.

Je dobré ještě vědět, že čím sofistikovanější model dioptrických sportovních brýlí zvolíte, můžete se v následném procesu specifikace konkrétních barev a zatmavení setkat s různými omezeními, která mohou nastat, a to jak v závislosti na vašich dioptriích, tak barevných nebo designových preferencích.

Například firma Rudy Project, od které jsem si nakonec brýle vybral já, konkrétně model Cutline má pro tento případ podrobný konfigurátor ve kterém nejprve naklikáte specifikaci dioptrií a čoček a poté se dostanete do dalšího kroku ve kterém vám nabídnou dostupné barvy, typy povrchových úprav, které v daném případě nabízejí a vy následně vidíte jak přesné ceny, tak možnosti mezi kterými u konkrétního modelu brýlí můžete vybírat.

Ve výsledku se tak klidně může stát, že se díky tomu přepnete z původně preferovaného modelu na nějaký jiný, který bude splňovat nejlépe vámi nastavená kritéria a požadavky. Tuto část však musíte absolvovat u specializovaného optika, nikoli z domova, protože konfigurátor není veřejně dostupný a dostanou se do něj jenom smluvní partnerské prodejny.

Toto má svou logiku, protože v optice mají k dispozici vzorky většiny dostupných čoček a pro správné rozhodování je dobré si vyzkoušet jak vašemu oku sednou jednotlivé odstíny skel, nebo i to jak rychle se dokáží zatmavovat na slunci photochromatická skla případně jak dlouho jim trvá se naopak odbarvit.

Jaký model brýlí nakonec u mě vyhrál?

Co by to bylo za konec, kdybych neprozradil jaké konkrétní dioptrické brýle jsem si nakonec objednal? Inu, jelikož trávím v posledních letech docela dost kilometrů na gravelu, rozhodl jsem se pro závodní variantu sportovních brýlí, která poskytuje nejenom maximální ochranu proti slunci, ale také větru a zvolil jsem návrat k italskému výrobci brýlí Rudy Project a to konkrétně v rámci modelu Cutline Photochromic.

Co se týká cen, které vás určitě budou zajímat, tak ty hodně závisí na tom jaký typ čoček resp. skel zvolíte. Roli hrají nejenom odstín, zatmevení, zrcadlová úprava nebo samozabarvovací technologie, ala také velikost dioptrií a typ brýlí. Obecně se dá říci, že sportovní dioptrické brýle můžete mít od cca 6 do 25 tis. Kč podle toho jak moc popustíte uzdu své fantazii.

Rudy Project Cutline Photochromic se vsazenými čočkami přímo do hlavního skla, které jsem si vybral vycházejí na 16 990 Kč. Pokud byste do nich ale chtěli ve stejné specifikaci navíc ještě multifokální čočky, tak by cenovka skočila na 21 990 Kč. Levnější verze dioptrických brýlí pak nabízí například i český výrobce R2 v podobě modelu AT110, který se včetně dioptrických skel dá pořídit cca od 6 000 Kč.

Podrobnější zkušenosti s novými brýlemi pro vás časem připravím v rámci redakčního testu, pro který jsem začal sbírat poznatky od prvního dne po převzení nových "Rudyn".

Více informací o různých typech brýlí najdete určitě na webu www.optiscont.cz, ale daleko víc se dozvíte, pokud se vydáte do některé z optik osobně.