TEST: BMC Fourstroke na dva způsoby

Jízdní dojmy aneb "tři v tom"

Jakub Jirků:

Kolo jsem projel zejména na trati docela technického Šela Maratonu, který je jedním ze závodů, kde full najde své opodstatnění, třebaže není na tuto trať úplně nutný. Najde se tu dost singltreků, ale zejména rozbitých pasáží plných kořenů, děr a menších kamenů. Tady získávají fully největší výhodu a nejinak tomu bylo u Fourstroku.

Díky kolu, které zejména díky lehkosti svých kol stoupalo možná i lépe než hardtail, jsem ušetřil ve sjezdech dost sil a jízdu měl i ke konci náročného závodu dostatečně pod kontrolou. Nemohu říct, že bych byl díky Fourstroku výrazně rychlejší, ale byl jsem jistější (také jsem samozřejmě na skoro neznámém kole neriskoval) a jízdu si mohl víc užívat.

Po nasednutí jezdec ocení, že se dají tlumiče opravdu dobře vypnout, a tak ve stoupání po rovné cestě kolo povoluje silovou jízdu ze sedla, aniž by docházelo ke ztrátě sil. Zamykání tady funguje docela logicky, když v pozici mezi úplným otevřením a zavřením pracuje naplno vidlice, zatímco tlumič zůstává tvrdý.

Bajk je pocitově dostatečně hbitý a solidně se s ním manévruje, pláště Vittoria Barzo parádně držely, kromě úseků po šotolině, kde ale hrál výraznou roli vyšší tlak, který jsem kvůli dušovému provedení zvolil. Žádný krizový moment jsem nezažil. 

Teleskopickou sedlovku jsem v závodě použil dvakrát, abych pak zjistil, že pro většinu maratónských sjezdů nemá zase tak valný význam, poněvadž jezdec musí pamatovat i na to, aby ji nechal zase vysunout, jinak se mu špatně šlape. V Cross Country ale bude mít větší opodstatnění. Její provedení je velice elegantní, protože její „teleskopičnost“ nelze na první pohled poznat.

K dokonalosti stroji chybí zcela jistě elektronické řazení. Mechanika v podání Sram XX1 na testovaném exempláři totiž úplně bleskově nepracovala a v některých krátkých strmých výjezdech bych ocenil rychlejší změnu. BMC nasadilo na řídítka i dost tvrdé gripy, které si asi většina bajkerů nechá vyměnit. Další slabiny na kole by našel možná někdo, kdo celý život sedlá výhradně stroje jejichž cenovka začíná aspoň dvojkou a má pět cifer.

Fourstroku v jeho nejlepším provedení budou ostatní fully zaměřené na Cross Country konkurovat s problémy. Jedná se o výtečné kolo, ale přesto ne úplně dokonalé. 

Petr Bureš:

Z mého pohledu jde o přehlídku vlastností, po kterých mnozí pokukují, ale v podobné kombinaci nemohou nabídnout. V době, kdy jsme test připravovali, bohužel nebylo možné získat bike v XL velikosti k testu, takže jsem se musel spokojit jen s krátkým pohoupáním na eLku, díky kterému jsem si sice mohl udělat první dojem o tom, jak je bike postavený, ale delší jízdní zkušenost jsem s ním neudělal.

Sladění geometrie je podle mě naprosto ideální a není mu příliš co vytknout. Když nad tím tak přemýšlím, měl bych jedinou výhradu a to, že bych si klidně dokázal představit o pár centimetrů víc zdvihu, alespoň na předním kole. Výjezdy jsou už takhle jisté a jsem přesvědčený o tom, že bych si je na XLku užil ještě víc, ale kde geometrie s položenou vidlicí posouvá kolo nejvíc jsou sjezdy. Tady dostáváte takovou přidanou hodnotu u XC biku, kterou fakt nečekáte a jen se sami sebe ptáte, "je tohle opravdu jen stovkový XC full?".

Ale abych jen nechválil, musím se zastavit u fungování teleskopky. Teorie a praxe se mi tady totiž tak nějak trochu nepotkávají, jak bych očekával. Pominu-li revoluční koncept plné integrace a designově čistého provedení, kterému se toho moc vytknout nedá, překvapily mě dvě záležitosti. Zaprvé avizovaná absolutní absence stranové vůle v praxi není zcela absolutní, a byť bych očekával, že ovalita sedlovky se s ní zhostí lépe, kluzná pouzdra zřejmě pro správný chod určitou toleranci mít musí a s ní přichází i ona nenulová vůle. Budiž, dokonalosti v tomto ohledu se přiblížit není snadné a je potřeba přiznat, že znám sedlovky a je jich většina, které trpí výrazně větší provozní stranovou vůlí, kterou nejde odstranit.

Za zamyšlení ale stojí ještě jeden drobný detail, týkající se teleskopky. Výrobce uvádí, že má zdvih 80 mm, což je pro XC bike dostačující hodnota. S tím problém nemám. Stejně tak jako nemám problém s tím, že nelze sedlovku libovolně pozicovat a využívat tak různé polohy jejího zdvihu. Fakticky totiž sedlovka zacvakne do přesné polohy a drží v ní, dokud ji neuvolníte páčkou. Co ale úplně nechápu, je to, že má sedlovka ještě jednu "prostřední" polohu, ve které ji můžete využívat při jízdě, ovšem ta není právě úplně prostřední, ale je zhruba o dva centimetry výš než nejnižší poloha zasunutého sedla. Čekal bych zde spíš opačnou variantu, a to cca dva centimetry pod nejvyšší polohou, ve které by se ještě dalo bez problémů šlapat ze sedla, jen s o něco nižším posezem, který by se hodil v méně náročných, ale přesto členitých trailech, kde nepotřebujete dávat sedlovku nejníž, co to jde, ale hodí se vám více prostoru mezi stehny, resp. o něco nižší těžiště.

Tomáš Růžička:

Fourstroke je návratem XC rakety od BMC na aktuální sezonu. Předchozí sezona byla vynechána a místo XC stroje zastoupil model Agonist. V testu Agonistu jsem psal: „On souběh obou modelů na první pohled moc smyslu nedával.“ A hle, Fourstroke a Agonist stojí vedle sebe s velmi podobnou geometrií a rozdílem 10 mm ve zdvihu. 

BMC Fourstroke je po nějaké době kolo, u kterého mám pocit, že mi jej stavěli téměř na míru. Testovaná velikost L mi při 185 cm padla jako ulitá, pozice v sedle uvolněné, nijaké přehnaně závodní. Nastavení je otázku pár okamžiků, a to včetně zadního odpružení. Zadní stavba je vybavena ryskou sagu.

Rám Fourstroku má díky moderně pojaté geometrii opravdu vytříbené jízdní vlastnosti. 

Ve stoupání odpružení APS drží zadní kolo příkladně v trakci a tlačí jej k terénu. Skvělé trakci pomáhají zvolené pláště. Stoupací schopnosti příliš neovlivňuje ani ne zrovna lichotivá celková hmotnost biku. 

A když jsem stále u vrchařských schopností, tak ty výrazně podporuje páčka blokace s trojí polohou. Její ovládání je snadné a v rozbitém stoupání stačí pouze přitvrdit, na hladkém povrchu pak zavřít zcela. Ale ani zcela aktivní odpruženi Fourstroku nemá problém s přílišným pohupováním a ztrátou energie. 

Kde jsem byl z chování biku nadšen, tak to je stejná disciplína jako u brášky Agonista. Je to ovladatelnost v malých rychlostech a ve vracečkách ve stoupáních. Tam, kde je třeba bike zlomit v prudké zatáčce, je Fourstroke mrštný jako kočka.

Psát u Fourstroku o chuti do rychlosti je asi nošením dříví do lesa. Určení biku je dané. Rám vyniká tuhostí a stabilitou a jízda v rozbitém XC terénu je hračkou. APS odpružení patří určitě k těm pohodlnějším. Současně nutno pochválit boční tuhost zadní stavby. Ani v závodním kvapíku na hranici mých možností na letošním Kole pr(o) život v Karlových Varech nebyla pozorováno jakékoli uhýbání do stran. A bike posloužil celkově jako snižovač utrpení. Kořeny a kameny přelouská s obrovskou chutí.

Pakliže se terén zvrtne ve sjezd, nabízí Forstroke opět velkou porci jistoty a zábavy. I zde patří k suverénně nejlepším XC fulům, na kterých jsem měl zatím možnost sedět.

Dobré vedení stopy a jízdní vlastnosti podpořené agresivním pláštěm a brzdiči Shimano SLX posouvá ještě dále v prudkých pasážích teleskopická sedlovka. Zdvih 80 mm je na XC opravdu dostatečný a vynikající váha a hlavně stranová tuhost s minimální vůlí je prvotřídní.

Opět se mi potvrdilo, že pláště Vittoria, zde v podobě modelu Barzo, jsou skvělé gumy. Tento agresivněji pojatý vzorek jsem měl za poslední rok obut na třetím test biku a i zde potvrdil svou extratřídu ve všech druzích terénu, snad jen na silnici se pochopitelně projevuje lépe Mezcal ze stejné líhně. Vidlice s tlumičem z dílen Foxu fungovala na známku 1 a jejich spolupráce s pro ně společnou páčkou ovládání je radost. Ač mám rád na vlastním kole čistá řídítka pouze s jednou páčkou, tak toto bych tam asi strpěl.