Jiří Ježek: Místo kapra si dám klokana

Přinášíme vám předvánoční rozhovor s nejlepším českým paralympionikem. Jak bude Jiří Ježek trávit Štědrý den a jak hodnotí svou uplynulou sezónu?

Autor: Michal Červený

17.12.200908:00:00

MTBS: Jirko, jak budou vypadat Vánoce u Ježků? Dokážeš na pár dní vysadit a užívat si klidu?
Jiří Ježek: "No, vzhledem k tomu, že 20.prosince odlétám do Austrálie, kde mě čekají dvě série profizávodů, tak Vánoce prožijeme se Soňou zase stejně, jako posledních pět let. To znamená, že vlastně nijak. I když je pravda, že alespoň o Štědrém večeru vždycky spolu sami zmizíme na opuštěnou pláž, kde si opečeme klokaní maso místo kapra a místo bramborového salátu si dáme kukuřici, hrášek a mrkev.

A nebudou ti ty pravé české Vánoce trochu chybět?
Smutek po českých zasněžených Vánocích spláchnou dvě tři pivka a tím to končí. Šestadvacátého prosince už stojím na startu dráhových závodů. Jde o takové „šestidenní“, akorát že každý den se koná v jiném městě. Celé se to jmenuje Tasmanian Christmass Carnivals a je to úžasná show. Startují tam hvězdy australské dráhové cyklistiky, olympionici, mistři světa a je tam úžasná atmosféra. A stejně si užívám i následnou sérii profesionálních silničních kritérií, která mi na dráhové závody hned navazuje od 2. ledna v okolí Melbourne — Jayco Bay Classic. Tam se zase prezentují ti nejlepší domácí silničáři - McEwan, O´Grady, Lancaster, Cooke atd. Přiznávám, že je to pro mě fakt těžký, protože v téhle době s tréninkem spíš začínám, ale na druhou stranu je to vždycky úžasný zážitek! Diváci, atmosféra — to člověka cyklistika opravdu baví, i když si „dává“ jako pes :-)"

Jiří Ježek

Takže v Tvém případě strach o „vánoční životosprávu“ odpadá?

Přiznávám, že kdybych bych doma v Čechách, musel bych sám se sebou hodně bojovat a asi bych prohrál :-). Takže, děkuji mým sponzorům a australským organizátorům, že mohu odletět a svátkům jídla, pití a televize se vyhnout :-)

A novoroční vyjížďka?
"Moc pohodová vyjížďka to nebude. Na Nový rok pojedu poslední díl dráhové série v tasmánském městě Burnie. Ale být v Praze, jsem ráno „u mostu“.

Co nevyšlo v roce 2009?

Tak ta otázka mě docela zaskočila, na to se běžně nikdo neptá :-). Ale když se ohlédnu, musím vzpomenout letošní nepovedené jaro. Přes zimu jsem trénoval asi nejvíc ve své kariéře, vše vypadalo skvěle, ale hned v únoru mě v Karibiku postihla salmonela a díky tomu onemocnění jsem protrpěl celý desetietapový závod a posléze ztratil tři týdny přípravy. Když už jsem se dostával zpět do formy, přišel nepříjemný pád na kritériu v Rakousku a další dva týdny bez kola. Přes všechnu tu smůlu jsem se však dokázal připravit na světový pohár na dráze v Manchesteru, kde jsem v polovině května vyhrál stíhací závod. Tím jsem se konečně dostal do pohody.

Co vyšlo v roce 2009?

Jsem šťastný, že mi vyšlo vlastně vše, co bylo letos podstatné! Díky mým sponzorům a díky ČATHS se mi podařilo zabezpečit celou sezónu tak, že jsem mohl absolvovat všechny přípravné závody a veškerý potřebný trénink, což mi posléze umožnilo zvítězit v nejdůležitějším závodě roku při MS na dráze v Manchesteru. Mám ale radost i z dalších úspěchů, sezóna byla pro mě velice úspěšná. I když samozřejmě titul mistra světa a nový světový rekord byl tím nejlepším vyvrcholením celé závodní sezóny

Čas 4:40:899, který jsi zajel v Manchesteru je novým světovým rekordem a časem nad kterým kroutí odborníci v údivu hlavou. Máš pocit, že je v Tvých silách tento výkon ještě vylepšit?

Těžko říci. Den po té fantastické jízdě jsem měl pocit, že mám ještě rezervu. Ale nyní, když začínám znovu naplno trénovat, mám pocit, že už se na tak vysokou úroveň nemohu nikdy vrátit. Ale to je jen tím, že se tělo do optimálních otáček dostává každý rok pomaleji. Přeci jen už nejsem nejmladší... Ale samozřejmě, že toužím ten čas ještě stlačit pod magických 4:40. Myslím, že je to v mých silách. Zároveň vím, že to bude hodně bolet.

Oznámil jsi útok na další světový rekord, v hodinovce...

Světový rekord v hodinovce je prestižní záležitost. Podle pravidel Mezinárodní cyklistické federace UCI jej musí závodník absolvovat na klasickém kole bez jakýchkoli aerodynamických úprav. Tak, aby hrála roli jen výkonnost jezdce. Firma Duratec mi tedy vyrobila klasické dráhové kolo, které odpovídá požadovaným parametrům — žádné ploché trubky, žádná disková kola, žádné aerodynamické nástavce řídítek — prostě klasika. Ale přesto se na tom kole cítím skvěle, protože je mi vyrobeno přímo na míru podle systému F.O.G. — stejně jako všechna moje kola Duratec.

Hodinovka je velmi náročná disciplína, jak a kde se na ní budeš připravovat, respektive připravuješ a jak budou vypadat Tvé následující tréninkové měsíce?

Pokus o rekord bych měl absolvovat už 5.února v pražské cyklistické hale v Motole, při slavnostní akci, kterou pořádají organizátoři profesionálního silničního závodu Praha-Karlovy Vary-Praha. Mám tedy měsíc a půl na přípravu. To je strašně málo. Navíc, jak už jsem říkal, před Vánoci odlétám do Austrálie na tradiční sérii profesionálních závodů na dráze a další sérii profikritérií, které se zúčastní největší hvězdy australské silniční cyklistiky včetně vítězů etap na Tour de France. Vracím se až 13. ledna a pak budu mít jen necelé tři týdny na speciální trénink. Nemám z toho dobrý pocit, ale trenér je přesvědčený, že to zvládnu. Já moc optimismu necítím. Uvidíme. Doufám, že mi diváci pomohou.

Ty už znáš svůj závodní kalendář na rok 2010. Je velmi náročný. Mimo mistrovství světa v Kolumbii obsahuje také řadu závodů Světového a Evropského poháru. Jak ten rok pojmeš, budeš se soustředit na nějaký konkrétní vrchol sezóny např. MS nebo absolvuješ všechny závody naplno?

Jsem závodník, takže pojedu všechny závody naplno. Mám v cyklistice své jméno a to mi nedovolí žádný závod „odfláknout“, nebo odjet jen tak tréninkově. Jakmile mám na zádech číslo, chci vyhrát!

UCI plánuje od roku 2011 sloučit některé závody světového poháru, takže v jeden den pak diváci budou moci vidět nejenom nejlepší muže a ženy v kategorii Elite, ale i nejlepší světové handicapované cyklisty. Všeobecně je tento krok vnímán jako velice pozitivní, který zatraktivní cyklistiku a navíc je i velmi ekonomický. Co si o tomto kroku myslíš Ty, jako jeden z nejlepších cyklistů světa?

Já tohle moc neřeším. Dnes už jsou i tak všechny špičkové závody paralympijské cyklistiky organizačně na vysoké úrovni, takže přínos ve spojení s profesionální cyklistikou vidím spíš v uspoření nákladů na organizaci. Pro mě jako závodníka se nic nezmění. Ale protože jsem zvyklý závodit s profesionály, vím, že pro hendikepované závodníky to bude možná přínos co se týče atmosféry — více diváků, atraktivní prostředí... Mě osobně už to asi moc nerozhází, ale pro začínající závodníky to může být fajn motivace.

Pro rok 2010 jsi dostal nabídku na zahraniční angažmá do rumunsko - italského profesionálního týmu. Pokud ji přijmeš, co z toho pro Tebe plyne a ovlivní to nějak Tvůj závodní kalendář?

Prioritou pro mě zůstávají závody paralympijské cyklistiky. Podle smlouvy mám absolutně volnou ruku. Až na pár závodů, které jsou pro tým důležité, budu s týmem absolvovat pouze závody podle mých osobních potřeb. Je to pro mě šance, dostat se na profesionální závody, kde bych jako jednotlivec startovat nemohl. Jednání byla hodně složitá, ale nakonec jsme se dohodli. Mám výsadní postavení, že mohu používat svůj materiál, což je v profipelotonu opravdu výjimečné. Ale vzhledem k mým dlouhodobým osobním sponzorským smlouvám a úzkým vazbám k partnerům to byla má základní podmínka. Těším se na novou motivaci i na kvalitní etapové závody, které s týmem pojedu. Jaké to budou, je zatím ještě v jednání.

Položím Ti nyní otázku, která zajímá hodně lidí. Je totiž o penězích. Vytvořil jsi firmu "Jiří Ježek" a pozdvihnul jsi světový handicapovaný sport na profesionální úroveň. Máš své velmi silné osobní sponzory, přesto, pociťuješ nějak celosvětovou ekonomickou krizi?

To, co dělám, nebo co jsem měl to štěstí vybudovat, není žádná firma „Jiří Ježek“. Je to prostě jen soubor aktivit, které mi vytvářejí zázemí, které mám jen díky podpoře svých dlouholetých a silných partnerů. Chci jen dělat pro svoje sponzory víc, než je v běžném smluvním vztahu běžné. Je za tím opravdu obrovské množství práce, kterou si běžní sportovci ani neumí představit. Občas si všímám, že se mé činnosti snaží někdo kopírovat, nebo se snaží vydat mou cestou, ale většina brzy pochopí, že to opravdu není snadné. Na druhou stranu mi moje mimo-sportovní aktivity umožňují připravit se dokonale na život po skončení mé sportovní dráhy. A i za to jsem moc vděčný. Jsou to zkušenosti k nezaplacení. Samozřejmě, že mám díky své práci dokonalé zázemí přípravy. Ale je to pouze dobrá vůle mých podporovatelů. Vážím si toho a zároveň bych pochopil, kdyby se kvůli ekonomické krizi jejich podpora musela snížit. Se mnou však spolupracují jen silné a úspěšné společnosti a ty se ekonomické krize bát nemusí :-)

Všichni vědí, že se snažíš propagovat hlavně české výrobky. Ve své pozici si můžeš vybírat to nejlepší na světě, proč tedy volíš domácí produkty?

Protože právem patří k nejlepším na světě! Kdo jiný by měl propagovat špičkové produkty českých firem, než špičkový český závodník. Vždyť závodní kola Duratec, sportovní výživa Nutrend, funkční prádlo Moira, cyklistické dresy Kalas, sportovní ponožky Moose, galusky Tufo, sportovní lahve R&B — to vše jsou výrobky, které patří ve svých oborech k nejlepším na světě. Já jsem hrdý na to, že je mohu reprezentovat. Je strašně příjemné a motivující vidět, že se o těchto českých výrobcích ve světě mluví jen v superlativech. A právem!

Od tohoto roku jsi začal dálkově studovat Vysokou školu ekonomie a managementu. Jak je těžké skloubit náročné studium s tréninkem cyklistického profesionála?

Upřímně přiznávám, že je to náročnější, než jsem čekal. Po patnácti letech od mých posledních studií si jen těžko zvykám. Ale zároveň mě studium strašně moc baví a zajímá. Je to vynikající škola a věřím, že mi přinese potřebné odborné znalosti a doplní mi tak mé praktické poznatky, které jsem stačil během svých aktivit získat.

Vraťme se ještě ke světovému rekordu ve stíhačce. Opakovaně jsi prokázal, že se dokážeš cíleně připravit na konkrétní den v roce. To je umění ,které dokáže opravdu jen pár lidí na světě, protože známé pravidlo zní, že těžší je obhájit...

Určitě v tom hraje roli motivace. Není těžké zvítězit jednou, těžké je svou pozici neustále obhajovat, dokazovat, že jste nejlepší. Únava, starosti, osobní trápení, občas i nepřátelské okolí — s tím vším se člověk musí umět vyrovnat, aby mohl opět vítězit. nejde to do nekonečna a já jsem proto za ten letošní titul strašně vděčný, možná už to bylo naposled. Ale protože není nic krásnějšího, než vidět manželku a mé nejbližší přátele, jak se radují z mého vítězství, udělám i v následujícím roce vše pro tem pocit radosti! Snad mi bude přát štěstí...

Jirko, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí v příštím roce.

Já děkuji a přeji všem čtenářům malebné a pohodové Vánoce na sněhu a spoustu radostí, nezapomenutelných zážitků a hlavně hodně zdraví v roce 2010!

Foto: Věra Vodičková, Michal Červený

Přečteno - 8209x Tagy: road jezek draha handicapovani

#1 Pavel Šedivý - vloženo: 18.12.2009 v 13:05:28

Drž se! - Jirko drž se... Přeju ti hodně štěstí, zdraví a mnoho kilometrů bez pádu v roce 2010!
odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744

Jiří Ježek: Místo kapra si dám klokana

Mohlo by vás zajímat

Vlož svůj komentář: