TEST: Crankbrothers Mallet Trail BOA

Prakticé zkušenosti

Bot na kolo jsem za život měl už poměrně hodně a i když nejčastěji trávím čas ve sportovnějších tretrách, které mají tužší, mnohdy karbonovou podrážku, čas od času je vyměním i za něco pohodlnějšího a více "chodivějšího", třeba jako právě v případě této novinky od americké značky Crankbrothers.

Oproti tretrám je tady kopyto boty výrazně vzdušnější a celkově širší i vyšší. Osobně netrpím potřebou mít za každou cenu širší boty a nemám ani nějak výrazně vysoký nárt, takže vklouznout do těchto bot mi nedělá absolutně žádný problém.

Jediné, co jsem si vyměnil, byly vložky, protože používám na zakázku tvarované kvůli potřebě větší podpory klenby chodidla, nicméně to nechci probírat v rámci tohoto testu a proto jsem i na focení ponechal originální vložky dodávané výrobcem.

Fixace boty na noze je specifická v rámci kombinace BOA kolečka a suchého zipu. Musím říct, že chápu, proč mnoho výrobců tuto kombinaci používá, ale z uživatelského hlediska je to o částečném kompromisu, protože po prvním stažení boty kolečkem a následnou fixací suchým zipem je po chvilce jízdy, nebo chůze většinou potřeba ještě následně BOA kolečko dotáhnout poté, co si struna v nártu sedne a rovnoměrně rozloží stažení nártu.

Co se týká komfortu chození, nemám, co bych botě vytknul. Podrážka není zdaleka tak tvrdá, jako u závodních treter, takže se v botách dá chodit v podstatě úplně normálně, jako v běžných skejtovkách, což je super, zejména v případech, kdy třeba potřebujete kolo vytlačit na skálu, nebo se pohybovat mimo trail, během například focení apod. Vzorek podrážky sice není nijak zvlášť agresivní, ale pro zdolání běžných nástrah v rámci většiny trailparků bohatě postačí. Bonus, v podobě neklapání v restauračním zařízení, se někomu může také líbit.

Na kole

Samostatnou kapitolou je ovšem jízda, resp. souhra těchto bot s Crankbrothers pedály. Vlastně je to ještě trošku komplikovanější, protože s klasickými "šlehači" od Cranků byste tady asi na nic moc specifického nepřišli, stejně tak, jako když budete tyhle boty používat s klasickými SPD pedály, což zamozřejmě bez problémů jde, pokud pochopitelně použijete kompatibilní kufry, nicméně já měl pro test k dispozici trailovou novinku v podobě nášlapných pedálů Mallet Trail a řeknu vám, že něco podobného jsem s nášlapy už hodně dlouho nezažil.

Vlastně musím říct, že kdo tuhle kombinaci nevyzkouší a přitom patří mezi ty jedince, kteří občas střídají platformy s nášlapnými pedály, nezjistí jak funguje třetí dimenze propojení bikera s kolem.

Jednoduše bych to popsal jako absolutní splynutí s maximálním grippem a pohodlím současně, kdy se bota ocitá v optimální poloze na pedálu, vy si přitom připadáte jako na platformách, co do komfortu a rozložení kontaktní plochy, jen s tím rozdílem, že z nich nohu tak snadno nesundáte. A právě v tom může být zpočátku háček.

Výrobce se evidentně rozhodnul, že nadesignuje své boty optimálně pro své pedály tak, aby si vzájemně přesně padly na k tomu připravené opěrné plochy. Jelikož tady nenajdete žádný šroubek pro jemné nastavení předepětí pružiny nacvakávacího mechanismu, bude vám možná zpočátku vadit tužší způsob, provázející nacvaknutí boty do pedálu a řekněme gumovější opačný postup, při vycvakávání, ale musím říct, že jsem si na tuhle specifickou anomálii zvyknul dřív, než bych musel konstatovat, že mi začala vadit.

To samé se pak dělo i během jízdy, kdy velice těsný kontakt boty s pedálem snadno neumožňuje do stran jinak běžnou vůli v patě, aniž by člověk vědomě nemusel překonat poměrně silnou adhezi mezi pedálem a podrážkou, což možná překvapí, běžného skalního uživatele SPD, který je na stranovou vůli v pedálech zvyklý, ať používá kterýkoli z nášlapných systémů. Ten, kdo však používá převážně platformové pedály, mi dá za pravdu, že, obzvlášť, když je zvyklý na model platforem s ostřejšími piny si za jízdy o nějaké rotaci chodidla na pedálu může nechat jen zdát, a pokud potřebuje změnit polohu boty, musí si klasicky odšlápnout, a to naopak u těchto Malletů nemusíte, protože vás sice s odporem ale nikoli nepřekonatelným pedály do změny polohy boty pustí.

Nejtěžší tak, alespoň z mého vlastního pohledu, není ani prvotní našlápnutí, ani průběžné pozicování boty na pedálu během jízdy v náročnějším terénu a vyvažování, ale na lámání chleba dojde teprve až při vycvakávání boty, když potřebujete zastavit. K němu totiž budete potřebovat o něco více síly, než u běžně fungujících nášlapných pedálů a podle mě i o pár stupínků větší vytočení boty do strany, aby nášlapný mechanismus pochopil, že chcete botu dostat opravdu z jeho silných spárů.

Musím ale dodat, že já sám patřím mezi uživatele, kteří vozí běžně spíše více povolené SPD pedály, takže pokud jste zvyklí na utaženější pedály, možná vám nastavení těchto Cranků nebude připadat tolik utažené jako mě. Crankbrothers pak navíc nabízí ještě druhý typ kufrů jménem Easy Release Cleats 6 degree, což jsou kufry, které disponují menším úhlem vycvaknutí, který je 10° oproti 15° u standardních kufrů, takže umožňují tedy dřívější vycvaknutí nohy z pedálu a jsou tak vhodné např. pro začátečníky.

Komentovat bezproblémový provoz těchto pedálů za mokra a v blátě asi není potřeba. Otevřená otočná čtyřstranná konstrukce nášlapného mechanismu nemá s hromaděním bláta absolutně problém. Jediným místem, kde se bláto může občas držet, jsou záhyby v podrážce kolem kufrů, ale to nebývá nic co by výrazně znesnadňovalo funkčnost pedálů.