Mondraker Enduro Team Davos 2020 pohledem účastníků

Čtvrtý ročník etapového enduro závodu Mondraker Enduro Team Davos je minulostí. Letos si navíc nově odbyl premiéru v podobě kategorie Funn Team, který se skládá ze tří až šesti účastníků. Jak už jste si několikrát mohli přečíst, vydali jsme se do Davosu jako čtyřčlenný tým a dnes vám podáme své dojmy a to nejen z nově otevřené kategorie.

Letošní rok byl co do podmínek naprosto ideální. Sluncem zalitá obloha, teplo a traily v dokonalé kondici vykouzlily úsměv všem zúčastněným. Nekonečné traily, epické hřebenové přesuny i neúprosná stoupání. To byl letošní roční Mondraker Enduro Team Davos.

Než dojedeme na samotné dojmy zabrousíme do světa čísel. Během tří dnů vystartovalo na 450 jezdců do devíti měřených úseků.

První závodní den jsme za pomoci zubatky Parsenn, která nás vyvezla do 2400 metrů nad mořem, ujeli přibližně šestnáct kilometrů a vystartovali do jedné erzety. Ta se nesla ve znamení zavřených switchbacků a nespočetně kamenů, na kterých nás potkal defekt předního kola, jenž nám sebral něco přes 4 minuty. Výsledný čas se tak zastavil na 10 minutách a 38 sekundách. 

Druhý závodní den šlo již vše podle plánu. To pro nás znamenalo přes 62 km, vystartování do čtyř erzet a přes šest hodin na kole.

První měřený úsek nazvaný Sopečná krajina nás nejdříve donutil dupat po vrstevnici, aby se poté spustil ve volném kamení. Tato erzeta nám zabrala 6 minut a 29 sekund.

Druhá erzeta tohoto dne startovala kousek od cíle té první. Spletité promočené kořeny a délka skoro pěti kilometrů zamávala snad se všemi členy týmu. Na této erzetě jsme opět potkali defekt, ale pro změnu zadního kola a ne jednomu odešly ruce. Čistý čas 21 minut 14 sekund.

Třetí erzeta startovala na kopečku Madrishorn. Tam nás Kuba překvapil sprintem pro mobilní telefon. Co se týče erzety, byl to spíš morál na hlavu, kdo to víc pustí. Do cíle nám to trvalo necelých 11 minut.

Poslední erzeta druhého dne prověřila kolik síly nám zbylo po neustálém dofukování Kubova zadního kola. Kamenitý trail se dvěma sekcemi dva z týmu seběhli po svých a cílovou čáru jsme tak protnuli v čase 9 minut a 25 sekund.

Poslední závodní den jsme měli opět na programu 4 erzety. První erzetu jsem si pamatoval z minulého roku. Tenkrát na nás udělala velký dojem. A to nejen díky těžkému šlapavému traverzování po rozbitém horském chodníku v první části trailu, ale hlavně díky následnému flow, kde si člověk hraje s kolem jak ve vzduchu tak v úžasných za sebou rychle jdoucích zatáčkách. Flow jsme si užívali bezmála 15 minut.

Druhá erzeta nejkratšího charakteru nás spíš trestala výstupem než samotným sjezdem a projetou jsme ji měli za čtyři minuty.

Trojka je opět známý trail se skvělým začátkem po hřebínku následně mizící v lese na singletrail s občasnými mokrými anakondami. Opět zde hraje hlavní roli jak moc rychle ti dovolí jet hlava. Na erzetě jsme strávili 7 minut a 29 sekund.

Cesta na poslední erzetu je odměnou pro každého účastníka. Opět vyjíždíme na samý vrchol zubatkou Parsenn,  abychom se pak vydali nádhernou scenérií k poslední a dost možná i nejhezčí erzetě tohoto ročníku. Přesně 10 minut a 5 sekund jsme si užívali vyhlazenější trail plný utažených zatáček. Každé projetí zatáčky zvedalo prach jako v ikonických bajkových filmech.

Suma Sumárum jsme v měřených úsecích strávili 1 hodinu 35 minut a 42 sekund. Celková délka erzet se zastavila na 30 km,  přičemž jsme ztratili 4 740 výškových metrů.

Celkově jsme za tři dny s dopomocí zdejších lanovek na kole ujeli přibližně 136 km, vystoupali 7320 metrů a ztratili 7310 výškových metrů. To vše nám i s čekáním zabralo 15 hodin.

Samotná čísla hovoří o tom, že závod není úplně určen začátečníkům, ale spíše borcům již s endurem spjatým, kteří si tak závod užijí do posledního sestoupaného metru.

A jaké že jsme měli dojmy? 

Začnu tedy jako první. Můj pohled na tento závod? Zúčastnil jsem se ho vloni za krušných, bajkerem nevyhledávaných podmínek, tak za naprosto dokonalého počasí letos. Musím říct, že motto pořadatelů od bajkerů pro bajkery naprosto sedí. V tomto závodě nejde ani tolik o výhru, ale o skvělou zábavu strávenou na tom, co máme rádi. Tedy na kole s kamarády a ve skvělé komunitě podobně smýšlejících lidí. Když tebe nebo ty někoho dojedeš, nevyháníš ho na kraj slovy "uhni v.o.l.e". Když je to možné, pustí tě, za což mu poděkuješ, hodíš s ním pěstičku nebo když to nejde, dojedeš trail za ním a na konci pochválíš jeho jízdu obejmutím nebo placákem. To je na tomto závodě jedna ze skvělých vlastností. Není tu žádná přehnaná rivalita, ale jen čistá zábava. Samotní startéři i traťoví maršálové jsou naprosto geniální. Na začátku erzety ti pustí muziku co v tobě rozproudí krev, poví co tě čeká a popřejí ti skvělý zážitek. Hlídači i medici tě pak během erzety s nadšením povzbuzují a na konci erzety tě zastaví stoper, zeptá se jak se ti jelo a high five je zde standardem. I takové malé detaily dělají z tohoto závodu nepopsatelný zážitek. Jen doufám, že se příští rok opět postavím na startovní čáru a zažiju opět nefalšovaný mountainbiking v ryzí podobě tak, jak by podle mě měl vypadat. Žádné bajkparkové překážky, umělé skoky, prostě jen čistý horský terén, ty a tvoji kamarádi. A to nemyslím jen ty v týmu.

“Mondraker Team Enduro pro mě byla první takhle velká a navíc zahraniční akce. Předtím jsem absolvoval jenom tři závody, z toho dvě Enduro série a jedno Hardcore Blinduro. Navíc jsem nikdy nebyl na biku v takhle velkých horách a s takovými mazáky. Seriózní začátek jen slabě maskuje nekončící nekontrolované nadšení a úsměv od ucha k uchu, ze kterého budu žít snad celou zimu. Pro mě epický zážitek od začátku až do konce. Super organizace co se týče zajištění zázemí, elektřina, sprchy s teplou vodou, funkční wifi a záchody. Camping sice na asfaltu, ale přes potůček hned louka. Pohodová a přátelská atmosféra v kempu u pivka a grilu. Ale hlavně nádherná krajina a jezdivý traily i pro ne až tak zkušeného ridera jako jsem já. Hodně pěkný videa a fotky z celý akce. Malým negativem jsou zdlouhavé přesuny velkými kabinovými lanovkami. Na druhou stranu ve frontách je zábava a možnost se seznámit, což nezkazí ani povinnost mít nasazenou roušku. Chvílemi jsem měl pocit, že místní seniory trochu otravujeme,” vylíčil Martin Hajný.

Že se vše bere malinko s rezervou dokazuje i vyhlášení vítězů...

Nejzkušenější borec výpravy František Žilák (Rock Machine Cyklomax) toho na svém enduro speciálu už zažil hodně. A v Davosu to nebyl jeho první etapový enduro závod, a tak může srovnávat. 

“No jsem plný dojmů a zážitků, které převyšují bolest celého vydrncaného těla. Jak je o mě známo, mám rád jízdu na oči a moc jsem se na tento 3denní enduro etapák těšil a byl plnej očekávání a adrenalinu. Vše vyšlo na výbornou. Závod jako takovej byl úplně jinej než ostatní etapáky. Na Trilogy jezdíš denně 10 RZ a musíš ušlapat 80 km. V Chile například máš vývozy autama a ještě na start RZty došlapáváš. A ve švýcarském Davosu, jedeš lanovkou a opět došlapáváš. RZty jsou ale dost dlouhé až ke 20 minutám. Takže každý závod je něčím specifický. Ale tenhle formát na oči a tato lokalita je zárukou pořádného bajkovaní, takže jestli si chcete užít pořádný traily, místama i světového formátu, jeďte určitě na Mondraker Enduro Team!!  A děkuji MTBS.cz za možnost startovat, Auto Trutnov a Brumar s.r.o. za auto a PHM.”

Do Davosu se kromě MTBS týmu vydala i čtveřice dalších Čechů z Děčína, kteří soutěžili v kategorii dvojic.

Svou druhou účastí se mohou pyšnit Jarda Veselý a Ondřej Smíšek (Ofbike Scott Team), kteří v kategorii 77+ obsadili dvanáctou příčku.

"Díky počasí na loňském ročníku Team Enduro v Davos Klosters bylo rozhodování, zda se zaregistrujeme na letošní ročník extra rychle. Protože prostě loni jsme nic neviděli (všude mraky, mlha, déšť, sníh), tak jsme chtěli zkusit znovu štěstí, jestli počasí trefíme líp. To se povedlo, takže od příjezdu ve středu odpoledne až do neděli bylo počasí 5 hvězd a podmínka na ježdění trailů TOP.

Vydali jsme se do CH opět v sestavě 2 dvojky, pouze jednoho člena jsme vyměnili. Jel jsem s Jardou Veselým, kategorii 77+. Jsme docela vyrovnaná dvojka co se týče ježdění a tak jsme oba před závody docela dost času strávili tréninkem, abychom jeden druhého nezklamali a nemuseli jsme na sebe v RZtách čekat.

První závodní den byl příjemný tím, že se mohlo vyrazit v libovolný čas dopoledne a tak jsme v klidu počkali až se oteplí. Davos je totiž cca 1500 m. n. mořem a tak ráno byla docela kosa i ve městečku, natož nahoře ve 2500 m.n.m. První RZ i transfer na ní mi nějak rychle utekl, změna počasí oproti loňsku byla fakt super a tak jsme konečně něco viděli a dalo se samozřejmě i líp jet dolů. Na první RZ byla zrovna snad největší skalka celého závodu, ale zrovna těsně před ní jsme dojeli nějakou pomalejší dvojku a tak jsme se tam zadrhli s předjížděním. Ne ovšem tolik jako tým MTBS, který tam řešil defekt :-)

Páteční závodní den obsahoval Queen stage, která nás už předem fascinovala tím, že predikovaný čas byl 24 minut, ale nakonec jsme jí jeli jen 14 minut. I tak do byl docela masakr, hlavně kořenitá sekce. Háďátka klouzala fakt hodně a pasáž byla nekonečná

Sobota byla docela bolavá - byl jsem fakt čím dál víc rozbitej a bolely mě svaly, které mě po kole normálně nebolí. Jestli páteční RZ byly super, tak sobotní den byl ještě lepší. Jen první RZ mě trošku rozhodila tím, že bez rozjetí předem byla prostě moc dlouhá a dost jsem trpěl, abych ji jakžtakž v tempu zajel. 

Tři dny, které jsme projezdili v Davosu byly fakt skvělý. Najeli jsme cca 150 km a sklesali skoro 10 km. Žádný významný defekt nás nepotkal, crash taky ne. Chtěli jsme být do 10. místa v kategorii, ale díky pátečnímu dni, kde Jarda vařil brzdou párky na 3 RZtách, jsme se posunuli na 12. místo. I tak jsem byl ale spokojený. Závod byl skvěle natrasovaný, transfery byly ukázkou výhledů na celé okolí Davosu a např. extra dlouhý transfer na poslední RZ byla parádní biková projížďka uprostřed závodů.

Příští rok určitě pojedeme znovu!   

Kompletní výsledky najdete na www.timing.sportident.com

Více informací o závodě www.enduro-team.ch