TEST: Canyon Inflite AL 9.0

Praxe závodní i výletní

Pro praktický test Inflite AL jsem měl poměrně velký prostor a díky tomu jsem si s kolem prošel všemi možnými terény a způsoby využití. Jak jsem psal v úvodu, ač na první pohled vypadá, není to čistokrevný cyklokrosový speciál, díky spoustě návarek se dá na kolo navěsit vše potřebné pro dlouhé cesty, jako plnohodnotné blatníky, zadní nosič i košíky pro dvě lahve.

Já však, jakožto bývalý cyklokrosař, nic takového na kolo nemám potřebu osazovat a raději jsem se věnoval nastavení posedu pro jízdu v terénu. První oříšek byl se sedlovkou, respektive nastavením úhlu sedla, který se však, jak jsem se již zmínil, povedlo vyřešit. Druhou věcí, která tak jednoduché řešení neměla, byla délka představce. Kolo ve velikosti L - 58cm na mě totiž bylo trochu krátké (mám 192 cm) tak jsem to chtěl alespoň o kousek vyřešit výměnou představce, což se mi ale díky širšímu sloupku nepovedlo. Představec pro průměr 1 1/4" není moc k dostání. Běžný zákazník si však díky celkem sofistikovanému způsobu ověření velikosti kola na stránkách výrobce snadno vybere správnou velikost a takové věci jako já řešit nemusí.

První dojmy v sedle byly poměrně povzbudivé. Nejvíc jsem si užíval do rukou skvěle padnoucích pák řazení a brzd. Mám přímé srovnání s hydraulickými pákami Sram a Shimano je zde ergonomií jasně napřed. Posed jsem si v rámci možností nastavil tak, že jsem se cítil v sedle pohodlně a už nic nebránilo tomu vyrazit.

Jako první jsem se vydal na silniční švih, což obnášelo jen přifouknout pláště, namontovat košík na lahev a mohlo se vyrazit. Hrubé pláště samozřejně nebyly úplně ideální, ale možnost si občas zpestřit po delší době nudnou cestu krátkým výletem mimo asfalt stála za to. A co si budeme nalhávat, některé naše silnice snad ani na klasickou silničku stavěné nejsou.

Celek rámu s vidlicí je poměrně dost tuhý, což bylo znát při jízdě ze sedla, kolu to dodává slušnou akceleraci. Pohodlí už na takové úrovni není, ale na hliníkový rám to ještě jde. Tam, kde rám rázy nepobíral, ho naprosto perfektně doplňovala v podstatě odpružená karbonová sedlovka. Díky specifické konstrukci pružila velmi dobře, což dávalo jízdě v sedle hned jiný rozměr.

Protáhnout se na silnici je sice fajn, ale tohle kolo patří do terénu a tam jsem s ním také trávil nejvíce času. Aktuální zima přeje rozmanitým povrchům, takže jsem zvládl jak bláto, tak tvrdou umrzlou hlínu. A zrovna v pořádném mrazu se konal i Zličínský cyklokros, kam jsem Canyona také vytáhl provětrat. Na trati nebyla nouze o vyjeté koleje díky mrazu tvrdé jako kámen, a tak se asi nejvíce projevila opravdu velká tuhost přední vidlice. Plus byla skvělá ovladatelnost, kolo poslouchalo bezvadně, vykoupeno to však bylo pohodlím. Ač je vidlice karbonová, moc toho neodpružila a v některých pasážích bylo třeba dost pozorně držet řídítka aby mi nevypadla z rukou. V typicky cyklokrosových záležitostech, jako jsou časté nástupy ze sedla a změny směru, je však Inflite velmi dobrý. Jediné, co mě vyloženě štvalo, je vedení brzdové hadice po horní rámové trubce, kdy jsem se při braní kola na rameno vždy dlaní trefil do vystouplého úchytu hadice.

Doslova nadšený jsem byl z výkonu kotoučových brzd, ty fungovaly stejně dobře jako jejich sourozenci z horských kol, takže s přesně dávkovatelnou silou a spolehlivostí.

Pochvalu zaslouží i celá ultegrová sada, s kterou jsem za celou dobu neměl jediný problém. Příjemný je hladký chod přesmykače, který řadící páce neklade téměř žádný odpor.

Když mrazy povolily a udělalo se to správné krosové bláto, nechal jsem zakousnout se pláště Rocket Ron, které se se svým ostrým vzorkem ukázaly jako velice schopné. Kromě toho, že slušně držely mnou zvolenou stopu se až překvapivě dobře samočistily. V těchto podmínkách jsem ocenil i dostatečně velký prostor jak v zadní stavbě rámu, tak přední vidlici.