Made in CZ - Šroubárna Marek

Firma Šroubárny Marek dnes funguje a její výrobky jsou známy po celé Evropě. Na drátech se znakem "H" na hlavičce se prohání třeba tým České spořitelny MTB. "Naši hlavní odběratelé jsou ale v Belgii, Holandsku a v Německu. Mají v současný době zájem pouze o nerezový paprsky. U kol, který jdou do supermarketů, jako je Joko nebo Olpran, tak se dávají obyčejný pozinkovaný dráty," a hned začal pan Marek vyjmenovávat země, kam jeho dráty a niple putují. "80% produkce jde za hranice, zbytek zůstává doma. Naše výrobky vyvážíme do všech států Evropské Unie, do Bulharska, do Ukrajiny, do Skandinávie. Zkoušeli jsme Afriku, třeba do Ghany a tam okolo, ale teď nám zbyl jen Egypt. Dále se nám to moc nerentuje, cena za dopravu už je příliš vysoká. Máme certifikaci kvality ISO 9001, díky tomu se nám v cizině hodně daří. Dráty vyrábíme ze švédských drátů Sandvik, před výrobou paprsků jdou na test pevnosti, z každé vyrobené série potom jde na test i hotový produkt. Zkušebnu máme vlastní."

Jakmile padlo slovo cena, ihned nám musel pan Marek vysvětlit, jak to vlastně s tou cenou je. "Náš zisk tvoří jen asi 1-2%, největší část ceny tvoří materiál, vše se dělá strojově, hromadně, takže zisk vytváříme kvantitou. Pokud děláme něco ručně, tak tam je samozřejmě zisk z práce větší. Náš celkový obrat je 35 milionu korun ročně," sázel čísla na stůl pan Marek. "Od toho je tady ale moje dcera," dodal s omluvným výrazem, protože Eva Marková, jednatelka společnosti, nebyla zrovna přítomna.

Jen 20% zůstává v Česku? To je hodně málo, ale potvrdilo se nám to, co říkali dotazovaní z firem, které jsme již navštívili. Český cyklistický trh není na české výrobky zvyklý, zvědavý, nevěří jim. "Českým firmám dodáváme jen pokud zaplatí předem. V roce 1994 nás málem přivedla do krachu jistá severomoravská firma, 3,5 milionu jsme už nikdy neviděli! Museli jsme tenkrát přehodnotit celou naší produkci a museli jsme kvůli sezónnosti vyřadit z našeho sortimentu šrouby." Úsměvné, není-liž pravda?! "Mezi české firmy, které zásobujeme, je třeba Joko, BP Lumen (Apache) nebo pan Bartoníček. Potom několik drobných výrobců. Velkým odběratelem je slovenská Dema," popsal nám situaci doma pan Marek.

A co konkurence? "Mezi DT Swiss a námi existuje gentlemanská dohoda. My nepůjdeme do plochých drátů a oni nepůjdou do východní Evropy. Dobře se známe, my byli u nich na návštěvě, oni zase tady u nás. Nesoutěžíme spolu. Víme, že výrobky máme naprosto stejně kvalitní, DT Swiss má velkou výhodu v zavedeném jménu. Velkou konkurencí je pro nás firma Mach, která nyní dodává například pro Superior. Česká konkurence pro nás v podstatě neexistuje. Vlatně jo, je to firma bývalého obchodního ředitele, který nyní sídlí 2 km od nás a vyrábí v podstatě jen 2mm paprsky pro cyklistiku. Než nám to stačili po revoluci vrátit, odvezli odsud stroje a začali svoji výrobu."

Potom jsme se už celí nedočkaví odebrali do výrobní haly na paprsky a niple. "Stroje jsou třicet let staré, ale chodí dobře," chválil je majitel. "Jen musíme rozdělit cívky drátu na více kusů, tunovou cívku ten stařeček už neutáhne." S údivem jsme civěli na tovární halu plnou zamaštěných strojů, kde bych já osobně nevydržel pracovat ani týden. Ohlušující klapot, sekání a vrtání, doplněné o silný zápach petroleje, bylo pro mne až příliš silnou kávou. Ale co, pan Marek je na své stroje a lidi hrdý. Chodil mezi nimi a plácal je po zádech. O každé mašině nám něco málo řekl. "Na jednom stroji dokážeme vyrobit 18.000 drátů za směnu. Tady se drát odvíjí z cívky, tady ho to seká na správnou délku, tady to udělá hlavičku, na druhé straně závit a tohle je prosím hotový paprsek." Paráda! Kdo by řekl, že niple vznikají také z drátu navinutého na cívce, že? Všude kolem jsou krabice plné niplů různých rozměrů.

Jaroslav Marek představuje drát: materiál se používá standardní podle norem, to musí používat všichni výrobci drátů a niplů. My používáme buď pozinkovaný nebo nerez dráty. Vyrábíme dráty od průměru 1,8 do 5 mm, tzn. pro silniční cyklistiku, motocykly nebo historická auta. Vyrábíme jen kulatý profil, plochými dráty se zabývají jiné firmy, třeba DT Swiss nebo belgická firma Sapim. Náklady na výrobu jsou dosti vysoké a poptávka není zase až tak velká. Pokud plochý drát potřebujeme, můžeme ho mít za dva dny u nás od DT Swiss, máme s nimi velmi dobré vztahy.

Jaroslav Marek představuje nipl: niple vyrábíme z mosazi, připravujeme i hliníkové. Ocelové neděláme, není po nich poptávka. Pokud by byla, jsme schopni je dovézt z východu. Vyrábíme od 14mm až do 20mm. Čím delší a širší je nipl, tak se lépe vrtá. To, co děláme pro kolaře, jsou samozřejmě ty nejmenší, mají menší tělo a při vrtání se musí dávat velký pozor. Kdyby byl vrták jen malinko hnutý, hned by mohl nipl prasknout. Niple vyrábíme i pro automatické vyplejtačky. Jsme v kontaktu s firmou, která vyplejtací stroje vyrábí, každých čtvrt roku jsme u nich na testování, abychom si udrželi vysokou kvalitu. Motorkáři mají nějak blíže ke strojařině než kolaři. Požadují kvalitnější povrchovou úpravu, ohyby, závity atd. Cena je také ale někde jinde.

Potom nás už pan Marek vzal jen do zkušebny, kde jsme nahlédli do tajů testování. Pan Novák stál za strojem připomínající spíše gilotinu a do náby montoval drát. "Tady to je trhačka. Drát musí vydržet 300kg v tahu." Prásk! A opravdu, ručička na váze se zastavila za třetí stovkou. "Na kole, když je drát ohnutej, tak vydrží míň, " říkal šéf testovacího provozu. "Tady zase zkoušíme, za jak dlouho drát praskne, když ho ohýbáme. Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct." Hlavička drátu upadla, norma je deset ohnutí.

Bylo téměř půl třetí a z budovy se vytrácejí poslední zaměstnanci. No, přesně čas na závěrečnou kávu a odjezd domů.