Pod Smrkem s Katkou Nash

Plán pozvat Katku Nash na Singltrek pod Smrkem nosil v hlavě Lukáš Richter – jeden z otců právě se rodícího nového nástupního místa na Singltrek v Kyselce (o kterém jsme psali ZDE) – už dlouho. Diář Katky ale nikdy nedovolil tento plán zrealizovat, podařilo se to až letos v polovině června, a to zejména díky tomu, že Katka konečně zůstala několik dnů v Evropě. Pauza mezi závodem Světového poháru XCO ve Val di Sole (odkud si Katka přivezla stříbro) a blížícím se ME ve švýcarském Bernu, je pouhý jeden týden a návrat do Kalifornie by tak neměl smysl.
 

A jelikož ze sestavy, která se do Nového Města pod Smrkem chystala, vypadl jakýsi Patrik Eliáš, našlo se jedno místo pro nás.

Ve středu 19.6. ráno tedy přistupuji do “mikrobusu“ a vyjíždíme. Katka už cestou hýří vtipem a dobrou náladou, počasí je exkluzivní  a nadšení nebetyčné! U Kyselky, kde se pilně buduje, se Katka chvíli ochotně věnuje několika novinářům lačným rozhovoru a my mezitím přebíráme stroje značky Trek. Nechybí mezi nimi ani lahůdka v podobě Rumblefishe se 140 mm zdvihu a 29“ koly pro sezonu 2014, ale o tom příště…

Že se nebude jednat o projížďku v rekreačním tempu bylo – právě s ohledem na blížící se ME – celkem jasné, a tak jsem jen doufal, že “uvisím“. V plánu je projet Rapický okruh, vytrpět asfaltovou agonii, objet Měděnec, dále k Hubertce a kolem sudu v Libverdě zase zpět ke Kyselce.

Celý okruh absolvujeme svižným tempem, které ve spojení s teplotou atakující hranici 30 stupňů vede k tomu, že na mě není po dojezdu nit suchá. Na Katčině tváři pro změnu není ani kapka potu, takže začínám zvažovat, jakou částku půjdu vsadit na její umístění na bedně. Malému štrůdlu po cestě ale neodolá. 
 

Na další části Singltreku, nebo dokonce koupačku, kterou se urputně snažil prosadit manažer, řidič a masér Katky v jedné osobě – sympatický Američan Waldek, který má ovšem kořeny v sousedním Polsku – není už bohužel v rozpisu čas, a tak po obědě vyrážíme zpět směr Praha. Waldek spěchá na koncert Erica Claptona a Katka na masáž.

Během cesty – když jsem se konečně vydýchal a tepová frekvence spadla k hodnotám, kdy jsem mohl mluvit – jsme s Katkou pohovořili o nejbližších dnech. Zde považuji za důležité zmínit, že rozprávět s Katkou je díky její přátelské a otevřené povaze velmi příjemné a nenucené. Přestože by mohla, nehraje si na hvězdu a stojí nohama pevně na zemi!
 

Že se myšlenka pozvat Tě na Singltrek zrodila v hlavě Lukáše Richtera, už víme, ale teď je čas zjistit, jak se Ti na Singltreku líbilo?

Byla jsem zvědavá, co mě čeká, s Lukášem už se známe dlouho a už několikrát se snažil mě sem dostat, abychom si společně zajezdili. Vím, že tady doma jsou v porovnání s Kalifornií singltreky pořád spíš raritou a záležitostí posledních pár roků. Teď můžu říct, že jsem nadšená. Mrzí mě, že nebylo možné projet všechno, ale doufám, že se sem brzy ještě vrátím a vyzkouším i další singly! Líbí se mi, že při stavbě se myslelo na to, aby byly stezky sjízdné i pro méně zkušené jezdce nebo rodiny.

Budeš v Bernu po celou dobu v kontaktu s ostatními členy výpravy, nebo bydlíte odděleně s ohledem na Tvé působení hlavně mimo Evropu?
Většinou to dopadá tak, že se s ostatními vidíme jen na trati, ale letos to všechno klaplo tak, že bude český tým bydlet společně, což řadu věcí usnadní a taky ušetří trochu peněz.
 

Co Tě čeká dále?
Ze Švýcarska se vracím do Kalifornie a čeká mě pak několik závodů v USA, ve Wisconsinu. V Evropě se objevím zase na konci července, kdy pokračuje SP v Andoře (25.-28.7.2013). A mezitím samozřejmě trénink a plnění povinností vůči sponzorům.

Na konci května jsme představili Tvůj nový celoodpružený stroj ORBEA OIZ, jak ses s ním od začátku sezony sžila?
Vlastně jsem se s ním ani sžívat nemusela, několik fullů už jsem měla možnost osedlat a doma na něm taky každou chvíli vyjedu, takže to pro mě nebylo nic nového. Tým nám navíc nemluví do výběru kola pro danou trať, je to čistě moje volba, takže první dva závody jsem absolvovala na OIZ a v Itálii jsem s ohledem na trať zůstala u hardtailu. Můžu znova zopakovat, že jsem nadšená z váhy a lehkosti, s jakou se pohybuje.

Jak jsi spokojená s novým elektronicky ovládaným tlumičem FOX iCD?
I tady musím znovu opakovat, že funguje výborně. Zvykla jsem si na ovládání palcem a tady na Singltreku jsem to plně využila podle toho, jak se střídaly jednotlivé pasáže. Kdo jel za mnou, musel pořád slyšet bzučení od neustálého přepínání. Líbí se mi i to, že baterie je stejná jako u silničky a můžu ji prohodit v případě potřeby. Navíc se zdá, že bude mít i dobrou výdrž, ještě jsem ji nenabíjela. Určitě je to mnohem spolehlivější než ovládání lankem.

Na závěr ještě návnada – jak již bylo řečeno, brzy se můžete těšit na představení novinek Trek 2014 (jednak zmiňovaný Rumblefish 29“, dále Fuel EX) a během prázdnin, kdy by již mělo fungovat nové nástupní místo a Test centrum U Kyselky, pak budete moci biky z řady 2014 otestovat na vlastní kůži. 


foto: Michal Červený