Made in CZ - Duratec

Nevím přesně kolik českých výrobků si může dát za rámeček, že vyhrálo zlato na Olympijských hrách. Zcela jasné ale je, že firma Duratec tak učinit může, díky paralympionikovi Jiřímu Ježkovi, který v Aténách na Duratecu pro zlato dojel!

Další poctivá "rámařina" vzniká na druhé straně republiky než již představený Race Bike, v Městě Touškově. Kdo by však hledal vyšperkovanou moderní halu se svítivými neony Duratec, tak bude po Městě Touškově jezdit dodnes. Nenápadná zašedlá budova ve středu obce dobře skrývá téměř 500 čtverečních metrů výrobní haly a kanceláří firmy. U vchodu na mě naštěstí čekala paní sekretářka: "Vítejte do Duratecu," a uvedla mě do krásné prezentační místnosti plné nablýskaných modelů. Po chvilce si mě vyzvedla obchodní ředitelka paní Kateřina Duchková, strojní inženýrka. Spolu jsme si povídali spíše o chodu firmy nežli o technologii výroby. "Manžel to nerad prezentuje," říkala, ale nakonec jsem nelitoval.

"Firma vznikla v roce 1993, kdy se můj manžel zkrátka rozhodl, že bude dělat rámy a založil si firmu. Byl cyklista a neustále si na kole dělal svoje zlepšováky. Dokonce si udělal svoje nášlapný pedály nebo řazení v brzdový páce!" Což si každý z vás může prohlédnout na domovských webových stránkách, kde je historie firmy podrobně popsána i s doloženými obrázky a rozhodně stojí za prostudování. Ale zpět k vyprávění obchodní ředitelky: "Brzy  pochopil, že závoděním se uživit nedá, tak začal kola vyrábět. V té době bylo šílený sehnat materiál, kterého tady tenkrát nebylo tolik jako dnes a samozřejmě nebyl základní kapitál. Když už materiál sehnal, tak minimální odběr rozměru byl 300 kg! Kilo takového slušného hliníku stálo 350 Kč. První tři roky více méně běhal a testoval různé materiály, zjišťoval a testoval složení a pevnosti materiálu. Rozhodnul se pro slitinu 7020, která vycházela nejlépe, ale tenkrát z ní téměř nikdo nevyráběl."

Seděl jsem v kanceláři s manželkou majitele, popíjel kávu a jen naslouchal tomu příběhu, o tom co spolu se svým manželem Milanem Duchkem dokázali. Každého cyklistu by to uneslo: "V letech 1995-97 jsme měli pouze jednoho velkého klienta v Německu a to bylo všechno. Bylo velkou chybou, že jsme neměli další odběratele, protože nás ten obchodník opustil a my byli v koncích. Potom nastalo dosti bojovné období, období temna. Měli jsme sice kvalitní výrobek, ale neuměli jsme ho prodat. Stěhovali jsme se ze sklepa do garáže a z garáže do dalšího objektu, koupili další stroje, dotáhli do konce všechny technické finesy a v roce 1999 nastal obrat k lepšímu. Od té doby se nám daří každoročně navyšovat produkci. Snažili jsme se získávat prodejce po Česku, jezdili jsme po závodech a výstavách až jsme si vybudovali prodejní síť. Dnes, resp. poslední tři roky se nám daří udržet 30% nárůst produkce."

Chvilku jsem zavzpomínal na to, jak jsem s podnikáním začínal já a jak se člověku nedařilo. "Co vás v těch nejhorších letech udrželo nad vodou?" ptal jsem se. "On to do roku 1998 dělal Milan sám, potom jsme se seznámili a já mu začala pomáhat. Byl úplně na dně, totálně psychicky vyčerpán. Byla jsem pro něj oporou a rozhodli jsme, že to zkusíme ještě rok. Stálo nás to hodně sil, ale povedlo se."

Dnes firma Duratec vyrábí zhruba 1500 rámů za rok. Vyváží do osmi zemí planety. Jejich kola závodili na Ironmanovi na Hawaii, na dráze v Aténách, s Janem Řehulou v Sydney či na silnici pod Jánem Svoradou. A za nedlouhou přejedou s naším extremistou Honzou Kopkou zamrzlou Aljašku. Kola a rámy na zakázku jsou z 50-ti % expedovány do zahraničí a 50% zůstává doma. "Nejlepší prodeje jsou v Holandsku, Belgii, Německu a Rakousku. V Belgii existuje i bikový tým Duratec. Díky naší expozici na Interbiku v Las Vegas v roce 2004, kde jsme představili karbonový model Heroine, máme svého zástupce i v USA. Slibně se nám rozjíždí i Austrálie nebo Singapur. Tam je asijská centrála Shimano a oni používají naše rámy k testování modelových řad na 2007! Celkem vyvážíme asi do 8 států světa. Obecně v zahraničí nastartujeme náš prodej tím, že jsme schopni vyrobit malou sérii méně frekventovaných kol jako jsou třeba na dráhu, na cyklokros, tandemy, na kolovou apod. V Čechách je hrozně těžké bojovat s českou mentalitou. Tím myslím jak obchodníky, tak i koncové zákazníky. Asi je to v lidech zakořeněné z dob minulých, protože přesvědčit Čecha, že český výrobek je kvalitní, je šíleně těžké. Musím zcela upřímně říct, že daleko lépe se nám obchoduje s Německem nebo Holandskem. Oni chtějí originální produkt vyrobený v Evropě nedovezený z Asie. Je jim jedno, jestli to vyrábí Češi nebo někdo jiný, hlavně aby to byl kvalitní evropský produkt. U nás je to boj, lidi si myslí, že německá, italská nebo francouzská věc je kvalitnější. Ale zase na druhou stranu, se to doma pomalu zlepšuje."

Milan Duchek se svojí ženou Kateřinou si dobře uvědomují, že konkurence nikdy nespí ani doma ani v zahraničí. Vývoji novinek věnují hodně svého času. Nejsou to jen novinky v materiálu nebo profilu trubek, je to i v těch nejmenších detailech. "Snažíme se každý rok přijít s nějakou novinkou, ať už na silničkách nebo na horských kolech. Taky přicházíme s úplně novými produkty, třeba v roce 2004 jsme představili rám alu-karbonový rám Heroine. Byla tam sice prodleva v sériové výrobě, takže se produkce rozjela loni v létě, ale zkušenosti s tímto rámem nám dali další impulsy k výrobě biku z tohoto materiálu. Lidi zkrátka chtějí vidět, že firma každým rokem produkuje nové a nové věci. Většina našich zákazníků už od září do listopadu vyčkává co bude nového, jsou netrpěliví. Důležitý je pro nás právě veletrh Sport Life v Brně, který je odrazovým můstkem na další sezónu. V listopadu jsme tam představili kompletní kolekci 2006 a učinili jsme objednávky na výrobu až do konce ledna. Takže opravdu zákazníci i obchodníci dva měsíce před výstavou Sport Life čekají jaké budou novinky v rámech, technická inovace, barvy, samolepky, ceny. Řekla bych, že bez neustálé inovace se firma jako my nemůže na trhu udržet. Není možné, abychom měli v nabídce tři roky stejné, nijak nezměněné produkty."

Jak jsem tam tak seděl a naslouchal, měl jsem čím dál tím větší pocit, že z Města Touškova odjedu s novým Duratecem. Dobře naladěná ředitelka totiž nepřestávala sypat esa z rukávu: "Velkou výhodou výrobků od české firmy je poskytovaný servis. Když vezmu konkrétně Duratec, tak my prodáme více jak 50% kol pro závodění. Takže když potom někdo rám zničí, jsme schopni velmi rychle vše opravit. Třeba rám Jančího Svorady, kterého porazilo auto a zničilo mu rám. Třetí den po nehodě měl rám nový a ten poškozený jsme během týdne opravili, vyřízli trubky, dali nové, nově nalakovali. Takhle ale jednáme s každým klientem, ať je to hobík nebo profík. Výměna horní trubky stojí jen 800Kč a komplet servis rámu je za 1500 Kč a člověk si myslí, že je to nový rám, nikoliv servisovaný. Se stále vzrůstajícím prodejem karbonových rámů rostou i požadavky na jejich servis, který je u nás také samozřejmostí. Dokonce se na nás začínají obracet cyklisti, kteří mají karbonový rám jiné značky, jestli bychom jim ho nemohli opravit."

Od roku 2004 jsme si začali zvykat na nová Duratec centra, obchody specializované právě na značku ze západních Čech. "Jsou to pečlivě vybrané a proškolené obchody a po republice je jich celkem šest. Např. XRC Svorada v Brně, Hannah Czech v Plzni nebo Velosport Valenta v Pelhřimově. Úplně samostatným Duratec centrem je to pražské, kde neprodávají jinou značku. Obchody jsme proškolili, vytvořili cenovou politiku tak, abychom je maximálně podpořili. Nyní zjišťujeme, že to byl velmi dobrý tah, centra nám zajišťují 60% českého obratu. Dříve jsme byli v těžké situaci, naše kola jsou vyráběná na zakázku a dodací lhůta je zhruba 3-4 týdny od objednávky. A prodavač v obchodě samozřejmě raději prodá kolo, které má přímo na obchodě než aby čekal měsíc a pak prodal značku, kterou prodává jen „okrajově“. Zákazník se pak snadno nechá přesvědčit na něco jiného, když vidí, že by na kole odjel ještě dnes. Dnes již naši klienti Duratec centra vyhledávají, i když zrovna nejsou přímo v místě bydliště." Nakonec jsem se rozhodl to pražské Duratec centrum navštívit a na vlastní oči se přesvědčit, jak "décéčko" funguje. Usměvavá dvojice kluků za pultem se mě ochotně ujala a nabídla jejich služby. Loajalita ke značce z nich přímo tryskala. Málem jsem zapomněl, proč jsem tam přijel a podepsal objednávkový list.

I přesto, že je značka Duratec známá především výrobou speciálních závodních hliníkových rámů, dle slov Kateřiny Duchkové je jejich největším šperkem právě alu-karbonový model Heroine. "Spousta lidí si myslí, že pouze lepíme karbonové trubky do hliníkových spojek. To je bohužel velký omyl, my kupujeme tkaninu a sami si trubky vyrábíme a tvarujeme. Celkem dlouhou dobu jsme zjišťovali a testovali celý proces výroby. Je totiž nesmírně důležité kolik dáte vrstev tkaniny, jak položíte vlákna atd.  Klademe důraz na to, aby karbon v rámu fungoval, aby zákazník využil všechny výhody, které mu přináší. Populární a imageové jsou zadní karbonové stavby a vidlice, ale u některých výrobců nefungují, tak jak mají," přerušila svoje vyprávění Kateřina a volá svého manžela, aby přinesl ukázat vzorky, jak vzniká karbonová trubka a jak je spojena s hliníkem. "Nespoléhali jsme pouze na spojení lepidlem. Mezi karbonem a hliníkem je i unikátní mechanický zámek. Právě na výstavě v Las Vegas jsme měli malou potyčku s Cannondalem, protože oni tam velmi podobný systém představovali také. Chodili ho k nám okukovat a nevěřili vlastním očím. Dokonce se nám snažili namluvit, přestože věděli, že bylo technicky nemožné něco okopírovat, že  to je jejich systém a že ho mají zapatentovaný." Usmívala se a bylo vidět, že je právě na tenhle zážitek hodně hrdá. Ono soupeřit s takovouhle značkou už musí to zakrslé české sebevědomí hodně pozvednout.

Marně teď přemýšlím, co se mi na celé návštěvě nebo práci firmy Duratec nelíbilo. Asi nic, snad jsem byl zklamán z opatrnosti šéfa Milana Duchka, který jakoby se bál ukázat používané technologie. Několik fotek a konec. Nepátral jsem proč, ale rozhodně se není za co stydět. Naopak pane Duchku, jen tak dál ! Myslím, že Češi brzy začnou být na Duratec hrdi!

Foto: Jan Němec