TEST: Canyon Spectral 29 CF 8

Jízdní vlastnosti

Když jsem rozbaloval krabici s novým testbikem od Canyonu, pořádně jsem nevěděl, co čekat. Trailbike? Endurko? Něco mezi? Spectral jsem měl přeci historicky zařazený spíše mezi takové drsnější trailbiky, ale tím, že z něj Canyon udělal vysokozdvihovou devětadvacítku, naznačil, že bude do značné míry bourat dosavadní hranice svého zařazení.

Nadopovaný trailbike

Nejenom velká kola, ale především úplně nové pojetí 29" geometrie zamotává hlavu všem, kteří zvažují, že by si Spectral koupili. Nový 29" model má totiž o poznání více endurovější geometrii než dosavadní 27,5" verze a to samé platí i o zdvizích. A co víc v mnohém předčí i enduro model Strive. Zkrátka a dobře, sedám na kolo a zvědavě začínám zjišťovat co a jak.

Pozice za řídítky není nijak přehnaně pohodlná, ale rozhodně ani žiletkářská. Na Canyon mi přijde rám překvapivě dlouhý, ale nikoli obtěžujícím způsobem. Hned po prvním šlápnutí vnímám slušnou tuhost rámu i odpich, i když samozřejmě nelze mluvit o nějakých závodních ambicích, protože ty eliminují opravdu široké pláště a také plnotučná zapletená kola.

Ve stoupání cítím těžiště více před zadním kolem. Řekl bych, že Canyon ještě nikdy nenabídnul kombinaci tak dlouhého reache s tak nakolmenou sedlovkou. Konkrétně se bavíme o 76,5° resp. 485 mm. Výjezdy jsou na tomhle kole úplně na pohodu. Grip zadní kolo drží zakousnuté do hrabanky, přední kolo vodí a určuje směr aniž byste museli cokoli dělat s těžištěm. Propružování při šlapání tedy musíte pro jistotu omezit přiškrcením tlumiče, protože jinak se pod vámi kolo bude znatelně houpat, ale to je dnes běžnou vlastností většiny vysokozdvihových fullů a pokud někdo říká opak, tak lže :-).

Výjezdové komy sice trhat nebudete, ale na kopec se dostanete a to je nejdůležitější. Hlavní plusy přicházejí u tohoto biku při jízdě opačným směrem. Canyon totiž postavil neuvěřitelně skvěle ovladatelný bike, který pokud mám nějak jednoduše popsat, tak spojil plusy enduro a traiového modelu a nabídnul je v podobě 29" Spectralu.

Pocitově totiž nejde o typickou enduro motorku s extrémně dlouhým rozvorem a skorosjezdovými ambicemi. Položená vidlice a díky ní i předkopnuté přední kolo dává od první chvíle ale přirozený pocit jistoty, který vás doslova poňouká k tomu odvázat se a zkusit to poslat někam, kam byste se to na trailbiku poslat zdráhali.

Zdvihy naplno

V techničtějším terénu vám široké pláště zachrání spoustu situací a kombinace zdvihů 160/150 mm dává dostatek prostoru pro to, abyste se naučili některé známé terény projet rychleji a přitom jistěji, nebo si prostě jen užít víc zábavy bez podvědomého pocitu nadměrného risku.

S královskou porcí zdvihu je tu nakládáno chytře. Bike se na rovnějším terénu snaží opravdu co nejlépe jet, ale jakmile se před vámi objeví kamenné pole, nebo nějaký rozbitější úsek, jakoby se tlumiče přeply a najednou začínají využívat daleko více ze svého potenciálu. Problémy s malou progresivitou jsem přitom vůbec nezaznamenal. Aktivnější a lepší zobání by snad umožnil jen pružinový tlumič.

Tohle kolo zvládne překvapivě dobře i nutné transfery z A do B. Ano, není nejlehčí, nemá lockouty ani highendová karbonová kola, která by vám ubrala několik výjezdových sekund, nebo přidala pár wattů na výkonu, ale Spectral není o závodění, ale o zábavě a tuhle roli prostě plní o level lépe, než jeho starší 27,5" jmenovec.

Kolo jsem na pár dní půjčil kolegovi, který občas dorazí do nějakého toho trailparku, ale jinak je to více marathonský švihař pro něhož je použití lanovky zpravidla nutným zlem, které pravidelně nevyhledává.

"Půjč mi něco na Plešivec"

Krátký pohled na Spectral pohledem XC jezdce, který do bikeparku zamíří velmi zřídka. Postřehy tedy mohou být určené právě podobným kolegům.

Jelikož vlastníme rodinou chatu za Karlovými Vary, směrem ke Klínovci a Plešivci, padla volba na provětrání Spectralu právě na Plešivec, který jsem doposud znal jen „lyžmo“ Zatím mé zkušenosti s bikeparkem se pojí se sousedním Klínovcem, kam vyjíždím po vlastní ose a jednou sjedu dolů. Těšil jsem se na Plešivec a s takovým strojem to chce už permici na lanovku a pořádně si tento Canyon osahat.

Kdo se posadí prvně na takovýto typ kola je od začátku uhranut jeho bytelností, ještě větší šíří řídítek, než se u dnešních XC kol objevují, brutálností plášťů a úhlem vidlice. Ale prvotní seznamovačka dává tušit, že mě to posune o level výše. První nastavování probíhá až na parkovišti, což asi není na pochvalu, na druhou stranu takto se budou odehrávat i podobné příběhy, pokud si takový bike někde v centru zapůjčíte. Až na místě zjišťuji, že si mou láhev 0,7 l můžu strčit leda tak víte kam a narychlo se ji snažím vyměnit s kolegy za něco menšího. Hlavní nastavení se ale povedlo, během backflipů budu mít z čeho usrkávat.

Jednu dvě jízdy chce ještě poladit odpružení, přeci jenom tady je ho výrazně víc než jsem běžně zvyklý, ale postupně se zdá, že by to po rozkoukání mohl být fajn den a zážitek. Spectral dovoluje postupně zrychlovat (zatím se prsím na modré) a já jsem uhranut jistotou vedení stopy. Ten pocit, co to asi musí všechno vydržet a jak má tento bike posunuty své meze z pohledu XC jezdce je skutečně udivující. Na druhou stranu si uvědomuji riziko podlehnutí falešnému pocitu nesmrtelnosti, a protože jsem si zapomněl půjčit od kolegy chrániče, tak to zas tolik nepřehnáním.

Veškeré komponenty fungují bez připomínek, brzdy jsou ostré a perfektně dávkovatelné. Jedině občasné povrzávání někde od středu či přepákování mě vyvádí z nirvány. Po pár jízdách zjišťuji, že on je i tento způsob cyklistiky celkem fyzicky náročný byť mě na kopec vyváží lanovka. V duchu si říkám, že tolikrát bych to nahoru opravdu šlapat nechtěl. No, po pár rozehřívacích jízdách jsem nabyl dojmu, že už to umím, takže hurá na červenou Plešiveckou. Tam narážím v úseku pod cestou na těžší sekci, motající se celkem prudce kolem stromů, kořeny, kameny a mám problém se vejít. Potupně poponáším, ale nikdo mě nevidí 😊 V dalších jízdách se situace postupně vylepšuje až to téměř bez zaškobrtnutí projíždím celé. Ale přiznávám smrt v očích a chvílemi přemítám, zda životní pojistka pokryje celou hypotéku.

Každopádně zkušenost pořádným trailbikem, ne s kolem, které si na to hraje nasazením vidlice 120 mm, teleskopky a trochu ostřejšího předního XC pláště, je velmi přínosná. Může vás posunout v technických dovednostech tím, že se v bikeparku budete míň bát. Ono to teď na XC biku projedu taky. Ano méně komfortně, ne s takou jistotou a zážitkem a limitem budou i pláště. Ale ještě se tam během září určitě vrátím.