Motocross na horských kolech aneb

To, co jsem zažil na otevíračce bikeparku ve Špindlerově Mlýně, se dá  jednoduše nazvat terorem. Od čtvrtečního rána, kdy jsme měli dodělat nejdůležitější věci na trati, se valil déšť a občas zvláště ve vyšších polohách  sníh. Sníh kombinovaný s vánicí a větrem dosahujíc až 120 m/s. Vánice společně s bodem mrazu na konci května je minimálně divná. Divné je také to, že tohle počasí nám zůstalo až do skončení prvního ročníku Schpindel Openingu.

Předpověď počasí nebyla nejvlídnější, avšak doufali jsme, že naše práce nepřijde vniveč. Makalo se nekompromisně od rána do doby, kdy došel rum, benzín a lidská síla. Partička makačů, složená zejména z horalů a madr fakr rajdrs se počasí nebojí, počasí se totiž bojí jich! Když už situace dospěla k tomu,  že někteří tahali igelitové pytle z popelnic,  aby se zahřáli, to jest situace na pytel! Následně nepomohl ani fakt, že jsme se modlili a připíjeli každým hot shotem na lepší zítřky.

Páteční den se měl rozjíždět trénink a my stále v plné zbroji vydávali se proti proudům vody vstříc kopci. Do kopce plné jezer a bahenních lázní. Ten den se moc lidí nepřidalo a nepřidalo nám ani na náladě to, že zítřek nemá být jiný. Rezignoval jsem na počasí a snažil se zůstat na nohou aniž bych za minutu měnil ponožky. Dorazil jsem do hor pouze v krátkých kalhotách s keckama, ouu. Tentýž den 29.5. jsem se totiž v roce 78 narodil. Tentýž večer nezůstal nikdo z nás na suchu a tentýž večer nezůstal nikdo z nás oblečen!

Krásné ráno vypadá jinak. Ráno s vejci na stole a slunečními brýlemi to rozhodně nebylo. Zpátky do zvlhčených věcí, rozšlapat budík a nalačno se vydat na trať jestli je vše in korekt. Prohlídková jízda byla krutá. Od hlavy dolů od bahna a kolo jakbysmet. Záchrana v podobě red bullu svařenýho Jägrem podávaná hot chicks přišla včas pro nás. Po pár shotech se jezdilo jak s tankem. Nakonec se však dozvídám, že v téhle válce nejsem sám, ale i dalších 100 přihlášených!

A je tu večer v teple v klubíku Mlejnice. Velká odměna pro nás všechny. DJ Žlůva zahříval asfaltové koláče. Problémoví chlapci Problem zo Slovenska ladili kejtry, cholky z Jäger teamu do nás lily hektolitry chlastu. Pak následovala smršť Skapollo a krásný tance. Kdo nebyl na after, jako by nebyl!

Tak tohle je konec, apokalypsa! Déšt bubnující na plech parapetu nedá dospat. Kroutím se jak had a kroutit budu, zpívá zvuk poletujících kapek všude kolem. Tohle vypadá spíše jak povinnost než zábava, ale není úniku. Ke snídani tři Bullíky a hurá do práce. Viditelnost na startu je jen pár metrů a spolu s kombinací viditelnosti po včerejší metle je nulová. DH je stále víc podmáčen a slopestyle trať se utápí v představách o krásným ježdění spolu s top jezdci. Tak tedy jedna race djazda a over! Nakonec vše bez zlomených kostí a omrzlin.  Aby těch přírodních naschválů nebylo málo, tak na nás ještě kouklo slunko, ale to už jsme byli sbaleni a připraveni na cestu zpět do reality.

Nejvíc dík patří areálu ve Svatém Petru za všechen masakr kolem s kolem i bez kola, Giant a Giro guys za trpělivost, která růže přináší, makačům že jsou ze železa, Red Bullu za dodanou energii a Jäger teamu za krásný rána.

Tak snad někdy příště! MRSN

Foto: MRSN boys