Horská kola u nás naplno začala až po revoluci v osmdesátém devátém. Boom zažívali především dovozci ale prosadily se i české značky...
Vraťme se o víc jak třicet let zpět do doby, kdy se na český trh v podstatě ze dne na den začalo dostávat zboží, které dosud bylo k viděni jen v Tuzexu nebo v zahraničí. Pro mnohé to byla doba temna, pro jiné naopak hektické, ale krásné období.
V cyklistice to byl obrovský impuls pro všechny. Nový trend horských kol nabízel nekonečně možností. Hlad lidí po jiných kolech než byl tehdy Favorit, Eska nebo Velamos byl logický a tak se na českém trhu najednou začalo objevovat spoustu nových, méně i více známých značek doslova z celého světa.
Naše domácí značky, které byly do té doby zvyklé na to, že je poptávka po jejich kolech automatická a stojí se na ně fronty, najednou zjistily, že to v konkurenčním prostředí funguje úplně jinak, ale než na novou situaci stihlo staré vedení zareagovat, trh už byl o krok dál a i když se tehdy tradiční české značky snažily zapojit se do boomu horských kol u nás, na cyklistické výsluní se jim už nikdy vrátit nepodařilo.
Neznamená to ale, že by se české firmy v devadesátých letech na domácím trhu neprosadily. Jen šlo o značky, které vznikly až po revoluci většinou díky schopnostem mladých managerů, kteří se dokázali rychle zorientovat ve výrobních možnostech a místo aby spoléhali na vlastní výrobu rámů v tehdejším Československu, nakontraktovali výrobce na Tajwanu, díky kterým mohli rychle využívat stejné technologie a komponenty jako známé zahraniční značky.
Jednou z těchto nových firem byl také olomoucký Olpran, který se jako jeden z prvních rozhodl, že nebude trh zaplavovat jen "levným čínským šrotem" ale zkusí to i na tehdejší dobu s hodně populárním hliníkem. Po prodejních trhácích, které se jmenovaly Tommy nebo Lucky, a které cílily s dostupným ocelovým rámem na širokou veřejnost, se Olpran rozhodl zariskovat a v roce 1993 představil křížový rám, postavený z širokých hliníkových trubek, který se na první pohled vymykal všemu co tehdejší český zákazník znal. Onen risk spočíval v tom, že tehdy mladá značka najednou uvedla horské kolo, které bylo, co se rámu týká, hodně podobné těm, které nabízely značky jako Scott, nebo Alpinestars.
A na svou dobu to byl pro Olpran riskantní krok i v tom, že kolo bylo na tehdejší české poměry i docela drahé. V roce 1992 činil průměrný plat v Československu 4982 korun. Olpran Mike se přitom prodával za 16 000 Kč což, by měřeno dnešní optikou znamenalo, že si značka troufla nabízet bike za sto tisíc, a to jistě uznáte byl na svou dobu husarský kousek.
Jenže Olpran nezůstal jen u tichého uvedení nepřehlédnutelného hliníkového modelu, ale rozhodl se podpořit prodeje a především tehdy ještě neexistující image značky vytvořením závodního týmu s podporou několika závodníků. Mezi prvními byla tehdy velká německá hvězda Mike Kluge, Mimochodem, dodnes se spekuluje o tom, jestli mělo něco společného jméno Mike právě s angažováním Klugeho, který byl tehdy mistrem světa v cyklokrosu, což byla disciplína, kterou Češi znali a cyklokros a jeho hvězdy milovali. Kromě Klugeho pak Olpran sedlala také Kateřina Neumannová, která si na něm vyjela v roce 1995 i bronz na Mistrovství Evropy ve Špindlerově Mlýně a na Oplranu začínal třeba i Radim Kořínek, Martin Kaňkovský a další.
Když mluvíme o Oplranu Mike, musíme doplnit, že během let, kdy byl Mike v nabídce Olpranu, vznikly celkem tři jeho rámové varianty. Všechny měly společné to, že byly svařeny z tlustých hliníkových trubek Alu 7005 a měly křížový rám.
První varianta byla postavena na bázi stejného tvaru, který využíval například Scott u svého modelu Evolution a spočívala ve vysoko položené dolní rámové trubce, ze které odbočoval druhý menší rámový trojúhelník, držící středové složení. Druhá evoluční varianta už měla spodní rámovku klasickou, spojující hlavové a středové složení napřímo a uvnitř předního rámového trojúhelníku pak byla přidána ještě vodorovná trubka, za které odbočovaly řetězové vzpěry zadní stavby. No a konečně třetí a poslední verze Mika byla ta, kterou používali tovární závodníci. Ta měla zadní řetězové vzpěry protažené kolem sedlové trubky do oblouku zakončené před středem ve spodní rámové trubce.
V podstatě každý z rámů měl svá pro i proti. Tím největším mínusem byla vyšší hmotnost rámu z důvodu většího množství použitého materiálu. Druhým mínusem pak byla šířka zadní stavby v místě, kde se potkávala s pedály potažmo závodnickými tretrami. Na okopané kotníky si u křížových rámů stěžovali téměř všichni a to i po příchodu SPD pedálů. Posledním mínusem zejména u prvních dvou generací bylo také atypické umístění bidonu vodorovně v rámu, což při použití špatného košíku na láhev znamenalo jeho opakované vypadávání a 0,7l láhev se do rámu téměř nevešla.
Naopak velice originálně měl Olpran pojaté své laky. Na modelech určených pro veřejnost sázel na ručně rozfoukávaný flekovaný design, který byl snadno rozpoznatelný mezi tehdejšími konkurenty. U týmových modelů se pak Olpran rozhodl používat zlatou a stříbrnou jednobarevnou variantu rámu.
Sériové modely se dodávaly s pevnými vidlicemi. Jednak kvůli ceně, jednak kvůli tomu, že to tehdy bylo v podstatě standardem. Kdo chtěl odpružení, musel sáhnout hluboko do kasičky a vytáhnout téměř násobek ceny kola za elastomerové Manitou, nebo vzduchoví Rock Shox Mag 21, či Marzocchi. Zatímco Manitou a jeho elastomery fungovaly bez větších problémů, ale pouze v létě za pokojových teplot, pionýrské modely vzduchových vidlic byly nechvalně známé potřebou častého servisu a unikáním oleje. Proto i závodníci často využívali pevné přední vidlice.
Náš redakční kousek reprezentuje první generaci rámu Mike, postavenou na klasickém křížovém rámu s pevnou ocelovou CRMO vidlicí. Mimochodem, ta nepatřila ani mezi nejlehčí ani mezi nejsubtilnější a nějak zvlášť pružící pevné vidlice, které používaly některé jiné značky jako Ritchey, nebo Heavy Tools. Důvod byl jasný; kdyby Olpran použil k tomuto křížovému rámu subtilní vidlici, bylo by to jako pěst na oko.
Za zmiňovanou cenu kolem 16 tisíc jste v roce 1993 dostali bike osazený kompletním Shimanem Deore DX, což byl tehdy v podstatě etalon ideálního poměru cena/výkon. DX si navíc i po letech vysloužilo přívlastek nezničitelné sady a na mnoha nejen retro kolech se objevuje ve zcela funkčním stavu dodnes. Ano, nebylo nejlehčí sadou, a nebylo ani nejlevnější, ale životnost většiny jeho 3x7 komponentů byla neuvěřitelná a z dnešního pohledu v podstatě nedostižná.
Na tehdejší dobu byly samozřejmostí klasické cantilever brzdy a také závitové středové složení, ve kterém byly umístěny zpravidla 130 a více milimetrové ocelové představce.
Zapletená kola byla kombinací Shimano DX nábojů a japonských Araya RM-17 původně celočerných ráfků, které se sice poměrně rychle obrzdily od černé barvy na brzdných plochách, ale kola na nich byla na svou dobu celkem tuhá a plně dostačující v rámci své kategorie.
Sečteno a podtrženo Olpran Mike byl na svou dobu výjimečným modelem, který mnohým ukázal, kudy je možné jít. Paradoxem tehdejší doby pak bylo, že po konci závodního týmu už Olpran nikdy nedokázal navázat v kategorii vyšší střední třídy na úspěch Mika a postupem času sklouzl k produkci levných supermarketových kol, která nemají se sportovní minulostí značky nic společného, byť jsou z obchodního hlediska zřejmě stále poptávaným sortimentem, stejně tak jako levné trenažéry a další části sortimentu, které Olpran produkuje dnes.
Na čelních místech popularity a úspěšnosti se pak v druhé polovině devadesátých let objevily po revoluci nově vzniklé značky, jako Author, Rock Machine a další, ale to už jsou jiné příběhy, které si připomeneme někdy příště...
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
Měl jsem Centurion Futura v 1992. Na Suntouru, dvoupáčky, 3x7sp. oválný tři placky Sakae. Tuším že 48/38/28z a vzadu už ani nevím :-)
odpověz na tento komentářodpověď na Radim47 — #1 Kluge a jeho bohatá kariéra by vystačila na samotný článek. Podle mě už v době, kdy jezdil za Olpran připravoval vznik své vlastní značky Focus, ale jak říkám, toto sem v článku rozebírat nechtěl. Jinak co se týká Suntouru, tak Wheeler rozhodně nebyl jedinou značkou, která ho montovala. Poměrně ve velkém ho využíval třeba Cannondale a dokonce i Klein a mnoho dalších značek.
odpověz na tento komentářMyslím, že právě Kluge přišel do Olpran z Wheeler, o kterém není v článku vůbec zmínka. Přitom Wheeler, jako jedna nebo snad jediná bajková značka, začala své bajky osazovat konkurenčním 24speed Suntourem.
- na tento komentář reaguje petan — #2
odpověz na tento komentář