Šestý Epic za 13 let. Už opravdu naposledy – osobní zpověď veterána

Sedím na terase hotelu na Kanárských ostrovech a užívám si dne volna mezi tréninkem. Volno, teplo a nicnedělání. Věci, kterých mám poslední dobou jak šafránu. I letos jsem se zaprodal ďáblu a podepsal (skoro) krví účast na Cape Epic v Jižní Africe.

I díky tomu, že má člověk krátkou paměť, jsem už na podzim připustil, že ač jsem se před svědky dušoval, že v roce 2016 to bylo naposled, tak přece jen pojedu. Nějak mně z paměti vyprchalo to utrpení nočních tréninků po práci v hnusným vlhkým počasí, kde s hrůzou pozoruji výfukové a jiné plyny vinoucí se před světlem na řídítkách, kdy stěží dýchám a ve tmě ztrácím orientaci. Kdy děkuji každý den cyklistickému bohu, že mě nepřejelo auto nebo neporazila tramvaj, protože cyklista není součástí provozu, ale obtížný hmyz.

Začalo to v roce 2006 nevinně a skoro náhodou a Afrika se pro mě od té doby stala takovou vášní a lákadlem, že už je mi trapné říkat, že to (zase) bude naposledy. Co mě dotlačilo zase letět, spát v malém stanu a každý den ráno v pět hodin si rozlámaný a bolavý říkat, proč tohle dělám?

Rok 2006 a Tomáš s Jihoafričanem Williem

Ten samý rok, ten samý parťák, jen na kole....

Tomáš startoval na Epicu už s mnoha parťáky, Čechy i zahraničními borci. S Němcem Markusem jel v roce 2009 a 2012...

Bez jakékoliv politické či jiné korektnosti vám to tady vybliju na papír. Ješitnost je motor! Mám nejvíce startů v Čechách a jsem na to hrdý. Management Epicu mě zná, jsem exot ze srdce Evropy. Proč trošku nepolechtat vlastní ego další účastí? Proč se tam zase neukázat? Manželka. Nikdy jsem to takhle nenapsal. Poslala mě do Afriky s na první pohled krutým komentářem: „Kolikrát se tam ještě dostaneš?“ A ačkoliv to doma vůbec nemá lehké už kvůli starým rodičům, péči o ně a množství další práce, udělala mně podmínky, o kterých se jiným nesní. Absolutní volnost, pravidelná strava (nikoliv tréninková aplikace, ale jídlo) a převzetí mých standardních povinností. Evo, moc děkuji.

A teď to bude vypadat jako product placement. Ale tak jak jsem otevřeně hovořil dosud, tak budu pokračovat. Poslední čtyři roky jezdím na Specialized a používám i jejich další výrobky. Letos to už díky změnám v českém zastoupení nevypadalo tak růžově, ale k věci se čelem postavil Miloš Voleský a jeho Velo-centrum. Jako jeden z mála mám tak možnost otestovat nového Epica FSR 2018, krmit se na trati a regenerovat s produkty Stealth a používat další skvělou výbavu. To byl poslední kamínek do skládačky, který mě utvrdil v rozhodnutí, že to ještě jednou musím dát.

A rok 2018. Tomáš a jeho šestá účast na Cape Epic...

Bonbónkem na závěr je ale můj současný týmový parťák. Před třinácti lety začala má epická cesta shodou náhod s jihoafrickým bikerem Williem Landmanem. Po třinácti letech se sejdeme ve dvojici, tentokrát záměrně, znovu. Kruh se uzavřel. Takže to opravdu vypadá na moji derniéru… O své zážitky se s vámi všemi rád rozdělím prostřednictvím denního zpravodajství zde na MTBS, a když to dobře dopadne, pak i postřehy po návratu pro ty, kteří by se také chtěli vydat stejnou cestou a hledají pádné důvody.