Jan Škarnitzl: Konec jedné éry. Po 21 letech se rozloučil s repre i s Novým Městem

Jedna z nejvýraznějších postav české horské cyklistiky posledních dvou dekád uzavírá zásadní kapitolu své sportovní kariéry. Jan Škarnitzl, rodák z Brandýsa nad Labem, se ve 38 letech rozloučil s reprezentačním dresem. Po 21 letech strávených v národním týmu - naposledy startoval vloni na ME XCO - se před necelými 14 dny naposledy představil na světovém poháru v Novém Městě na Moravě – místě, kde od jeho premiéry v roce 2011 nechyběl ani jednou.

„Oficiálně jsem kariéru na hřebík nepověsil. Závodění mě pořád baví a asi závodit budu i dál, ale veterány jezdit nechci,“ říká Škarnitzl, který se sice pomalu přesouvá z role závodníka do jiných životních rolí. Kolo v nich rozhodně bude hrát prim. "Mám teď hodně činností, ale začalo to postupně. Nevěděl jsem, jak to letos budu mít se závoděním..." prozrazuje Honza. Ale hezky postupně.

Olympionik, reprezentant, trenér

Do reprezentace naskočil už jako junior v roce 2003, kdy na mistrovství světa v Luganu sbíral první zkušenosti po boku Jaroslava Kulhavého, tehdy čerstvého juniorského mistra světa. Od té doby prošel všemi kategoriemi a nasbíral řadu cenných výsledků.

Asi největší úspěch Jana Škarnitzla - 3. místo na ME XCO 2014

• 2x účast na olympiádě – 12. místo Londýn 2012, 22. místo Rio 2016

• Bronzová medaile z ME 2014 v německém St. Wendel

• Bronz se štafetou na ME 2010 v izraelské Haifě

• Jedenácté místo na MS 2011 ve švýcarském Champéry

• Mistr ČR v cross-country 2011 v Teplicích

Poslední svěťák, ale chuť závodit zůstává

Na konci května 2025 odstartoval naposledy ve světovém poháru – symbolicky doma v Novém Městě na Moravě. A symbolicky po boku Nina Schurtera, s nímž jako jediný nechyběl na startovní listině od roku 2011.

„Myslím si, že to byl můj poslední svěťák, další už nedám. Má to teď nová pravidla, nemám dost bodů a ani jsem nebyl nijak zvlášť připravený. Ale jsem moc rád, že jsem si to mohl ještě naposledy zažít, nebyl jsem z toho smutnej, věděl jsem, že to jednou skončí a jsem rád, že jsem startoval. Sice mě stáhli asi v 5. kole, ale bylo to super. Okruh se navíc zkrátil a ještě jsem na to neměl. Fanoušci tam jsou vždycky super, měl jsem z toho dobrý pocit," vypověděl Honza.

Největší emocí nakonec nebyla samotná jízda, ale improvizované rozloučení na pódiu s Ninem Schurterem.

„Bylo to super, máme hezkou fotku. Nevěděl jsem, jak se přes ochranku dostanu k pódiu, ale nakonec nás vyhlásili. Řekli jsme tři slova, plácli jsme si a šli jsme.“

Nová role: trenér i člen týmu

Závodnické ambice ale Škarnitzl zcela neopustil. Vedle trénování mladých jezdců v pražském Kovu (starší žáci a kadeti) stále plánuje závodit – především Český pohár a AC Heating Cup. 

„Udělal jsem si trenérskou licenci B a jezdím s týmem Kovo Praha. Mám dva tréninky týdně a moc mě to baví. Fyzičku mám zatím na to, abych jim stačil, jsou fakt moc šikovní. Technicky jsou hodně dobří, spíš jim radím. A vlastně se u toho všeho učím i já – jak skloubit práci, rodinu, tréninky a závody.“

Honza už nemá klasickou profesionální smlouvu, ale díky UCI licenci může startovat na domácích závodech a zároveň působit i jako člen v týmu Cabtech se svou sestrou Jitkou. Tak například působil už vloni při mistrovství světa nebo při nedávném týmovém kempu v Benidormu.

Rodina, práce a kolo

Vedle závodění a rodiny je Škarnovou novou životní rolí práce ve Future Cycling u Kristiána Hynka, kde začal na přelomu roku. „Nejdřív za mnou přišel Kristián, ale to jsem si ještě myslel, že budu závodit víc. Pak jsem za ním po několika měsících zase přišel já. Dohodli jsme se na konci prosince a od té doby tu dělám. Baví mě to,“ říká Honza, který v designovém cyklistickém obchodě v pražském Braníku dělá snad úplně všechno. Skáče od stojanu, kde oservisuje kolo, tu pomůže zákazníkovi při výběru kola či doplňků, tu odbaví poptávky na internetu a hup, už je u kávovaru. 

Navíc prodejna Future Cycling je z jeho bydliště v Brandýse nad Labem 45 kilometrů, takže jeho tréninky se většinou skládají z dojíždění do práce a z práce.

A jak to má se svou vlastní rodinou?

„Já ambiciózní rodič nebudu. Ani můj táta nebyl. Sice jsme hodně závodili, ale nikdo nás do toho netlačil. Dneska se hrotí výsledek, náš táta chtěl, ať jezdíme a ať nás to baví. Podporoval nás a postupně jsme se lepšili. Nebyla to žádná direktivní forma, kolo mě vždycky bavilo. Myslím, že to mám podobně - chci, aby moje děti sportovaly, uměly lyžovat, plavat, jezdit na kole. Ale závodění je nebudu nutit.“

Honza na trati SP v Mont St. Anne v roce 2009

Nicméně se svými třemi dětmi už na několika závodech byl. „Bojujeme o poslední místa, ale všichni dostanou medaili,“ směje se Honza.

Co dál?

Cílem pro letošní rok je dojet sezonu – mistrovství republiky v Bedřichově, Český pohár v Harrachově a v Novém Městě. Možná i nějaký maraton, ale, jak sám říká, „na to teď nemám natrénováno. Cross-country se dá uvařit z vody, ale maraton ne.“

Loučení bez slz, ale s pokorou a vděkem. Jan Škarnitzl zůstává s kolem i nadále – jako závodník, mentor, trenér i táta.