Leader Fox - Made in Czech

Na slovíčko s panem Müllerem

Řekněte našim čtenářům, jak jste vlastně s koly kdysi začínal?
My jsme začínali 1.10. 1988 ještě za komunistů. Jako první v kraji jsem si vyřídil živnostenský list, tehdá tomu sice říkali jinak, ale to je jedno, na opravu kol. Slyšel jsem to v rádiu, že je taková možnost, tak jsem do toho šel a začal v Prachaticích opravovat kola. Pak přišla revoluce a s ní i otevření se světu a my jsme začali nejprve dovážet celá kola z Tajwanu a později pak z Číny.

Zásadní změna přišla v roce 2004 s naším vstupem do Evropské Unie. Restrikce v podobě celních přirážek na kola z Číny tehdy řešili úplně všichni. My jsme se na základě toho rozhodli, že budeme kola montovat u nás. Začali jsme skromně v malých prostorách, které jsme měli v pronájmu. Po roce jsme se ale museli přesunout do větších prostor, protože jsme měli málo místa, a jak jsme neustále rostli, tak jsme nakonec dospěli k tomu, co tady dneska vidíte.

S vaším jménem, resp. firmou je spjat také Trekking Fox, pamětníci si možná vzpomenou také na úspěšný závodní tým v devadesátých letech. Jak spolu souvisí tyto dvě značky?
 My jsme byli oficiálními dovozci značky Trekking Fox do Čech od roku 1993 do 1996. Pak jsme se ale neshodli z majitelem značky, což byl Tajwanec. On nebyl ochoten přistoupit na některé naše připomínky a tlačil nás jenom do velkých investic do závodního týmu a tvorby image značky. Výsledkem bylo, že jsme s ním nakonec ukončili spolupráci. On si pak našel jinou firmu, se kterou dál spolupracoval, ovšem my jsme potřebovali s něčím obchodovat, a tak vznikl Leader Fox. Dneska, pokud vím, tak značka Trekking Fox už nefunguje, dokonce si myslím, že je její název na prodej. My jsme od roku 1996 do roku 2004 vozili celá kola z Číny a od roku 2004 jsme je začali montovat u nás. Po celou dobu šlo o Leader Fox.

Pojďme se vrátit zpět do současnosti. Sedíme tu v nové kanceláři, před chvílí jsem se vrátil z exkurze po halách, všechno voní novotou a na výrobní halu i nebývalým luxusem. Jak se přihodí, že si člověk léta zvyklý na podnájem pořídí takovouto velkou továrnu na kola?
Může za to krize v roce 2008. Všude všichni vyhrožovali, že hrozí další krize. Já si pamatoval na tu v roce 96, když nám Klaus utahoval opasky, a řekl jsem, že musíme něco udělat, abychom z ní vyšli posilněný. Pamatoval jsem si poučky, že kdo chce úspěšně zvládnout krizi, nesmí během ní šetřit, ale naopak investovat a tak jsem to udělal. Shodou okolností za námi v tu dobu přišli z jedné malé klatovské banky, že hledají nové klienty pro úvěry, a tak to vlastně začalo. Nabídli nám, že v podstatě za ty samé peníze, které jsme platili jako nájem tehdy za několik různých prostor v Budějovicích, bychom mohli mít úvěr, kterým bychom spláceli vlastní novou halu a nestálo by nás to nic navíc. Tak jsme řekli, že do toho jdeme, zažádali o stavební povolení, vyřídili všechny formality, a jakmile bylo všechno schváleno, tak jsme během půl roku postavili to, co tady teď vidíte.

Nový areál disponuje 4 000 metry čtverečními výrobní plochy. Celkem však zabírá 10 000 m2, na kterých se rozkládají kromě zmíněné výrobní haly také kanceláře, obrovské sklady dílů i celých již smontovaných kol a v neposlední řadě také nově otevřená reprezentativní vzorková prodejna. 

Změna prostor i prostředí byla určitě znát nejenom na novém zázemí a možnostech komplexu, ale i na kapacitě výroby. Jak moc se projevilo postavení nové haly na množství vyrobených kol?
My jsme před tím vyráběli zhruba 15-20 tisíc kol. A pak jsme začali najednou vyrábět 40 tisíc a teď se blížíme k šedesáti tisícům. Bankéř nám říkal, že postavení nové haly vede zpravidla ke zdvojnásobení zakázek. Tomu jsem nechtěl zprvu věřit, ale byla to pravda. Zejména v zahraničí nám tahle investice otevřela nové možnosti. On je totiž obrovský rozdíl jednat s Němcem nebo Holanďanem ve starém kanclu uvnitř zanedbané staré haly, nebo ho pozvat do dnešních reprezentativních prostor.

Poslední vaší novinkou, která běží údajně teprve několik měsíců, je vlastní lakovna. Proč jste se rozhodli investovat do další poměrně drahé technologie?
Důvodů bylo několik, ale tím hlavním je kvalita. V Číně dneska neustále jdou ceny směrem nahoru, přitom kvalita se rozhodně nezvyšuje, spíš naopak. My jsme chtěli garantovat 100% kvalitu a to začínal být občas problém. Proto jsme se rozhodli, že vybudujeme vlastní lakovnu, díky které nejenom dostaneme pod kontrolu kvalitu, ale staneme se v daleko větší míře nezávislí na dodávkách rámů z Číny. Třeba Čína používá většinou lodní barvy, zatímco u nás lakujeme práškově. Je to úplně jiná technologie, jiné postupy i jiné teploty. Na dodavatele jsme udělali výběrové řízení, které nakonec vyhrál český dodavatel technologie ze Žďáru.

Slyšel jsem, že ačkoliv máte vlastní lakovnu, byl problém s dodávkami samolepek, resp. obtisků na kola.
Přesně tak. Zjistili jsme, že v Evropě není firma, která by byla schopná vyrobit kvalitní grafické obtisky na kola, které se dávají pod lak, cenově srovnatelné s Čínou. Všichni evropští výrobci včetně Focusu, Cube a dalších si nechávají obtisky vyrábět v Číně. Poptávali jsme několik firem v Německu i v Polsku, ale žádná z nich nedokázala dodat požadovanou kvalitu v dané ceně a když už se kvalita blížila našemu požadavku, tak byla cena zhruba desetinásobná.

Jak je to s poměrem prodaných kol u nás a v zahraničí?
Polovinu naší produkce vyvážíme a polovinu prodáváme u nás v Česku. Velkou většinu tvoří výhradně značka Leader Fox. Jediný, pro koho montujeme kola, je český Apache a v posledních letech pak děláme také nějaká elektrokola pro Němce a Holanďany, jinak jedeme hlavně Leader Fox a v podstatě skoro nestíháme.

Dobře, vy říkáte, že nestíháte, to znamená, že poptávka po vašich kolech zřejmě je. O jakých číslech se vlastně dnes bavíme a jaké vidíte možnosti do budoucnosti, kdybyste chtěli výrobu navyšovat?
Momentálně jsme schopni vyrábět ročně zhruba 50-60 tisíc kol v jednosměnném provozu. Záleží pochopitelně na tom, aby vše fungovalo a navazovalo na sebe, jak má. Nesmí se zastavit lakovací linka, nesmí chybět komponenty pro montáž atp. Pokud bychom chtěli navyšovat výrobu, museli bychom zavést druhou směnu a to by znamenalo najednou začít produkovat místo šedesáti sto tisíc kol. Mezi tím není žádný prostor a najít odbyt pro dvojnásobek současné produkce také není lehký úkol.

Vy jste v posledních letech vstoupili také mezi výrobce elektrokol. Nabízíte cenově velice dostupné modely; podle čeho si vybíráte dodavatele motorů a baterií?
My jsme chtěli nabídnout cenově dostupné modely s dobrým výkonem a výdrží. Rok jsme testovali vybrané sady, domluvili se s výrobcem dokonce na několika úpravách a nyní je montujeme na naše kola. Lidi od výrobce motorů byli měsíc u nás a společně s nimi jsme ladili některé věci a programovali vlastní verzi software. Výsledkem jsou opravdu spolehlivé sady, které si skládáme z otestovaných komponentů a prezentujeme v podstatě pod vlastní značkou Leader Fox Energy. Bosch byl příliš drahý, ale hlavně má teď dodací lhůty 7 měsíců a to jsme nemohli akceptovat. Naopak nové Shimano vzorky už máme objednané, měli bychom je dostat jako první v Čechách. Se zájmem na ně čekáme, zdá se, že by mohly být velice zajímavé a to jak funkcí, tak hlavně cenou. Kola s Boschem neseženete pod 50 tisíc, my předpokládáme, že se s elektrokoly se Shimanem dostaneme pod čtyřicet.

Elektrokola za čtyřicet tisíc prodáváte, ačkoli se dá říct, že kolo za tolik peněz je poměrně drahé. Naopak dražší lépe vybavená kola bez motoru, které jste měli ještě loni v nabídce také na karbonových rámech už nenabízíte, proč?
Nechceme se prát ve vyšších cenových relacích se Scottem nebo Spešlem. Chodili za námi lidi a říkali, kolik by měla naše kola stát. Když jsem jim odpověděl, že to nejde, že musí být dražší, argumentovali tím, že Scott je má. Jenomže už nebyli schopní uznat, že je měl hůř osazený, měl horší kliky, náboje i kazety, no prostě jsme řekli, že tohle nemáme zapotřebí a segment vyšší střední třídy jsme opustili. Zaměřili jsme se na zákazníka turistu, který chce spolehlivé kolo kolem dvaceti, maximálně pětadvaceti tisíc. A k tomu budeme dělat elektrokola. Prát se s konkurencí v drahých kolech nebudeme, to necháme jiným. Říká s šibalským úsměvem Pavel Müller. Na každém jeho slovu je vidět, že ho jeho práce baví a že se mu plní jeho vize. Náš rozhovor je u konce. Loučíme se, on si bere pracovní plášť a odchází kamsi do haly řešit své další pracovní povinnosti.

Foto: Petr Bureš