TEST: Cannondale F-Si Carbon 2

Tak pojď si hrát

První vyjížďka směřuje na oblíbený okruh. Úzké pěšinky, motačky přes serpentiny a kořeny, dva strmé výjezdy a dále směr domácí "déháčko". Lehce mě zneklidňují níže položená řídítka a tím více těžiště nad předním kolem. Ani citlivé ovládání, myslím tím pouhá lehká změna těžiště a přední kolo okamžitě směřuje jiným směrem, než plánuji, mi na jistotě nepřidává. Vše je jinak, než jsem zvyklý.

V hlavě mi přeskakují myšlenky, kdy a kde si poprvé vystoupím. Chvilku se také peru se systémem 1x11, který má o poznání kratší krok než 2x10. Nacvičený grif palce pro mě znamená posun hned o dva pastorky směrem nahoru místo o jeden. Po prvních 20 minutách se rozhodně necítím, jak jsem si představoval.

První pozitivní náznaky přicházejí během jednoho ze stoupání na okruhu. Zadní kolo sedí jako přibité a stejně tak i jeho protějšek. Zadní kolo, které mám nyní posazené více pod sedlem, dovoluje využít větší síly s daleko menším soustředění na její rozložení a kontrolu zadního kola před prokluzováním. Výjezd, který je slušnou prověrkou i během letní sezony, zdolávám bez zaváhání, ale rozhodně ne s fyzickou rezervou.

Kyslíkový deficit srovnávám v mírně klesajícím trailu, kde objevuji další výhody nové závodní generace modelu F-Si. Čím vyšší rychlost, tím je nové F-Síčko klidnější. Směr upravuji pouze změnou těžiště, na které kolo reaguje bez sebemenšího zaváhání. U kola spadajícího do kategorie "Trail" nic, co by překvapilo, ale u závodního XCéčka?! Chvilku si srovnávám myšlenky v hlavě a začínám se těšit na místní DH trať (upravená trať memoriálu Tondy Hrubanta). V průběhu sjezdu mi vše začíná dávat smysl.

Geometrie přizpůsobená pro zdolávání prudkých a technicky náročných výjezdů a současně úhel vidlice společně s její vynikající tuhostí umožňující snazší ovládání ve sjezdech s DH prvky. Průjezdy klopenek je disciplína ve které F-Si exceluje. Ano, na tratě současného závodního XC (trochu podobné té mé dnešní), kam bych se před několika lety nevydal ani náhodou, je nový model F-Si stavěný. Nepříjemným překvapením, které celý dojem kazí, jsou brzdy Magura MT6. K přehřátí systému dochází dříve, než bych u kola této kategorie očekával.

Se změnou geometrie rámu dochází i k rozdílnému rozložení váhy jezdce; bylo tedy potřeba i lehké úpravy v nastavení oproti zažitému standardu u modelu F29. Tím nejzásadnějším je nutnost vyššího tlaku vzduchu v zadní gumě. Ze standardních 1.9 jsem zvedl na 2.2 atmosféry. Během prvního dne jsem dosedl na ráfek vícekrát, než bych očekával. Opačným směrem jsem postupoval u vidlice, kde jsem snížil tlak o celých 10PSI.