Nákladní kolo – k čemu je a jak může vypadat?

Českými médii prolétla obecná zpráva, že pražský magistrát poskytl přepravním společnostem prostor u zastávky metra Florenc ke zbudování překladiště a parkoviště nákladních kol. Spíše než na ideologické důvody, které mohou často oprávněně vzbudit spory, se podívejme na technickou stránku projektu. Na Těšnově se totiž sešla roztodivná partička strojů.

Ideologicky zabarvený pohled říká, že ve městech by se neměla pohybovat ideálně žádná auta. Jak toho ideálu dosáhnout? Zákazy a restrikcemi, které mají bezpočet podob. Nicméně pro účely přepravců je hlavním hlediskem rentabilita projektu. Ta je samozřejmě sporná, byť se třeba v historickém centru Prahy, ale i v jiných čtvrtích, najdou lokality, kde se kolo pohybuje rychleji než auto a může dojet doslova až ke dveřím objektu, do něhož se doručuje. Taková přeprava pak skutečně může být rychlejší a tím i ekonomicky výhodná.

Zajímavý z praktického hlediska tak může být koncept švýcarské logistické společnosti, která využívá k rozvozu kombinaci kolo–vlak. Zásilky jsou poslány vlakovým vagonem, na nádraží si je vyzvedne cyklista, který se svým strojem může snadno zajet přímo na peron. Poté je doveze do cílové destinace.

Co je to zač

Nákladní kolo je v podstatě jakékoliv vozidlo, co používá k pohybu energii lidských nohou, kterou přenáší řetěz nebo řemen. Maximální šíře vozíku na kole je dle legislativy evropských zemích, kde se nákladní kola již déle používají, kolem 100 cm. V současnosti jsou takové stroje k vidění spíše v západoevropských městech, které mají rovinatý profil a příjemnou infrastrukturu pro cyklisty. Díky tomu se kola vyrábějí v zemích jako Dánsko, Švédsko nebo Německo. K zemím původu pak většinou odpovídá kvalita provedení (používají se dost kvalitní komponenty) a vysoká cena, která se u větších strojů pohybuje rámcově kolem 200 000 korun.

Druhy nákladních kol

Dvojkolka

Nejvíce se blíží běžnému jízdnímu kolu a používá se k přepravování menších zásilek. Výhodou je nejlepší manévrovatelnost z uvedených typů a poradí si většinou i s přejezdy vyšších obrubníků.

Můžeme ji rozdělit na tři typy. Nejjednodušší se jmenuje alespoň dle německého názvosloví (u našich západních sousedů se podobná kola přeci jen už pár let používají) Lieferbike a jedná se v podstatě o standardních kolo vybavené předním a zadním nosičem. Longtail se pozná podle prodloužené zadní stavby. Pocit z jízdy se stále podobá jízdě na běžném kole, ale už umožňuje naložit větší bednu. Nejefektivnější dvoukolkou je tzv. Long John. Transportní box se překvapivě nachází mezi řídítky a předsunutým předním kolem. Řízení bývá zpravidla přepákováno, a tak přední kolo bezprostředně reaguje na pohyb řídítky. Nicméně pocit z jízdy je poněkud neobvyklý. Základní poučkou pro začátečníka je: „Nekoukej se na to přední kolo, ale před sebe.“ Díky tomu se dá na kole dobře držet rovnováha. Odmění se pak velice snadnou a plynulou manévrovatelností.

Nejpopulárnějším kolem v tomto segmentu je na českém území Bullit od společnosti Larry vs. Harry z dánské Kodaně. Motor je zde umístěn poblíž šlapacího středu, aby nezhoršoval balanc kola. Pohon nezajišťuje řetěz, nýbrž řemen, který nepotřebuje údržbu. Dopravci si mohou vybrat, jak velkou bednu na toto kolo nasadí. Rám má pouze vytvořenou přepravní plochu, na niž lze umístit jakékoliv zavazadlo.

Tříkolka

Větší náklady se zpravidla dávají na Trojkolky. Druh Trike má přední nápravu o dvou kolech, mezi nimiž se umisťuje zpravidla otevřená bedna. Takové kolo je vhodné spíše na „hipsterské“ projekty jako převoz jídla nebo květin.

Naopak Schwerlastrad má potenciál stát se znamenitou pomůckou pro přepravce. Dvě kola má zadní náprava, díky čemu se stroj solidně ovládá a umožňuje připevnit opravdu rozměrnou bednu. Například společnost Dachser se vytasila se strojem, do jehož přepravního prostoru se vejdou dva stojící lidé. Stroj společnosti GLS zase poskytuje větší komfort pro jezdce, neboť prostor pro něj je zakapotovaný. Na druhou stranu se zase zmenšil prostor pro zásilky…

Čtyřkolka

Tady se pohybujeme už na pomezí kola a dětského autíčka. DHL používá čtyřkolku od švédské firmy Velove, konkrétně typ Armadillo, což znamená pásovec. Nejtrefnější pojmenování pro tento stroj je rikša. Sportovní terminologií bychom mohli říct, že jde o lehokolo.

Stroj váží 67 kg a do bedny lze umístit zásilky o hmotnosti přes 100 kg. Pohon je na řetěz se cyklopřevodovkou Rohloff. Systém spočívá v tom, že přehazovačka je umístěna v náboji, což zvyšuje trvanlivost komponentů. Vysoce kvalitní systém umožňuje 14 rychlostí, které jezdec mění trochu archaickým grip shiftem.

Největší devízou stroje je jeho nakládací prostor. Bedna má kolečka a je zafixována do kolejnice. V oblastech, kde se na kole přepravuje větší počet zásilek, bedny u kol vyměňují, ale v tuzemských podmínkách vypadá nakládání tak, že se zásilky přinesou v pytli, z něhož se přeskládají. Další výhodou bedny je rozdělení do čtyři přihrádek. Kurýr si tak může zásilky hezky utřídit a nemusí je při zastávkách hledat.

V loňském roce firma představila ještě větší specialitu. Čtyřkolka může mít dva vozíčky a stane se tak šestikolkou. Teoreticky se zdvojnásobní kapacita a jezdec se navíc nepředře, neboť i druhý vozíček má vlastní elektromotor. Souprava je však delší než většina osobních aut…

Největší otázkou zůstává, jestli taková věc může mít skutečně praktické a profitující využití, nebo se bude vždy jednat o specialitku pro několik nadšenců, kteří se rozhodně neradi nudí. V dalším díle si tak zkusíme projít praktické zkušenosti s takovýmto strojem.