Na trhu není dnes mnoho kol, která by se vyznačovala podobným poměrem cena/výkon. Dnes totiž otestujeme druhý nejvyšší karbonový Neuron od německého Canyonu...
Po loňském testu nového Luxu a vůbec posledních generací nejnovějčích rámů od Canyonu jsem se hodně těšil, až se v Česku zjeví testovací modely nového Neuronu. Už to před rokem skoro vypadalo, že hodlá Canyon zcela ignorovat trend masového představování nových trailových a enduro devětadvacítek, ale letošek nenechal nikoho na pochybách, že k něčemu podobnému nedojde. Byť s malým zpožděním, vzít do testu nového Neurona byla prostě povinnost, nebo spíše samozřejmost.
Stejně tak jsem se v tomto případě už vůbec nerozmýšlel nad zvolenou velikostí a sáhl po XL verzi. Musím říct, že rozhodnutí to bylo správné při mých 189 cm, ale má to i své "ale"...
Trailová kola se dnes prodlužují, vidlice se jim pokládají a sedlovky naopak napřimují, jen to každý výrobce dělá trochu jinak, po svém a Canyon v tomto ohledu tedy patří spíše mezi ty umírněné, kteří se nesnaží přesvědčit, že je pro všechny nejlepší, když dostanou sjezdovou geometrii s trailovým zdvihem.
Při prvním nasednutí mě docela překvapil relativně pohodlný a vzpřímený posed, a to i při volbě XLka. Čekal jsem možná víc aero schoulený posed, ale to se dnes už prostě nenosí ani na X-Country kolech, natož trailbicích. Po rychlém utřídění pocitů jsem musel konstatovat, že délka rámu je fajn, ale poměrně hodně velká výška hlavová trubky tady posouvá výšku řídítek opravdu hodně vysoko a to jsem přiznivcem vyšších stacků. V kombinaci se zvoleným úhlem vidlice jsem tak oproti jiným bikům měl pocit, že sedím víc nad předním kolem.
Vyjadřovat se tady k vrchařským schopnostem tohoto modelu nebude nic dlouhého. Shrnul bych to stručně. Jsou výborné! Kombinace tuhého rámu a karbonových DT Swiss kol prostě vysloveně vybízí k tomu neustále akcelerovat a honit se s ostatními. Nepoznáte, že by se pod vámi někde zbytečně ztrácely watty, naopak. Zážitek z výjezdů pak umocňuje ještě i velice nízká hmotnost biku, která také přispívá k pocitově snazší jízdě do kopce.
Výborným vrchařským schopnostem pak napomáhá i delší představec a těžiště víc nad předním kolem. Díky dlouhé horní rámovce máte dost místa pro potřebnou volbu těžiště, nemusíte se tak bát zvedání předního kola.
V souvislosti s tím mám ale i jednu malou kritiku, možná spíše polemiku, a tou je optimální volba převodů. Canyon tady vsadil, podobně jako některé ostatní značky na poměrně lehké napřevodování, které vám sice umožní snadno zdolat jakýkoliv kopec, ale pokud se chcete rozvášnit na silnici nebo rovné polňačce, tak vás pouze třicetizubový převodník bude docela limitovat. Neříkám, že je potřeba hned přehazovat na třicetčtyřku, ale podle mě by třicet dvojka stála alespoň za zvážení.
Jak už jsem předestřel v úvodu, Canyon nepatří mezi značky, které by se hnaly za sjezdovými geometriemi, a tak bráno dnešní optikou můžu spíše říct, že nový Neuron je z dnešního pohledu spíše komfortním maratonským strojem schopným zvládnout i občasné zablbnutí v trailparcích, ale nečekejte od něj úplné schopnosti enduro kol, ke kterým se hlásí některé nové trailbiky konkurence.
Zásadním limitem je poměrně strmý úhel vidlice 67,5° který dnes už mají některé XC fully. Tedy ne že by se s Neuronem nedal užít adrenalin, ale bude to od vás vyžadovat víc soustředění v prudkých sjezdech, pevnou ruku a především nějaké ty zkušenosti. Neuron totiž reaguje na každý váš pokyn okamžitě a držet rovnou stopu vyžaduje méně zbrklosti a více klidu. Přitom že by šlo o rekordmana v kroucení zatáček se také nedá úplně říct, protože zadní kolo je od středu o pár milimetrů dál, než má většina současných konkurentů.
Kombinace nízké hmotnosti biku a rychlých táhlých přejezdů klopenkami nebo terénními vlnkami ale nabídne výborný pocit lehkosti ovládání kola. Dostat ho do vzduchu je tak snadné, že po chvilce vysloveně vyhledáváte místa, kde se dá odrazit a proletět se vzduchem. V tomhle prostě tenhle bike opravdu boduje.
Co říct na závěr ve stručnosti o komponentech? Jelikož jsem měl bike převážně možnost testova za sucha a na rychlejších trailech, nenašel jsem absolutně nic, co bych mu v tomto ohledu mohl vytknout. Ano, Forekaster pláště budou možná pro někoho málo a bude se poohlížet po drsnějších Minionech, nebo něčem podobném, ale jinak co se týká odpružení, teleskopky, zapletených kol i pohonu, jde o absolutní top kvalitu, která vás nikde ničím nelimituje a je potřeba si spíš položit otázku, jestli vy sami jste tak dobří, abyste vůbec dokázali vlastnosti tohoto kola naplno využít.
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…