Lubomír Petruš: Cítím se, jako by mi bylo dvacet

Lubomíra Petruše má mnoho lidí zafixováno jako cyklokrosaře, v sezoně 2007/2008 se stal juniorským mistrem Evropy a bral bronz na mistrovství světa těsně za Arnaudem Jouffroyem a Peterem Saganem. Upozornil na sebe pak později na silnici a nyní ve 32 letech se pokouší protlouct se mezi bikery. Letošní startovací sezonu na horském kole v dresu týmu D2 Mont Merida pokládá za úspěšnou, dokázal se prosadit nejen na domácích závodech, ale i v zahraničí. Mezi nejvýraznější úspěchy patří 4. místo na mistrovství Evropy XCM na Malevilu. 

Lubomír dnes odlétá do Brazílie na etapový závod Brasil Ride, kde pojede jako jediný český elitní zástupce... 

Někdejší týmoví kolegové ze silnice Lubomír Petruš a Petr Vakoč měli letos svou premiéru na horských kolech. Výsledkově se Petrušovi dařilo lépe...

Lubomíre, jsme na sklonku sezony, ty přesto nekončíš, jak velká už je únava?
Cítím se stále docela dobře, jen mě v posledních dnech v přípravě lehce rozhodila viróza, která ale za 5 dní přešla a na ČT Author Cupu už to bylo v pohodě. Momentálně se trochu trápím s bolestí naražených žeber od pádu v závěru závodu v Ralsku s Tomášem Višňovským, ale dá se s tím normálně fungovat, jen někdy musím trochu zatnout zuby. Do dalšího závodu ještě nějaký čas zbývá, tak věřím, že tam už budu ve 100% stavu.

Odlétáš bojovat do Brazílie na Brasil Ride, jaké jsou ambice?
Brasil Ride se jede letos nově jako etapový závod jednotlivců kategorie S1. Úplně konkrétní ambice zatím nemám, jsou 2 možnosti, které vyhodnotím až na místě, protože je to pro mě úplně něco nového a neměl jsem zatím možnost seznámit se s trasami, hrát roli může aklimatizace a další okolnosti. Podle toho se pokusím jet buď více ekonomicky, rozvrhnout si síly a zkusit zajet co nejlépe v celkovém pořadí, případně situaci přehodnotit a zaměřit se hlavně na některé jednotlivé etapy, jako na Ischglu. Závod si chci také s týmem i užít a nabrat nové cenné zkušenosti, naučit se něco od konkurence a ještě lépe poznat svoje tělo, abych s trenérem lépe věděl na čem konkrétně pracovat do budoucna. V každém případě tam podám maximum, abych dosáhl co nejlepšího výsledku a domů se vracel spokojený.

Jaký volíš stroj na Brasil Ride, hardtail, nebo full?
Beru si fulla. Je to dlouhý a náročný etapák, kde je spousta nástrah, trailů a chce to mít nějakou jistotu v technice.

Preferoval jsi v hodně závodech hardtail, ale ČT Author Cup jsi jel na fullu - proč?
První část sezony jsem měl dané cíle a jednalo se o závody, které byly dost kopcovité, měl jsem naplánovanou taktiku a místa, kde zaútočit nebo jakým způsobem jet, tak jsem sázel na 8kg vyladěného pevňáka, který mi do plánu zapadal a v rozhodujících momentech to byla nejlepší volba.
Na ČT Author Cupu, ale už víceméně všechny závody od Ischgl Iron Bike etapáku, jsem jel na fullu. Hlavně kvůli nadcházejícím závodům jako Grand Raid a zejména Brasil Ride.

Lubomír v turecké Sakaryi, kde vyhrál závod světovém XCM série...

Střídání kol na jednotlivé závody tedy nebyla tvá taktika...
Spousta těchto tratí byla vhodná spíše na pevňáka, ale chtěl jsem se s fullem poradně sžít a vypilovat techniku, posed, doladit detaily, proto na něm jezdím a kola jsem už neměnil. Někdy stačí pár milimetrů a člověk to pozná až v závodě, že by něco mohlo být jinak -  pak s kolem nemusí být tolik sehraný, některé svalové partie dostanou více zabrat, protože nejsou zvyklé atd., tak tohle jsou hlavní důvody proč a jaký volím materiál, má to dlouhodobější pohled, neskáču z jednoho kola na druhé jen kvůli každému 50km závodu.

Vraťme se v čase ještě dále, ještě před tuto sezonu. Jezdil jsi cyklokros, silnici a nyní horská kola - proč jsi vlastně opustil královnu cyklistiky?
Bylo to více důvodů. Musel jsem se rozhodnout, zda budu pokračovat na silnici nebo se vydám jinou cestou. Po zvážení několika věcí jsem se rozhodnul jít naplno do MTB maratonů v českém teamu D2 Mont Merida. Bikové maratony mě lákaly a věřil jsem, že tam dokážu oproti silnici více prodat svoji výkonnost a na některých tratích i taktické zkušenosti. Do toho to je pro mě nová a velká motivace dosáhnout nových cílů v tomto prostředí. Navíc v maratonech se dá jezdit dlouho, a čím je člověk starší, tím více se dá využít i roky vybudována vytrvalost, hrubá síla…

Lubomír v cíli mistrovství Evropy XCM 2022 na Malevilu...
 

V nějakém předchozím rozhovoru jsem se dočetl, že jsi silnici opustil i proto, že ti přišla až příliš nebezpečná...
Ano, biky mi přijdou také “bezpečnější “ než silniční cyklistika. Na silnici to bylo v pelotonu, hlavně na mokru, kolikrát dost o nervy a něco jak ruská ruleta, prostě nepředvídatelné pády soupeřů ve vysokých rychlostech, které sám nemůžete ovlivnit a jste v nich také. To byl jeden z důvodu také, proč jsem se rozhodnul ukončit působení na silnici. Na biku jede ve sjezdu každý své tempo na co má technicky a má to pod svou kontrolou, a když už má spadnout nebo udělat chybu, tak hned o tom ví a může ještě nějakým způsobem zkusit zareagovat a zabránit kolizi.

Hodně lidí přestupuje ze silnice do terénu na sklonku své kariéry - je to něco, co také prožíváš?
Já to vnímám jinak, před 4-5 lety jsem měl pauzu, která mi hrozně pomohla, nyní se cítím jako by mi bylo 20.  Psychicky, takticky i fyzicky se cítím silný a hlavně hodně namotivovaný do budoucna.  Nejraději bych na profesionální úrovni jezdil donekonečna, ale uvidíme, co mi tělo dovolí, u maratonců se dá jezdit na maximum klidně i ve 40 letech a to mi ještě dost času zbývá. Řekl jsem si, že až můj syn začne, já přestanu... to bych končil někdy po čtyřicítce, tak uvidíme 😃

Lubomír Petruš na startu legendárního Grand Raidu...


V domácím prostředí ses hned v prvním roce chytnul, čekal jsi takový vstup do biků?
Ambice jsem měl vysoké, ale do sezony jsem šel s respektem z nových soupeřů a stylu závodění. Ale až takovou sezonu jsem nečekal. Po comebacku jsem se během působení na silnici v Belgii dostal na výbornou výkonnost, i tam jsem si toho byl vědom, že kondice, watty jsou na tom skvěle, jen se mi to na silnici nepodařilo takhle prodat. Biky jsou více individuální a fyzička má na výsledek daleko větší vliv než v silničním pelotonu. Už dopředu dle testů jsem já i trenér věděli, že mé tělo má poměrně vhodné předpoklady pro maratonce, jen jsem to potřeboval zúročit i v praxi. Což si po letošní sezoně mužů říct, že se povedlo. 

Jaký styl závodění máš rád?
Plánování a taktika. Na českou scénu, a hlavně do našeho teamu, se snažím přinést i trošku přemýšlení a taktickou vyzrálost, která mi tady trošku chybí. Tyto moje zkušenosti mi také pomohly v rozhodujících momentech.

Zajel jsi i pár zahraničních závodů, kterých úspěchů si vážíš nejvíc?
Nejvíc si asi cením hattricku na Ischgl Iron Biku /Lubomír v Rakousku vyhrál tři z čtyř etap/, dále vítězství v Sakaryi na Světové sérii XCM, 3. místo na Dolomity Superbike. Nejlepšího výkonu si cením na mistrovství Evropy, kde jsem v půlce závodu jel 20. a nakonec jsem se ještě dokázal vrátit do top pětky a vzít 4. místo.

Lubomír byl v první etapě rakouského etapáku Ischgl Iron Bike naprosto suverénní...
 

Nepodařilo se mistrovství světa v maratonu v Dánsku, co tam tomu chybělo?
Na MS mi nesedla trať ani den. Do terénu jsem najížděl až kolem 10. místa a bohužel někde v trailu jsem si vyhodil plášť z ráfku a nevšimnul si toho. Ucházel mi vzduch a i po dofoukání bombičkama se to pořád opakovalo, postupně jsem se propadal dost dozadu a do toho se přidaly technické problémy s pedálem, který jsem poškodil o kořen. Následně jsem po prvním okruhu bohužel odstoupil ze závodu, protože šance na nějaký výsledek byly pryč.

Sezona sice ještě neskončila, ale jistě pomýšlíš i na tu příští - kam by ses chtěl posunout? 
Příští rok se chci zaměřit více na zahraniční maratony, především známé italské závody a světovou sérii nebo poháry, pokud již bude propojena s XCO. Pokud bude prostor tak i závody doma.

Olympijské cross country tě neláká?
Co se týká XCO, rád bych si to někde zkusil, ale doposud jsem neměl možnost kvůli nabitému kalendáři a tréninkovém plánu. Přes zimu chci také zapracovat na technice, jelikož cítím, že v ní pořád trochu ztrácím...