Lapierre Zesty 314 TEST

Naladit a vyrazit

Při přípravě kola na samotný test, hned po standardním nastavení posedu, jako je výška sedla a pozice představce, si všímám velice šikovné měrky Sagu řešené objímkou na sedlové trubce. Tabulka je rozdělena na dvě hodnoty, jedna je pro XC styl jízdy, ta druhá pak pro FR. V reálu to pro mě znamenalo 180 Psi pro švihovější část testu, při výpravě do těžšího terénu jsem volil tlak lehce přes 150 Psi.

První dojem při nasednutí je opravdu dobrý. Kolo mi sedne, hlavně co se délky týká. Na první pohled Zesty působí hodně dlouhým dojmem, je to však jen optický klam, způsobený hodně nataženým uchycením tlumiče na zadní stavbu. Pro tento styl kola jsou i příjemně široká řídítka a jak se i později ukazuje, velice pohodlné sedlo SDG. Teď už tedy hurá do terénu!

Při přesunech na traily po táhlých rovinách cítím, že oproti devětadvacítkám, které jsem sedlal v předchozích dnech, kolo tak neuhání. Je to zřejmě jen detail, jelikož Zesty disponuje výrazně vyšším zdvihem, který bude dominovat v jiných pasážích.

Při frekvenčním šlapání zkouším na tlumiči přepínat mezi Trail a Climb polohami tlumiče při vyšším tlaku 180 Psi. Vítězí střední pozice Trail, která nechá zadní stavbu pracovat, ale zároveň příliš netahá za pedály. Při techničtějších výjezdech v terénu se kolo jeví dobře ovladatelné a poslušně zatočí tam, kam chci.

Zaměřuji se také na tuhost jak celku, tak zapletených kol od Mavicu. Crossridy mám zaškatulkované jako základní model, ukazuje se však, že v kombinaci pevných os na obou kolech je jejich funkce celkem v pohodě. Stejně tak se celé kolo tváří dostatečně tuhým dojmem.

Co mně však přijde, hlavně při techničtějším pojetí jezdění, že je zbytečné osazení trojpřevodníkem. Podle mě je to jen zdroj potíží s padáním a případným možným "zasukováním" řetězu. Řazení je jinak bezproblémové, přehazovačku Shadow Plus rovnou přepínám do zamčené polohy vodítka, kde mám jistotu, že i ve sjezdech bude řetěz dostatečně napnutý a nebude mlátit o zadní stavbu.

Po cestách, kde je zvlněný terén s častými změnami rytmu jízdy, je cítit, že při vyšším tlaku není tlumič až tak citlivý na jemnější podněty. Jelikož už mám v plánu i sjezdovější části, zkouším tlak snížit na již zmíněnou hodnotu kolem 150 Psi, což citlivost zadního odpružení podstatně zpříjemňuje. Logicky to však vyžaduje při delších výjezdech začít využívat na tlumiči i pozici Climb.

Při začínajícím se svažování mé trasy směrem dolů, trochu lituji, že se do základní specifikace nevešla teleskopická sedlovka, jako u většiny konkurentů. Dodalo by to jízdě výrazně vyšší komfort a nemusel bych před každou prudší pasáží zastavovat a hrát si s páčkou sedlové objímky.

Když už však mám vše nastaveno, včetně tlumiče v poloze descend, ukazuje Lapierre, že angažování legendárního mnohonásobného mistra světa ve sjezdu Nicolase Vouilloze nese své ovoce i v této zdvihové kategorii. S kolem je opravdu zábava, jak v kluzkých klopených zatáčkách, kde celkem slušně drží stopu, tak při přejezdech prudkých rozbitých pasáží. Až někdy skoro zapomínám, že pod sebou mám "jenom" 140 mm zdvihu. Zadní stavba i pod brzdou funguje a nedává znát svůj limit. Jedinou věcí, která mi kazí dojem, jsou chvílemi trochu rozpačité a hlavně i přes důkladné seřízení upískané brzdy Formula.

- ovladatelnost	- pískající brzdy
- funkce odpružení	- trojpřevodník
- povedený design kola	- absence teleskopické sedlovky