Kateřina Nash na medaili nedosáhla, dojela sedmá. Titul má Langvad

Sobotní závod žen v rámci světového šampionátu XCO v Novém Městě na Moravě ukázal, jak dramatickým sportem umí horská kola být. Dvě kola před cílem se zdálo být o medailích rozhodnuto, v cíli bylo však nakonec vše jinak. Tedy krom držitelky zlaté medaile. Annika Langvad absolvovala většinu závodu osamoceně na čele a vybojovala tak pro Dánsko vůbec první medaili z novoměstského šampionátu.

Dramatický závod z velké míry ovlivnily pády a defekty. První pád zbrzdil část pelotonu jen pár stovek metrů po startu a zhatil jakékoliv ambice Gunn-Rity Dahle-Flesjaa. Norská legenda zůstala ležet na asfaltu, ale naštěstí pak přece jen odešla po svých. Škaredě v průběhu závodu spadla také obhájkyně titulu Pauline Ferrand Prevot a nebo Tereza Němcová-Huříková, která kvůli bolestivé pohmožděnině břicha závod ani nedokončila.

Nasadit vysoké tempo hned od startu byla strategie úřadující mistryně Evropy a čerstvé světové šampionky v maratonu Jolandy Neff. Povedlo se jí natáhnout startovní pole, jež se tak nadělilo do menších skupinek. Na čele se kromě Jolandy Neff, Anniky Langvad a Maji Wloszczowské držela k velké radosti domácích fanoušků i Kateřina Nash. Česká reprezentantka jela aktivně, hlídala si čelo a držela se v kontaktu s nejlepšími. Před cílem zaváděcího kola se původně čtyřčlenná vedoucí skupinka rozrostla o další čtyři závodnice včetně zkušené Kanaďanky Catherine Pendrel a Němky Sabine Spitz.

V prvním z celkem pěti okruhů vypsaných pro ženy šla ale brzy do vedení Annika Langvad. Tu se jala stíhat Catherine Pendrel, ale sekcí BMX už dánská reprezentantka projela s malým náskokem sama. V druhé půlce okruhu si vypracovala náskok 19 sekund před pronásledovatelkami, Kateřina Nash se držela v boji o nejlepší pětku.

Překvapivě však začala ztrácet Jolanda Neff, pro kterou bylo tempo čela závodu nad její síly a zpátky do hry o medaile se už blonďatá raketa ze Švýcarska nedokázala až do konce závodu vrátit. Osmé místo v cíli bylo daleko za jejím očekáváním. "Dnes to zkrátka nebyl můj den. Nechala jsem tam všechno, ale nestačilo to," řekla se slzami v očích zlomená favoritka. "Nevím, čím to bylo. Maraton z minulého týdne za to ale myslím nemůže, v týdnu se mi jezdilo dobře," kroutila nevěřícně hlavou Jolanda Neff.

Naopak vítězka světového poháru v Albstadtu Annika Langvad si na čele počínala mazácky. V kopcích získávala cenné vteřinky, sjezdy jezdila na jistotu a její náskok postupně narostl až k minutě, což ji zbavilo tlaku, a tak si dánská závodnice jen kontrolovala vedení. To udržela až do posledního okruhu a cílem tedy projela jako novopečená mistryně světa.

"Měla jsem výborný start, byla jsem schopná se udržet Jolandy. Věděla jsem, že jsem silná a docela jsem si přála jet na téhle trati první. Člověk se může dokonale koncentrovat na svou jízdu, nemá nikoho před sebou a nemusí se tolik stresovat. Byl to pro mě fantastický závod. Letos mi zatím vychází skoro všechno neskutečně. Vedu světový pohár a teď ten duhový dres...“ neskrývala dojetí dvaatřicetiletá Dánka.

Připomeňme, že Annika málem vyhrála i maratonské mistrovství světa minulý týden ve Francii, kde o jasné vítězství přišla jen kvůli zabloudění. Kdyby ve Francii nezabloudila, mohla mít v tuto chvíli už dva tituly mistryně světa během jediného týdne. Takový double v jedné sezoně se naposledy povedl před deseti lety Gunn-Ritě Dahle-Flesjaa.

Z medailových pozic se mezitím vyklidila Catherine Pendrel a dvě kola před cílem už se zdálo, že je lidově řečeno vymalováno. Stříbrnou příčku si jistila Maja Wloszczowska, bronzovou pozici okupovala s dostatečným náskokem čtyřiačtyřicetiletá Sabine Spitz. Jenže pak vstoupily do hry defekty, které nejdříve zbavily šancí na medaili německou legendu a následně i polskou reprezentantku. K velké radosti vítězky tedy doslova spadlo stříbro do klína Ley Davison, její týmové kolegyně z továrního týmu Specialized. Bronzu se po výměně zadního kola v depu nechtěla vzdát Maja Wloszczowska, ale spurt s Emily Batty už byl nad její síly.

"Je to děsná smůla. Už poněkolikáté mě o jasnou medaili připravily technické problémy," neskrývala zklamání polská mistryně světa z roku 2010. "Přijela jsem výborně připravená, je to k vzteku," doplnila nakonec čtvrtá Maja Wloszczowska.

Úplně opačné emoce prožívala Lea Davison. "Každý, kdo říká, že jsou ženské závody nezajímavé, se dnes musel chytit za nos. Bylo to drama od začátku do konce. Jen se ukázalo, že člověk by se neměl vzdávat, dokud neprojede cílem. Já už měla dvě kola před cílem křeče a říkala jsem si, že bude strašně těžké udržet to čtvrté místo. Ale když jsem pak viděla Sabine, jak běží, původně jsem si myslela, že je to někdo, kdo ztrácí kolo. Dala jsem do závěru všechno a je z toho krásné a nečekané druhé místo," shrnula stříbrná Američanka.

Podobně spokojená byla i Kanaďanka Emily Batty. "Byl to pro mě šťastný závod s krásnou tečkou. Bylo štěstí, že jsem si před závodem dala kazetu s malým kolečkem pro případ, že by došlo na spurt. A nakonec se to ohromně hodilo. Bylo to strašně těsné a mít bronz, to je paráda," řekla závodnice továrního týmu Trek.

Za čtvrtou Majou Wloszczowskou, pátou Catherine Pendrel a šestou Irinou Kalantievou z Ruska se v cíli na sedmé příčce objevila Kateřina Nash. "Věděla jsem, že po startu musím být vepředu. Dostala jsem se tam a měla z toho radost. Ale už v prvním kole mi bylo jasné, že si musím jet svoje tempo. Bylo to pět okruhů a to člověk pozná," vysvětlovala Kateřina, která vzhlížela k nebi a čekala na déšť. Ten však přišel až po závodě. Přesto česká reprezentantka jezdila ladně a s přehledem v technických pasážích a držela se v nejlepší desítce. "Nemyslím si, že by mi nějak ublížila čtvrteční štafeta. Naopak, spíše jsem se kvalitně rozjela," připomněla Kateřina závod, v němž společně s dalšími českými reprezentanty vybojovala stříbro.

"Jsem spokojená. Bylo to hrozně náročné. Musím opět poděkovat divákům, kteří mě hnali vpřed. Byl to zase neskutečný zážitek. I proto tu chci zůstat i na neděli a jít fandit. Užiju si to s rodiči a kamarády, moc se těším, že si zažiju tu atmosféru i jako divák u trati," shrnula nejvýše postavená česká závodnice. "Utvrdila jsem se, že moje rozhodnutí zůstat u sportu a dát tomu ještě jednu sezonu naplno bylo dobré. Snad i trenéři a komise je ráda, že vybrali pro start v Riu mě," doplnila Kateřina Nash, která si vylepšila své osobní maximum z MS 2001, kdy dojela dvanáctá. 

Svůj cíl dojet do dvacítky si splnila další česká reprezentantka Karla Štěpánová. Z pozice okolo 40. místa se postupně propracovala až na konečné 20. místo. "Byla jsem před startem hodně nervózní a ještě jsem si to zkomplikovala sama, když jsem si hodinu před startem jela projet skoky a spadla na levý bok. Do závodu už jsem tím pádem nastupovala odřená. Ale zase jsem si říkala, že už jsem si to vybrala před startem," líčila stále ještě úřadující česká šampionka.

Karlu Štěpánovou dnes nejdříve zpomalila Helen Grobert, která na startu přetrhla řetěz, pak se vyhýbala dalším pádům, bojovala s posunutým sedlem a ještě zvažovala výměnu zadního kola v depu. "Bylo toho dneska na mě hodně, ale jsem ráda, že jsem to ustála. Poděkování patří i lidem, kteří povzbuzovali a člověk musel jezdit ty výjezdy naplno, aby diváky nezklamal. V kopcích jsem získávala, sjezdy jsem jezdila opatrněji. Přišlo by mi líto ztratit defektem to, co jsem si v kopcích vydřela," doplnila Karla Štěpánová. Nemůžu polevit, je přede mnou světový pohár a mistrovství republiky, kde bych moc ráda obhájila," nastínila své další plány Karla.

Ze zbylých dvou českých reprezentantek byla klasifikována na 44. místě se ztrátou kola Jitka Škarnitzlová. Tereza Němcová-Huříková se do cíle svého posledního mistrovství světa XCO v kariéře nedostala. Za sekcí Rock&Roll spadla na levý bok a břicho a namísto do cíle tak zamířila na vyšetření do nemocnice.