S Troyem Lee nejen o designu a e-bicích

Ve světě sportu je tento americký designér stejně známý jako ti nejslavnější návrháři ve světě módy. Jeho práci můžete po dlouhá léta vídat na přilbách sportovních celebrit, ať už to jsou piloti formule 1, jezdci Moto GP nebo hokejoví brankáři kanadsko-americké NHL. Díky dlouholetému partnerství s oděvní firmou Adidas se jeho design dostal také na přilby hráčů amerického fotbalu z univerzitního týmu Notre Dame Fighting Irish v Indianě. Se svou řadou chráničů, sportovního oblečení a na zakázku malovaných přileb je designér Troy Lee v prostředí akčních sportů skutečnou ikonou.

Troy Lee má umění i závodění v krvi, a tak není divu, že ve svém oboru patří k těm nejlepším. Jeho otec Larry byl nejen skvělým umělcem, ale také úspěšným motokrosovým jezdcem. Dědeček Marvin stál u zrodu rychlostních závodů na solných pláních Bonneville Motorcycle Speed Trials. Motosport a kultura s ním spojená tak byly součástí Troyova života již od útlého dětství.

Raketový start

S lakováním přileb začal Troy na počátku osmdesátých let, tedy v době, kdy v motokrosu sám aktivně závodil. Zpočátku šlo o službu pro nejbližší přátele a kamarády, poptávka však byla daleko silnější, než sám autor očekával. S nově nabytými zkušenostmi se Troy vrhl do výroby hledí pro motocyklové přilby zanedlouho poté vznikly v kuchyni u Leeových první funkční prototypy. Od té doby společnost Troy Lee Designs každým rokem roste a mezi výrobci motocyklových a cyklistických chráničů a oblečení patří mezi absolutní světovou špičku.

Ačkoliv si to ještě před několika lety dokázal představit málokdo, Troy dnes patří mezi nejhlasitější příznivce a podporovatele elektrokol. Za řídítka e-biku se poprvé posadil v rámci rehabilitace po těžké nehodě na motorce a od té chvíle na ně nedá dopustit. V letošní sezoně dokonce začal pořádat sérii závodů pro elektrokola známou jako Boogaloo, tedy první akci svého druhu na území Spojených států.

S Troyem jsme se setkali jednoho středečního rána při jeho pravidelné vyjížďce. Přímo z domu na předměstí Laguna Beach to má k těm nejlepším singletrailům v Kalifornii coby kamenem dohodil. Troy působil přátelsky, byl upřímný a nenucený, nadšení pro jízdu na elektrokole z něj jen sálalo. Byla z toho cítit čistá, skoro dětská radost z nových a neomezených možností, které se před tímto dospělým chlapem najednou otevřely.

Poprvé na elektrokole

Před třemi lety Troy vážně havaroval na motokrosové motorce a z incidentu vyvázl se zlomeninami obratle a kyčle. Měsíc se léčil v nemocnici a několik měsíců poté strávil v kolečkovém křesle. Trvalo bezmála půl roku, než mohl znovu došlápnout na levou nohu. Jelikož ale Troy patří k lidem, kteří nevydrží dlouho bez pohybu, odhodlání vrátit se do sedla tak rychle, jak jen to půjde, jej neopouštělo ani v těch nejvypjatějších momentech. Díky dlouhodobé spolupráci se značkou Specialized získal trailové elektrokolo řady Turbo Levo, a s chutí se tedy pustil do rehabilitace.

Šlo o první kolo, na které jsem si po úrazu mohl sednout, a bylo to naprosto úžasné. Po šesti měsících jsem byl zpátky v sedle a začal podnikat krátké vyjížďky po okolí. Do svého stroje jsem se okamžitě zamiloval a stal se fanouškem elektrokol. Na trailech v okolí Laguna Beach, kde je to stále nahoru a dolů, mi Turbo Levo opravdu pomohlo, sám jsem kolikrát až nevěřil jak moc! Jezdil jsem na něm téměř celý rok, dokud jsem nebyl silný natolik, abych přesedlal na klasické horské kolo. Nyní kola střídám, ale na ta elektrická jsem v žádném případě nezanevřel a v tréninku je používám stále.

Jeho vyprávění dále pokračuje: Během posledních několika let jsem se značkou Specialized spolupracoval na několika limitovaných edicích převážně horských kol. Když jsem se doslechl, že pracují na horském elektrokole, byl jsem nadšený. Můj dobrý kamarád Sam mě navíc ujistil, že tohle elektrokolo bude pro mě doslova jako stvořené, a měl skutečně pravdu! Jedno se mi dostalo do rukou, já ho opatřil novou grafikou a ihned jsem začal pracovat na dalších. Se značkou Specialized jsme vytvořili limitovanou edici čítající tisíc kusů, která byla kompletně vyprodána během prvních pětačtyřiceti minut.

E-biky pro celou rodinu

Na konec loňského roku jsme připravili další edici. Musím se přiznat, že jsem se do těch kol zamiloval na první pohled a pořádně provětral své bankovní konto! Jedno jsem pořídil sobě, další své ženě a synovi, takže teď máme v garáži hned čtyři elektrokola. Každou středu jezdíme na elektrokolech s mými kamarády a vždycky to stojí za to. Ve firmě mám kolegy, kterým je přes šedesát let a kteří se díky elektrokolům vrátili k cyklistice. Někteří za řídítky patnáct let neseděli a dnes se mnou znovu létají po kopcích. Na elektrokole se jízdou bavím, častěji se usmívám a moje hřiště je v porovnání s běžným horským kolem téměř dvakrát tak veliké. V sedle můžu strávit klidně čtyři hodiny a po návratu domů mám ještě dost energie, abych zastal nějaké ty domácí práce.

Posloucháme jeho vyprávění, které zní jako čtení z knihy s pomyslným názvem Milujeme elektrokola: E-biky jsou zkrátka v kurzu a ani do budoucna rozhodně nehodlají vyklízet pozice. Neměli bychom je a priori odmítat, ale měli bychom se snažit naplno využít jejich potenciál. Hovořím samozřejmě o elektrokolech s maximální rychlostí asistence do pětadvaceti, respektive dvaatřiceti kilometrů za hodinu (kategorie pro americký trh – pozn. redakce). Ty podle mého názoru zcela jednoznačně patří na traily mezi běžná horská kola. Elektrokolo s plynovou rukojetí, na kterém se koneckonců ani nemusí šlapat, je v mých očích motocyklem a mělo by zůstat na motokrosových tratích.

Troy Lee je také velkým příznivcem elektromobility: To ano, ostatně není se čemu divit, bez baterie se neobejde drtivá většina věcí, se kterými dnes a denně pracujeme. Od dílenského nářadí až po kartáček na zuby. Pokud se baterie podaří náležitě zmenšit, v budoucnu nás čekají skutečně velké věci.