TEST: Canyon Spectral AL 9.9 EX

Takové svižné jarní pohoupáníčko

Je zcela evidentní, že nový Spectral hledal inspiraci u svého staršího sourozence Nerva, ovšem testovaný model 9.9 EX se s ním srovnávat prakticky vůbec nemůže, protože jeho geny míří hodně jiným směrem. O tom jakým směrem se 29" Spectral ubírá, na rozdíl od loni testovaného Nerve AL 9.9, vám teď povíme.

Motorka bez kompromisů

První, co vždycky musíte udělat, je si sednout na bike, resp. vlastně stoupnout do pedálů, abyste zjistili, jestli vám aktuální nastavení tlumičů bude zhruba vyhovovat, nebo budete muset někde přifouknout, či povypustit. Při té příležitosti hned zkonstatujete první dojmy z úchopu, posedu a pocitu, který z kola při tomhle prvním rande máte. Spectral je v tomto ohledu hodně svůj. 780 mm široké Fatbary posunuté hodně k vám díky kratoučkému představci o víc jak centimetr prodloužené díky Ergon ergonomickým gripům navodí nejenom díky logu Renthal motorkovou atmosféru. Celkově krátký posed, který si sice můžete o pár čísel prodloužit v rámci nastavení sedla co nejvíce vzad, je další kostičkou do "MX" skládačky, kterou dál umocňuje boubelatý tlumič a masivní Pike vidle.

Čím víc zdvihu, tím větší SAG

Možná to tak nemáte, ale já ano. Zkrátka a dobře když vyfasujete XC žiletku, tak foukám lehce víc, abych si přivodil větší pocit rychlosti, a když vybalím Enduro, tak ho nechám houpat klidně kolem 30% SAGu. Správný systém, resp. jeho funkci poznáte daleko lépe, když je aktivní, než když ho sevřete do stěží odlepitelné polosuché houby, ze které se pak snažíte vymáčknout maximum.

Laborace s Pikem není vůbec složitá. Přímo na vidlici najdete dokonce tabulku s doporučenými tlaky podle toho, kolik vážíte, a pro základní orientaci vám stačí poučka nafouknout na tabulkový tlak a následně pak dle potřeby ufouknout cca 10-20 PSI.

S tlumičem Cane Creek je to úplně jiná písnička. Zajímavé je, že pracuje s nižším tlakem než konkurenční Fox Float a hrát si u něj můžete téměř do totálního zblbnutí jak s pomalou, tak rychlou kompresí i odskokem. Výrobce pochopitelně přibaluje podrobný návod, jak kterou veličinu přesně nastavit. Jediné, co mne trochu zklamalo, že pro detailní nastavení musíte použít malý imbus a nelze ho tedy korigovat rukou. Lediné, co lze snadno dělat za jízdy, je přepínat velkou zlatě eloxovanou páčkou mezi dvěma polohami up/down.

Vstupní setup jsem nakonec zvládnul zhruba za pět minut s tím, že nezbytná pumpa na vidli a nářadíčko nejen s imbusy zůstalo v báglu, který putoval na záda a vyrazil jsem.

Hore kopcom ano, ale ...

Testovací okruh jsem zahájil oblíbenou necelého půl kilometru dlouhou stojkou plnou kořenů, lemovanou čerstvě rozrytou zemí od v noci všudypřítomných bachyň, která má ve svém nejprudším místě sklon bezmála 23 stupňů. Zdolat ji hned na začátku sezóny je sice obtížnější, než když má člověk v nohách tisíce kilometrů, ale dá se to. Co je zajímavější sledovat, je, jak se kolo chová v tak strmém stoupání a kde se musíte se svým těžištěm pohybovat, aby vám nepodklouzlo zadní kolo a nemuseli jste z kola potupně slézt.

Připadal jsem si jako provazolezec, který se chvílemi musí skoro zastavit a vybalancovat s tyčí v ruce své setrvání na laně. Stoprocentně se potvrdil můj předpoklad, že nebudu v tomhle úseku daleko od toho vyšlápnout si inkriminovanou pasáž raději pěšky, něž se trápit na špičce sedla s řídítky skoro u pasu a spílat přitom zbytečně "velkému" 32 z. převodníku, se kterým v takovýchto případech musíte spoléhat na tah svých svalů a nikoliv na nějakou přijatelnou kadenci.

Po zdárném zdolání krátkého, ale o to více výživného výšlapu mne hned přešla myšlenka dát si ho ještě jednou, ale tentokráte s těmi 20 PSI navíc v zadním tlumiči, protože větší zanoření sice možná způsobilo zbytečné posunutí těžiště o chlup dozadu, ale aktivnější chod pobral veškeré kořeny bez jediného zaváhání, takže jsem nakonec zkonstatoval, že jediným přínosem by v této věci bylo osazení jiné vidlice, u které by bylo možné do podobných stoupání snížit její zdvih a tím i výrazněji upravit geometrii na stoupací.

Dole kopcom baví víc

Opřít se s kolem pořádně do zatáčky, driftovat s ním, nebo svištět klopenkou, to je ta pravá činnost, pro kterou bylo postaveno. Široký úchop dává dostatek prostoru pro kočírování na devětadvacítku hodně předsazeného předního kola, které drží stopu do poslední chvíle. Rychlost na rovinkách i stabilita v zatáčkách nejsou v zásadním kontrastu. Je pravda, že pokud se chcete s kolem otočit na pětníku kolem stromu, je lepší si odhodit zadek nebo pomoci krátkým smykem, protože celková délka devětadvácy je oproti sedmadváce o poznání větší, nicméně velká kola na 2,4" gumách vám přidají na klidu nejenom ve výšlapech, ale i ve sjezdech, kde navíc naplno využijete krátký představec a teleskopickou sedlovku, díky kterým se dostanete daleko za sedlo bez jediného zaváhání, a velikost 29" kola navíc ještě posílí jistotu řízení i méně zkušeným jezdcům.

Možná malinké zklamání proběhlo u brzd. Ano, nezajeté brzdy jsou občas důvodem k pesimistickým náladám, obzvlášť když výrobce avizuje superlativy, které od nich tak nějak očekáváte. Guidy jsem ale jezdil už na víc kolech a vím, že brzdit dokážou hodně obstojně a dávkovat brzdnou sílu jedním prstem u nich není problém. Takže mhouřím oko a v duchu si říkám, že brzdit začnou, jen to chce čas.

Naopak smekám před volbou gum. Jakkoliv jsem na kole nejezdil za úplného sucha a bláto občas docela obalilo spodní rámovou trubku, zadní Maxxis dával takový grip, jaký bych od něj rozhodně po pohledu na jemnější dezén nečekal, a předek držel stopu jakbysmet. Možná to bylo i mírným podhuštěním, které ve mně zanechaly fatbiky, ale v každém případě za obutí palec nahoru.

Na závěr jsem si nechal polemiku na téma 1x11. Spectral je kolo, které nezapře endurové ambice. Jízda z kopce je s ním výrazně zábavnější než jízda do kopce, proto hledat jeho hranice tam, kde nejsou, asi není správné. Nicméně v dalším kilometrovém stoupání, během kterého se překonává celkem 135 výškových metrů a v jednom místě musíte udýchat 26 stupňové stoupání, jsem to musel nakonec vzdát a pár metrů popojít pěšky, protože kombinace převodu, sklonu cesty a kondice mých svalů mi prostě nedovolila jet dál. Pravdou ale je, že pokud je majitel kola nucen občas podobné záležitosti zdolat, tak ho asi nebude trápit pár kroků vedle kola. Vyhledávat podobné extrémy určitě nebude a ve většině našich trailových středisek ani nic podobného nenajde.