TEST: Cannondale Scalpel HT Carbon 2

Scalpel HT je novinkou letošního modelového roku. Tedy neznamená to, že by Cannondale doteď nenabízel závodní hardtail, ale dosud jste ho našli pod označením F-Si, a jelikož novinku od staršího modelu odlišuje hned několik zásadních rámových rozdílů, dostal nové jméno Scalpel HT. Ostatně podobně to před časem udělal i Specialized, který také svůj závodní hardtail přejmenoval na Epic HT, tedy na stejné jméno, které využívá XC závodní celoodpružená platforma. I pro zákazníky se tak dá říci, že je nyní nabídka přehlednější a snáz se v ní orientuje.

Ale pojďme se podívat na vlastní rám. Hned po vyndání z krabice na vás kolo zapůsobí svou decentností, lehkostí a jednoduchostí. Perleťový červený lak je krásný, jeho linky hladké a nic nerušící a decentně širší spodní rámovka silně kontrastuje s úzkým profilem horní rámové trubky a ještě užšími horními vzpěrami zadní stavby.

Výrobce přiznává, že tento rám designoval s ohledem na co nejnižší hmotnost a současně i komfort jezdce. Nic zbytečného, co by šlo proti tomuto zadání v podobně různých komplikátorů a atypických řešení, tady nenajdete. Není zde integrovaná sedlová objímka ani závitové středové složení. Cannondale si ponechává klasický BB30 střed a spolu s ním i klasický systém vnitřního vedení kabeláže, který do rámu vstupuje na bocích hlavové části rámu. Zajímavé pro gramhoniče je to, že si můžete vybrat mezi celistvým vedením kompletně průběžným bovdenem, nebo s použitím speciálních zarážek ušetřit několik desítek gramů tím, že v rámu povedete pouze lanka a bovdeny budou napojeny jen v místech mimo rám. Toto pochopitelně neplatí pro brzdovou hadici :-).

Tím odpovídám také na to, že je zde standardní tapered hlavovka, žádné speciální oversize misky od Acrosu :-). A ještě jedna věc zde není a ta není na první pohled ani vidět. Není tady asymetrická o 3 mm vyosená zadní stavba, takže zde mohou být použita jakákoli zapletená kola bez toho, abyste je museli přecentrovávat do správné pozice. Cannondale tu používá konkrétně 55mm řetězovou linku.

Zadní osa je v klasickém boost standardu 148x12. Zadní brzdový třmen je ponechán v postmount standardu s uchycením šikmo uvnitř zadní stavby. Samotná zadní stavba je pak hlavní novinkou celého rámu. Její horní vzpěry jsou vytvarovány a umístěny tak, aby lépe absorbovaly vibrace od terénu. Spodní řetězové vzpěry využívají podobného zploštění jako nová generace celoodpruženého Scalpelu, které je umístěno v zadní části těsně před patkami. Společně s přesně kladenými vrstvami karbonu Cannondale u tohoto modelu dostává jednoznačně nejlepší tlumící schopnosti, které kdy nabízel na XC hardtailu.

Poslední, co musím u tohoto rámu zmínit a o čem bude řeč hlavně v kapitole zabývající se jízdními dojmy, je nové pojetí geometrie. Cannondale totiž u tohoto hardtailu nastavil laťku hodně vysoko. Tedy ono je to spíš naopak, protože středové složení je tu docela hodně nízko, ale vidlice položená na 67°, delší reach a strmá sedlovka se více blíží trailovým kolům než XC žiletkám a je otázka, jestli je dnes mezi renomovanými výrobci vůbec někdo, kdo se u podobně koncipovaného závodního hardtailu odvážil jít s geometrií podobně daleko.