Kristián Hynek: Tušil jsem, že by to mohl být můj den D

Jak těžké je vybojovat titul mistra Evropy?
Vždycky je to těžký, když chce člověk vyhrát. V takovýmhle závodě si to nikdo nemůže dělat moc lehký. A na Malevilu to bylo sakra těžký. Ale povedlo se všechno, co jsem si před závodem vytyčil.

Před závodem tě spousta lidí, včetně naší redakce, pasovala na favorita závodu. Jak jsi vnímal tyhle zprávy?
Musím přiznat, že jsem znervózněl, že mě pár lidí začalo stavět do role favorita. Já jsem po vydařeným Alpentouru samozřejmě věřil, že bych na medaili mohl dosáhnout, ale taky jsem věděl, že tady bude celá řada špičkovejch kluků. Zlato byl sen v koutku duše.

Jak se závod vyvíjel?
Byl jsem hodně aktivní od samýho začátku, je to takovej můj neduh. Já prostě když se cítím zezačátku dobře, tak možná zbytečně plýtvám silama. Boudovi musím poděkovat, že mě začal po první hodině krotit, takže jsem to pak trochu vyvlažil a nechal jet i ostatní. Naplno jsem zaútočil až ve výjezdu na Hvozd. Pak jsem si říkal, jestli to nebylo malinko unáhlený, protože jsem si nepředstavoval, že tam vyjedu sám. Protože potom to bylo jenom na mně, jen za svý vlastní síly. Posledních 15 kiláků mi začalo docházet a já musel bojovat opravdu do dna.

Kdy sis začal uvědomovat, že bys závod mohl dotáhnout do vítězného konce?
Už od začátku jsem cítil, že by to mohl být ten den D. Ale jak už jsem říkal, možná jsem od začátku zbytečně plýtval silama. Ale víš jak je to na bikách, do posledního kilometru si nemůžeš být jistý, jak to dopadne. Řekněme, že deset kilometrů před cílem jsem začal věřit, že by to mohlo dopadnout. I když mi strašně ubývaly síly a Bouda se ke mě moc rychle blížil a v závěsu za ním i Lakata. Nebylo to zadarmo, bylo to náročný.

Když jsi potom sjížděl přes golfové hřiště k ranči a bylo jasné, že vyhraješ, co ti běhalo hlavou?
Nemohl jsem tomu pořád uvěřit, otáčel jsem se za sebe jestli tam náhodou někdo není. Ale do cíle jsem dorazil ve zuboženým stavu a pořádně jsem si ani neuvědomil, že jsem mistr Evropy. Teprve teď, s odstupem několika hodin, si začínám říkat, jakej skvělej výsledek jsem zajel.

Věděl jsi, jak se závod vyvíjí za tebou?
Věděl jsem, že je za mnou Bouda, ale potom jsem moc netušil. Nejdřív jsem slyšel, že jede Periklis a až ke konci, že ho zajel Lakata. Snažil jsem se na to nemyslet, ale vím, že on má strašně silný závěry. I když ze začátku vypadal velmi slabě tak v závěru mu musely bouchnout saze.

Kam bys ve tvé kariéře zařadil tenhle úspěch?
Určitě nejvýš, o tom není debat. Jediný výsledky, se kterými to můžu srovnávat je 2. místo na MČR cross country a 24. místo na svěťáku vloni na Vysočině. Navíc týmovej double je něco neuvěřitelnýho....

Občas míváš smůlu na defekty, jak jsi se vyrovnál s tímhle faktem?
Snažil jsem se na to nemyslet. Pravda je, že na Šele mě potkal ulomenej šaltr a tenkrát jsem to nesl fakt strašně špatně. Ale zřejmě někde tam nahoře bylo napsáno, že přijde náplast v podobě mistráku Evropy. Takže teď na ten problém na Šele nahlížím jinak. Když jsem mluvil s Rádesem, tak vzpomínal na to, jak jsem mu dva dny po Šele volal, jestli nemá nějakýho sportovního psychologa, byl jsem z toho opravdu zlomenej. Tady jsem se snažil na to nemyslet. Nechci říct, že jsem jel vyloženě opatrně, ale zbytečně jsem neriskoval, abych tomu defektu nešel naproti. Ono zase když jede člověk moc opatrně, tak tu chybu udělá spíš.


Slyšel jsem, že defekt sis na Malevilu vybral už ve čtvrtek?
Jo jo, byl jsem tu už ve čtvrtek s Giovannem a projížděli jsme si první část okruhu a ve sjezdu do Hrádku nad Nisou jsem píchnul. Tak jsem si říkal, že bych si to snad mohl vybrat..

Měl jsi připravenou nějakou speciální stravu na tenhle závod, něco, co jindy neděláš?
Ne, vůbec ne. Kluci mě vždycky skvěle přečetli a dostal jsem přesně to, co jsem potřeboval. Zajištění tady od nároďáku bylo fantastický. Něco jsem si vezl i sám.

Co třeba?
Magnezium na křeče.

Podél trati ti fandil i tatínek, jak moc jsi vnímal jeho podporu?
Vnímal jsem ho, bývá hodně nervózní, hodně to prožívá. Je pozitivní, že mě vždycky podporoval, můžu mu to teď krásně vrátit. Škoda, že tam nemohla být i moje přítelkyně Šárka, která je těhotná a shodli jsme se, že by to pro ní bylo asi náročný. Ale Šárka byla první komu jsem ihned po závodě volal, zprávy dostávala postupně od taťky, takže už o tom věděla.
 

Tedy gratulujeme budoucímu tatínkovi, už víte jestli to bude syn nebo dcerka? A kdy se vlastně má narodit?
Narodit se má sedmnáctého září a podle všech indícíí by to měl být kluk.

Jméno asi vybrané máte...
Tak to je jasný. Bude to Kristián samosebou. Je to rodinná tradice, bude už pátý v řadě a dokonce čtvrtý žijící!

Jak probíhaly oslavy?
Oslava nebyla, nějak to nevyšlo. Byl jsem úplně mrtvej, dal jsem si jednoho birella se Šárkou a bylo po slavení. Ale abych někoho nahoře neurazil a něco nazakřiknul tím, že jsem se na oslavu vybodnul, tak jsem včera jel na vyjížďku s Matouchem (Matouš Ulman, pozn. redakce) a ještě s kámošem, se kterým jsem na kole začínal. Vzal jsem s sebou medaili a pár birellů a pokřtili jsme jí. S oslavou ale počítám, až na ní bude čas...

Jaké jsou tvé další cíle pro tuto sezonu?
Určitě je to mistrovství světa v maratonu. Je trošičku škoda, že je to až v polovině října a to už má každý nasčítanou únavu jak psychickou, tak fyzickou. Ještě bych mohl zmínit mistrák republiky cross country v Peci pod Sněžkou.

Český double na Evropě. Hynek zlatý, Boudný stříbrný!

foto Michal Červený