O čem se mluvilo na letošním For Bikes?

Letos podesáté

Ano, skutečně je tomuto veletrhu už deset let. Ani se mi tomu nechtělo věřit, když se ke mně tenhle údaj dostal. Jasně, cyklistické výstavnictví pamatuju už od devadesátých let, kdy jednoznačně kraloval Sport Prague a po něm historie pamatuje hned několik dalších projektů s menší či větší výdrží, ale deset let už je opravdu jubileum, které v cyklistické branži už přeci jenom znamená, že jde o úspěšný počin.

Jarní termín výstavy letos zlákal opět tisíce návštěvníků, kteří se přišli podívat na to, co je dnes všechno možné v cyklistice sehnat. Ale nebyla to akce pouze o kolech. Stále více, alespoň mně osobně to tak přijde, jsou zde v akci jak koloběžky, tak elektrokola. A právě e-biky byly a jsou i u nás již zcela bez debaty tématem číslo jedna.

Pole position = elektrobike?

Říká se o nás, že co Čech, to závodník. Tedy pochopitelně obrazně. Ačkoliv je u nás výrazně horší koupěschopnost v souvislostí s úrovní platů, každoročně se zde prodá obrovské množství dražších kol. Češi prostě techniku milují a pomalu, ale jistě se začínají poohlížet i po drahých elektrokolech.

Není to tak dávno, co se na diskusních fórech intenzivně debatovalo o tom, jak nesmyslné jsou celoodpružené elektrobiky a že je to jen další zbytečnost, která si jen těžko bude hledat své kupce. Možná kupci přicházející do tohoto segmentu nejsou technicky zdatnými cyklisty. V mnoha případech totiž nejsou vůbec cyklisty. Přesto dnes mnoho značek avizuje problémy s tím vůbec uspokojit poptávku po těchto kolech a to se bavíme o motorkách za mnoho desítek tisíc korun!

Tomu pak odpovídají i pozice těchto kol na stáncích. Mnoho firem je již v poslední době dává na prémiové stojany a nechává jim hlavní pozice na svých expozicích, kde ještě nedávno kralovaly špičkové XC závodní fully či nejnovější přírůstky v karbonových modelových řadách trail a enduro biků. Taková je prostě doba, lidé se po nich ptají, lidé je chtějí, lidé je kupují...

Nová kategorie zákazníka

V souvislosti s výše uvedenou elektrickou revolucí, nebo řekněme trendem, je evidentní, že se na prodejnách i veletrzích začínají stále častěji objevovat nové typy zákazníků. Co je pro ně charakteristické? Dalo by se to shrnout do několika bodů:

• Mnohdy nejde vůbec o cyklisty
• Často nevyžadují slevy
• Nemají ambice vůbec hodnotit výbavu biku, zajímá je pouze značka motoru a případně kapacita baterie a dojezd
• Většinou jde o nové zákazníky, kteří nemají zkušenosti s nakupováním v cyklistických speciálkách

Samozřejmě že tenhle typ zákazníka má pro prodejce své výhody, ale také nevýhody a hodně záleží na schopnosti konkrétního prodavače, zdali se dokáže přepnout na tuhle novou vlnu uvažování nebo nikoliv. Tenhle typ zákazníka je totiž velice snadno manipulovatelný a náchylný k nákupu u nového hráče na trhu, kterými jsou v tomto segmentu jednak rychle vznikající speciálky na elektrokola, jednak se začínají stávat stále větším tématem producenti "levných drahých" elektrokol, kteří se z překupníků čínského lowcost šrotu pomalu přeorientovávají na objednávání kol s renomovanými pohony montovanými v Evropě a prodávanými za nižší marže s vynecháním specializovaných obchodníků.

Osobně si myslím, že tohle téma teprve gradovat bude a stane se to ve všech cenových kategoriích ať už se budeme bavit o těch základních hliníkových, nebo highendových karbonových. Problém je v tom, že momentální boj je na tak intenzivní úrovni, že výrobcům vlastně ani tak nejde o cenu, ale spíš o to, aby si byli schopni zajistit odpovídající dodávky baterií a pohonů, protože výrobci těchto komponentů při současné rychlosti inovací naprosto nestíhají pokrývat obrovskou poptávku po samotných komponentech elektrokol.

Gravel - maso na hraní

V hodně intenzivní masáži elektrokol, která tak trochu zastínila v poslední době všechno ostatní, se dá ale přeci jenom vysledovat pár dalších trendů, které jsou potvrzeny díky mnoha značkám v mnoha variacích. K jednomu z nich určitě patří kategorie moderních pohodlných silničních kol, která je označovaná jako Gravel či hezky česky jako štěrkolet.

Tyhle typy silniček se vyrojily jako lusknutím prstu v mnoha podobách. Některé jsou pouze přestrojené cyklokrosky, jiné za sebou mají velký vývoj a využívají různé sofistikované technologie odpružení, ale jedno mají všechny společné a to je tah na branku. Snaha oslovit novým pojetím jízdy sice v mnoha případech maskuje snahu výrobce vyhnout se velkým investicím, a přesto zaplnit další díru na trhu, která tu ještě před několika roky vlastně ani nebyla :-)

Dnes slaví největší úspěch v téhle kategorii nejlevnější modely, které si jejich zákazníci kupují nebo staví většinou jako druhé kolo, zimáka nebo prostě jen tak pohybovadlo po silnicích případně dojíždědlo do práce. Nejsledovanější vlastností zde nebývá hmotnost, ale užitná hodnota, pohodlí a mnohdy i jistá míra retro designu, která je nejednou s těmito koly spojena. Máte v nabídce štěrkolet začínající jen lehce nad dvaceti tisíci? Máte vyhráno.

Potichu odumřete, milé sedmadvacítky

Hodně ve stínu všeho, co jsem zmínil výše, se pak nesou témata čistě bikerská, ke kterým patří dvě více či méně odborné věci. Tou první je pokračující trend rozšiřování 29" kol i do kategorií vyšších zdvihů, kde byste je ještě před pár roky vůbec nečekali. Tou druhou, ovšem z mého pohledu ještě zásadnější, je velký posun v geometriích MTB rámů, a to napříč všemi kategoriemi.

Po léta využívané koncepce tvarů a poměrů délek a úhlů zdá se dnes berou za své a výrobci začínají skákat mezigeneračně u svých rámů asi tak, jako se geometrie dosud postupně změnily za 15-20 let. Není to ani tak o zdvizích, ani o charakteristikách odpružení, byť i tady ušli výrobci odpružení kus cesty. Je to o zásadní změně přístupu k sezení, jízdní pozici, změně těžiště, a v neposladní řadě i o jízdních dovednostech uživatelů. Dokládají to nejenom renomované světové značky, ale vidět je to jak u malých lokálních výrobců, tak postupně i u generických rámů, nabízených velkými čínskými výrobci, které se již také snaží dohnat jinými udané trendy.

Pokud bude vývoj napříč různými bikovými kategoriemi pokračovat podobným tempem jako v posledních třech letech, dávám sedmadvacítkám rok maximálně dva mezi trailbiky a maximálně tři mezi enduro a DH koly, protože výrobci nebudou chtít donekonečna otevírat dva separátní projekty a formy pro dvě verze rámů, z nichž jedna se téměř nebude prodávat. Konec sedmadvacítek už v podstatě proběhl u XC hardtailů i fullů a momentálně se z katalogů rychle vytrácejí i trailové sedmadvacítky. Když se pak podíváte na to, jaká kola se dnes představují na zdvizích 135-150 mm, uděláte si rychle jasno v tom, kam to všechno směřuje, a nedá se předpokládat, že je šance to zastavit...

Nové technologie budoucnosti v komponentech a doplňcích

Víte, v čem mají běžné doplňky a komponenty používané po léta rezervy? Snaží se být vždy dokonalé a maximálně účinné v závislosti na možnostech doby svého vzniku. Dnes je doba nových technologií, chytrých telefonů, aplikací a GPSek a výrobci na to začínají reagovat, přemýšlet a mnohdy nejenom integrovat, ale také uvažovat o tom, jak to ještě dál posunout.

Fenoménem poslední doby jsou například u helem nové systémy ochrany hlavy v čele s MIPSem a jemu podobným technologiím. Vznikají a rozšiřují se různé chytré materiály používané do chráničů nebo rukavic pro ochranu před pádem. Zajímavý trend pak zaznamenáváme ve spojení s různými chytrými systémy sledujícími třeba jako v případě Angie od Specialized jestli náhodou neležíte bezvládně v komatu někde v rokli po pádu, aby tuhle skutečnost automaticky nahlásily prostřednictvím mobilu někomu blízkému. Na podobném principu pak pracují i sledovací systémy, pomáhající v situacích, kdy se vám někdo snaží ukrást kolo.

Do toho se přichází s novými ergonomickými tvary sedel, řídítek nebo gripů, nebo se zjednodušuje ovládání řazení díky elektronickým bezdrátovým sadám, které umí chytře vyhodnocovat optimální převody. Zkrátka a dobře vyjmenovat všechny technologické novinky snad ani nelze, nicméně jedno je pro ně společné; dostupné současné technologie, které prostě umožňují to, co před pár lety možné nebylo, nebo vás ani nenapadlo, že možné být může. Vývoj a inovační cylus se navíc zkracuje, opět díky technologiím, jako je například 3D tisk, takže umožňují daleko pružněji reagovat na potřebu změny.

Tvrdit tedy dnes, že se cyklistický průmysl dostal na hranici možného, sice můžeme a možná to za pár let bude pravda, ale opět pouze v rámci aktuálních možností, které máme dnes k dispozici. Co bude za 3-5 let, se těžko dá nyní predikovat, možná už nebudou vůbec existovat 27,5" kola jinak než v dětských verzích, možná budeme už všichni jezdit s občankou nahranou v podkožních čipech a Garminy budou moct automaticky upravovat výkon elektromotorů podle tepové frekvence nastavované dálkově prostřednictvím voperovaných kardiostimulátorů. Věk robotů a terminátorů je stále více na dosah, možná víc, než si sami jsme dnes ochotni připustit...

Mít kde jezdit? Otázkou je kdo a na čem?

Ale pojďme zpět z budoucnosti do reality. Proč jezdíme na kolech? Hlavně proto, že nás to baví. Zlomek z nás to možná dokonce i živí, ale to jsou spíš výjimky. Nejdůležitější je v tomto ohledu podle mě to, abychom měli kde jezdit a aby nás to nejenom nepřestávalo bavit, ale třeba abychom si díky tomu dokázali posouvat své limity, vyplňovat co nejvíce volného času a dávat tělu pohyb.

Tématem proto jednoznačně jsou a musí být také rozhovory o tom, kde jezdit, kde budovat rozumně udržitelné traily a bike parky a jak se postavit ke dvěma odlišným skupinám elektro a neelektro bikerů. Důležitá je samozřejmě hlavně systematická práce s mládeží od žákovských let, jejich správná motivace a v neposlední řadě komunikace s rodiči potažmo cyklistickými týmy, které by měly být hlavními pilíři motivace nejmladší generace, která se dnes potýká ve všech odvětvích s menším zájmem o aktivní pohyb.

Pravda, zrovna na letošním For Bikes o děti nouze naštěstí nebyla a vyžití pro ně bylo na mnoha místech v rámci rozličných aktivit, ale realita v běžném životě na sídlištích i školách je dnes jiná, mnohdy tristní a změnit ji není otázkou jednoho dvou let, ale spíše jedné dvou generací. Přemýšlejte o tom, a pokud můžete, něco pro to i udělejte, jinak za dvacet let nebudou jiná kola než ta elektrická.