První Češka na Cape Epic: Jana Martinková

Už v neděli na startu největšího etapového závodu na horských kolech Cape Epic stane první Češka - Jana Martinková. Bikerka stáje Cyklotrenink.com pojede v Africe ve dvojici s Jiřím Benešem. První české duo na prestižní závod odlétá zítra odpoledne, do Kapského Města je čeká osmnáctihodinová cesta přes Dubaj. Dcera reprezentačního lékaře Karla Martinka nám i přes naprostý nedostatek času - jak to tak před odletem kamkoliv bývá - odpověděla na několik dotazů.

Víte, že získáte na Cape Epic český primát v kategorii MIX?
Přečetli jsme si to v článku, který vyšel před časem na mtbs.cz, před tím jsme to samozřejmě netušili.

Co bylo hlavní motivací pro účast na Cape Epic?
Jeli jsme s Jirkou nějakej závod okolo hnoje a dost nás překvapila hlavní cena pro jednu z kategorií - etapový závod pro dva do Afriky (my jsme to nevyhráli, jen nás to zaujalo). Mysleli jsme, že to je Cape Epic, jinej jsme vlastně ani neznali. Nakonec to bylo něco jinýho, ale řekli jsme si, že to dáme. A asi před deseti lidma si plácli. Takže klasika - hecnutí. Párkrát jsem se za to od té doby proklínala:), zejména v minus dvaceti na běžkách nebo v deset večer za tmy na kole.

Dostat se na startovní listinu není jednoduché, jak jste to zvládli vy?
Když jsme se rozhodli, byla už samozřejmě startovní listina uzavřená. Takže jsem drze napsala pořadateli, že vlastně skoro v Čechách nemáme konkurenci (zrovna já, bába s nůší) a že jsme celý život toužili stát se součástí toho kolosu a jestli by nám nedali divokou kartu. A oni že jo, že jsou rádi, že jsme tak entuziastičtí. Akorát, že to bude stát nějaký kačky. Nakonec se ukázalo, že zhruba dvojnásobek průměrného platu. Ale žijem jen jednou, tak jsme neváhali. Za to utrpení to stojí, ne?

Bude to vaše první společná zkušenost na etapovém závodě?
Etapový závod jsme spolu nikdy nejeli, ale vyjížděk a "tréninků" (fuj, mně to slovo nejde do pusy) jsme absolvovali dost. Taky jsme byli před rokem na Kanárech a před tím na Mallorce a vlastně vídáme se hodně často, takže se známe dobře a víme, co čekat. I tak se asi budeme chvílema nenávidět, zejména proto, že Jirka neumí jet pomalu. Což bude mít se mnou dost těžký. Prej ho bolí zadek, když jede volně.

Jak probíhala příprava?
Příprava probíhala mohutně. Po několika týdnech jsem pochopila, že zde legendární Fríďákova (bývalý závodník Jaromír Friede, pozn. redakce) hláška "Talenti netrénujou" neplatí. Navíc jsem už od gymplu kavárenský povaleč, takže změnit tento styl bylo dost náročné. Od večerních drinčíků a cigaretek a intelektuálních dýchánků jsem se postupně přesouvala buď na noční Petřín na biku a vyjížděla za svitu lucerny (nekecám, fakt tam jsou) kopce (slušný stojky) a poslouchala údivné povzdechy pejskařů, případně se cca od devíti večer věnovala jízdě na valcích a modlila se, aby sousedi měli nahlas puštěnou televizi a neslyšeli ten kravál. Jednou týdně pak dělám spinning instruktora, což bylo fajn zpestření. Jirka trénuje standardně dost, takže pro něj to nebyla zas taková změna. Akorát strávil víc času na spinningu než obvykle a byl na soustředění na Kanárech. Jinak jsme jezdili o víkendu 4-5 hodin buď na silnici nebo v terénu, dle počasí. Těmi víkendy jsem si tu cyklistiku trochu znechutila - komu by se chtělo po probuzení soukat se do elasťáků a v 9 ráno stát v polospánku před domem a čekat na podobně postižený exoty. Musela jsem dát sbohem pátečním večírkům a místo toho hustit pneumatiky, namísto Petra Robejška studovat rozdíl pláštů Medůza a Rocket Ron. Trochu to celý nadsazuju, ale vím, že už do toho nikdy nepůjdu - rozložený režim dne vypadal následovně: práce - v noci kolo - v pozdní noci opět práce.

Jaké jsou ambice?
Neznáme konkurenci, ale alespoň jednou bejt na bedně (třeba budem nakonec rádi za desátýho fleka, nedokážeme odhadnout). A pak taky předjet Tomáše Přibyla (až si to přečte, tak mě zabije).

Na čem pojedete?
Pořád jsem spekulovala, zkoušela různá kola, až vyhrál Specialized Sworks 26, pláště Racing Ralph 2.25. Jirka má to samý. Červenobílý. Tak snad k tomu seženu lak na nehty:)))).

Proběhly nějaké speciální úpravy materiálu - boty, přilba, rukavice, batoh?
Nevíme, do čeho jdeme, takže úpravy žádné, všechno standard, co se rozbije, dá se dokoupit na místě.

Z čeho máte největší obavy?
Z délky etap - každá má přes 100 km v terénu, jedna i 150. Z těžkého povrchu. Z nebezpečných sjezdů, kde budu zdržovat a chodit pěšky. Že se navzájem utlučeme pumpičkama, protože nebudeme schopný držet společný tempo. Ale klady převažují. Je to výzva!!!

Na co se naopak nejvíce těšíte?
Na všechno. Na atmosféru mezinárodního obřího závodu. Na lidi ze všech koutů světa a večerní pokec s nima. Na Cape Town, jinou kulturu. Na slunce, teplo a opalovačku...

Měli jste nějakého rádce na etapové závody nebo přímo Cape Epic?
Jirka už dlouho spolupracuje s Karlem Martinkem a cyklotrenink.com. Já s ním žádný trénink neřeším, kolo mě musí bavit, a pokud se jedu projet, neumim se naprogramovat na to, že teď zrovna "musim". Určitě bych ale tátovi chtěla poděkovat, protože on je fakt skvělej. Všechno s náma prožíval, zařídil spoustu věcí a pomohl s přípravou léků, výživy od Nutrendu a vůbec celou dobu, kdykoliv jsme něco potřebovali, poradil, pomohl a zkonzultoval. Druhou, neméně důležitou osobou pak byl náš kamarád Petr Tatíček alias Taťulda, kterýmu bychom oba taky chtěli moc poděkovat. Je to parťák a těch ve sportu moc není.

Sledujte podrobné informace na Facebook page Cyklotrenink.com

Foto: Michal Červený, archiv