Nový Specialized Epic 2018 odtajněn

Rychle a zběsile - první jízdní zkušenosti

Tak, teorii máme úspěšně za sebou a jelikož MTBS bylo jediným českým médiem, které mělo příležitost na vlastní kůži otestovat novou generaci Epica při jeho novinářské premiéře v USA před pár týdny, prozradíme vám i naše první zkušenosti v sedle téhle nové XC rakety.

Nezbytné nastavení proběhlo poměrně rychle – nafoukat tlumič pomoci nového autosagu bylo rychlé a především překvapivě čisté. Z ufukovacího autosag ventilku už totiž neuniká žádný olej, jako tomu bylo u Foxu, super. Detail, který potěší především všechny, co se starají o testbiky a byli dosud nuceni čas od času doplňovat do tlumičů takto ušlý olej.

Usednutí za kokpit je příjemné. 720 mm široká rovná řídítka padnou do ruky. Okamžitě vnímám, jak se změnil poměr délky horní rámovky, která je nyní delší a naopak jak se o dost zkrátil představec. Pravdou je, že specifické závodnické setupy, které jste mohli na továrních kolech Specialized vidět například zde, byly pro běžného smrtelníka nemyslitelné. U nového Epicu podobné 120mm kousky už zřejmě nikdy neuvidíte. Sériově budou totiž osazovány představce v délkách 60-100 mm v závislosti na konkrétní velikosti rámu.

Našlápnout se do pedálů a vyrazit, tak dlouho jsem na to čekal...

Je příjemné zjistit, že kolo neztratilo na schopnosti akcelerovat, že se vydá ochotně kupředu za každým šlápnutím. Než jsem si mohl vyzkoušet, jaký bude nový Epic v technice a sjezdu, musel jsem se s ním nejdříve vydrápat na kopec, což bylo na dobré půlhodinky práce místy hodně prudkým trailem. Měli jsme tak dostatek času na to zjistit, jak mu to do kopce jede.

Kolo stoupá velice ochotně, dobře mění směr i při velmi malé rychlosti, jede přesně tam, kam já potřebuji. Problém ale nastává v hodně prudkých pasážích, kde se začíná projevovat daň za prodloužení hlavního trojúhelníku. Pokud zůstanete v běžné pozici, kolo začne mít tendenci se zvedat na zadní. Stačí ale upravit svou polohu posunutím se na špičku sedla a můžete vesele pokračovat co vám nohy a zvolený převod dovolí.

Při přejezdu nerovností mám pocit, že jsem "cvaknul" ráfek. Ano, čtete dobře, až takový pocit mám při aktivaci tlumiče. S příchodem nového Brainu se totiž vrátil ten charakteristický "křupavý" zvuk Brainu, který býval kdysi na starších modelech, tuším někdy naposledy v roce 2013. Poprve jsem se toho až zalekl a měl tendenci podívat se, zdali opravdu nemám defekt. Po čase si na to zvyknete. Je možné, že to bude výletním typům uživatelů zprvu trochu vadit, ale je potřeba si uvědomit, že pod sebou máte čistokrevný X-Country závodák, který byl vyrobený s nemalým přispěním samotných závodníků, na základě jejich potřeb a ty jsou evidentně takové, že bike má být co nejtužší a pružit má začít, až když už je to opravdu nevyhnutelné. Silovější jezdci ho budou milovat.

No nic, vydrápal jsem se společně s hordou dalších novinářů nahoru, trochu blíž se seznámil s kolem a vydávám se do poměrně těžkých, rovinatých trailů, abych si mohl dobře vyzkoušet funkčnost kola při šlapání před tím, než se s ním pustíme do sjezdu. Kombinace lehkosti, tuhosti zadní stavby, tvrdosti Brainu, rychlosti otevírání a zavírání tlumiče, přesnosti ovládání mě prostě nadchly. Překonávat překážky, poposkočit přes padlý strom, šlapat a očima hledat stopu v neznámém terénu, to vše si užívám, jak to jen jde. Z kola je cítit ostrost, ale i hravost, chuť se posouvat dopředu a překonávat všechny překážky, které jsou na cestě.

Na konci trailu se cesta láme a pouštím se do trailu plného klopenek, skoků, kamenů, prostě do terénu, kde bych si to skvěle užil s endurem, takže obava z ukrutné dřiny na cestě dolů, je na místě. Po pár stovkách metrů, prolítnuté klopence a skočeném dvojáku si musím zastavit. Kombinace lehkosti kola, tuhosti celé stavby a zejména schopnost kola měnit směr bez sebemenšího odporu je prostě šílená. Kolo se dá takřka na pětníku zlomit, zaseknout a poslat tak úplně jinam, takže jízda "na oči" je zábavná a hravá.

S novináři se při testování projel i legendární Ned Overend

Tak, jak Epic neztratil nic na své rychlosti při jízdě samotné, tak ztratil vše, co ho do teď limitovalo při jízdě směrem dolů. Je pryč urputnost a topornost, která byla z nynějšího modelu znát. Sjet se dalo sice prakticky vše, ale pilot se daleko víc nadřel. Musel mít pevnou ruku a techniku daleko víc v paži. Dosud to bylo spoustu práce a málo zábavy. Teď je to úplně jinak. Hravost a zábava, kterou Epic nikdy neměl, na vás nyní čiší odevšad.

Nové emoce

Přesně to mě napadne po prvním dni stráveném na Epicu. Pocit z rychlosti jízdy se rozrostl o další rozměr - jízdu z kopce. Těžko se hledá příměr, jakým to vše shrnout a nenapadá mě nic víc, než že je to "malé enduro" s vrchařskými ambicemi nejvyšších met. Sbírat KOMy nahoru, ale i dolů, bude úkol, kterého se nový Epic zhostí určitě v mnoha případech velice srdnatě.

Vyhrávat závody a přitom nezapomenout, že jízda na kole má být především zábava a hlavně radost! Loni jsem při srovnávání Epicu a Sparku hledal důvod, proč bych si vybral Epic – nemohl jsem jej najít, a teď pro změnu nemohu najít důvod, proč bych jej nezvolil.