TEST: Giant Trance 29 2

Hurá do pedálů a na traily!

Dnes vám nabídneme jízdní dojmy a pocity z pohledu dvou různých jezdců.

Pohled první - Kuba

Jako dlouholetý MTB jezdec na hobby úrovni v posledních letech zpomaluji tempo, zkracuji délky vyjížděk, více „trailuji“, užívám si nabídku současné bikové produkce a v terénu přijímám technické výzvy. Na Trance 29 jsem se těšil a nasedal na něj s velkým očekáváním.

Po naladění posedu, tlumiče a vidlice jsem vyrazil na oblíbený „testovací“ okruh na Kokostezkách. Kokpit byl nastaven na nejnižší možnou polohu (všechny kroužky nad představcem) a tak jsem byl zvědavý, co to udělá.

Než jsem najel na první trail, čekalo mě zahřátí v podobě mírného stoupání po lesní cestě zakončené technickým výjezdem, který se mi ne vždy podaří zdolat.  Tentokrát se to povedlo bez většího zaváhání. Přispělo tomu jistě i nastavení výšky řídítek a minimální délka představce. Přední kolo drželo hezky stopu, nemělo tendenci se zvedat a to jsem polohu posedu nijak dramaticky neměnil. Závěrečný schůdek na konci „stojky“ jsem spolkl jak malinu. Prostě jsem seděl a jel. První pocit po nasednutí  - to kolo prostě jede. 

Následovala houpavá vrstevnice občas zpestřená kořenem, písčitou pasáží a zatáčkou. Můj první pozitivní pocit se i nadále potvrzoval. Kolo svižně polykalo další a další metry, žehlilo kořeny, i hlubší písek projelo jako by se nechumelilo (29´ J) a i když jsem zatáčky, na můj styl jízdy, projížděl trochu odvážněji a hodně jsem to naklopil, pláště se poslušně zakously a podržely. Je pravda, že trail byl v téměř ideální kondici – ani sucho, ani bláto, tak jsem si mohl dovolit víc, než v extrémních podmínkách. 

Následovala technická pasáž, ve které se sjíždí prudká, hodně utažená zatáčka, navíc mírně odkloněná a v téměř nulové rychlosti. A ani tady kolo nezaváhalo a ukázalo, že nová geometrie v kombinaci s 29´ koly, poskytuje dostatek obratnosti a dobře zvládá i technicky náročnější úseky. 

Na další trail jsem se přesouval pár kilometrů po silnici a i když to standardně nedělám, v rámci testu jsem zamkl tlumič a vidlici. Trance sice nevystřelil jako raketa, ale „ztuhnutí“ bylo patrné a věřím, že by v pohodě zvládl větší porci kilometrů, aniž by jezdec vypustil duši.

Na poslední část testovacího okruhu jsem už najížděl plně seznámen a měl jsem pocit, že na kole jezdím už půl roku a ne půl hodiny. Prostě mi sedlo a „Staráky“ jsem prosvištěl s úsměvem na rtu. Na našem oblíbeném technickém spotu, zhruba uprostřed trailu, jsme si trochu zablbli a jednotlivé pasáže jsem si vážně užil a zvládl s mnohem větší jistotou, než obvykle.

Ve sjezdu nejsem žádný zabiják, ale troufnu si říct, že se z kopce pouštím vcelku odvážně a i tady mě Trance potěšil. Drží stopu, poslouchá pokyny jezdce na změnu směru a dobře zvládá kořeny, výmoly a další nerovnosti. Při jízdě dolů jsem nezaznamenal žádné nepříjemné odezvy a cítil jsem se jistě a komfortně.

Pohled druhý - Honza

Psal se rok 2015 když jsem se poprvé setkal s 29 Trancem. Tenkrát si ho pořídil můj bratr, zatímco já se proháněl na 27,5 verzi. Kola jsme si čas od času prohodili. S 29 nebyl problém strávit celý den s velkou porcí km v horách. Bohužel z kopce mu chyběla hravost a v pořádném sešupu byl značně nervózní. 

V roce 2018 se většina renomovaných firem vytasila s nějakým tím 29 trail bikem. Není čemu se divit. Na trhu je po těchto kolech velikej hlad, což potvrzují i trail centra, která u nás rostou jako houby po dešti. Tudíž byla jen otázka času, kdy Giant do éteru vypustí podobný počin. Obzvlášť, když se modernizace za poslední léta dostalo 27,5 bratříčkovi a šéfovi Reignovi z offroad sekce.  Ano, možná si říkáte, že v Giantu trochu zaspali… Ale vemte v potaz, že pro rok 2019 vychází hned 5 verzí tohoto modelu. Dvě verze jsou postaveny na hliníkovém rámu s karbonovým vahadlem a tři kompletně slepené z karbonu nevyjímaje zadní stavby. Karbonovou verzi na trailu poznáte velice rychle díky špičatému zakončení sedlové trubky. Ta je u hliníkové verze zaoblená.

U 29 verze pro rok 2019 nezůstal kámen na kameni. Kluci celý bajk kompletně přepracovali. Ať co se týče geometrie, tak i zdvihu. Jak už výše poznamenal kolega Jakub. 

Při prvním setkání mě fascinovala metalická modrá barva. Musím přiznat, že se mi líbí více než zvolená oranžová u vyššího hliníkového modelu. Co mě obzvláště potěšilo, byly nazuté pláště Maxxis v bezdušové verzi. Giant vám k zakoupenému kolu dodá bezdušový kit (ventilky a tmel). Ráfky jsou již z výroby opatřeny bezdušovou páskou. Pá pá duše. Možná i z tohoto důvodu v Giantu konečne upustili od Schwalbe, ze kterých mlíko stříká ze všech stran. Komponent, který mě naopak moc nepotěšil, jsou osazené brzdy Sram Guide T. Ty bych po zakoupení ihned vyměnil.

Shodou okolností jsem byl pozván na jeden nejmenovaný podzimní závod odehrávající se na samotném okraji Prahy. Na závodníky čekaly krátké technické tratě v odkloněném terénu, kde o utažené zatáčky nebyla nouze. Po naskládání na Trance mě překvapil kratší posed, se kterým jsem se na začátku trochu pral. Při mé 175 cm výšce spadám do velikosti M, ale po dni v sedle jsme si na sebe zvykli, i když mě někde vzadu v hlavě šťouchá myšlenka, jak by se mi jelo na o číslo větším rámu. 

Ale pojďme k samotné jízdě. Gianty s Maestrem jsem zvyklý jezdit s plně otevřeným  tlumičem. Maestro mi v tomhle vždycky vyhovovalo a neměl jsem sebemenší nutkání tlumič zpomalovat/zamykat. V případě nového 29 Trance jsem po kompresní páčce sáhl hned po pár metrech a z plně otevřeného tlumiče přepl do prostřední polohy Trail. Jeho zadní stavba je velice aktivní, připravena vyžehlit sebemenší nerovnost. Bohužel dosti reagovala i na moje šlapání, což se projevovalo pohupováním. Prostřední poloha trail to ale vyřešila. Tlumič se zklidnil a já pokračoval v jízdě bez otravného pohupování a ztráty pohodlí. Při stoupání byl Trance svědomitý. Maestro vytasilo všechny své zbraně a zadní kolo drželo pevně u země. Moje energie šla tam, kam má. K zadnímu kolu bez otravného tahání za řetěz při zdolávaní nerovnosti a vzadu nazutý Maxxis DHR se postaral o grip. Při strmějším stoupání již bylo potřeba pracovat s těžištěm, abych udržel přední kolo u země. Ale nijak zvlášť dramaticky. Postačilo se přikrčit k řidítkům.  

Cestou nahoru jsem přemýšlel, zda pro mě bude 115 mm zadního zdvihu dostačující. Přece jenom mám rád agresivnější jízdu s občasným poletem nebo dropem a v kořenech si libuji. Musím hned na začátku přiznat, že jsem za celý den nedosáhl dna zadního odpružení. A to jsem se občasným skočkám nebo dropům zrovna moc nevyhýbal. V Giantu si kluci s kinematikou opravdu pohráli. Zatímco je začátek zdvihu aktivní, možná více než bych chtěl či potřeboval, tak ke konci příkladně tuhne a jen tak vás nepustí na samé dno. Samozřejmě kdyby došlo na delší sjezd, tak by se tlumič v rozbitém terénu jistě zadýchal a rázně by se změnil jeho projev. K tomu jsme se ale bohužel spolu nedostali. Za to jsem si vyzkoušel, jak se Trance chová a zatáčí ve strmém odkloněném terénu v utažených zatáčkách.  

Kdybych ho měl hodnotit jako ve škole, tak mu dám za 2. Ten jeden stupínek si musím ponechat, kdybych se někdy svezl na jiném, k zatáčení více dychtivém 29palcovém kole. Ano, Trance se do zatáček pokladá bez většího protestu. Když ho té zatáčky dostanete (tedy pokud to máslíčkama ubrzdíte), nemusíte se bát o něj opřít. Tuhost rámu vás podrží a vy vystřelíte s rohlíkem na obličeji. K nabrání rychlosti ze zatáčky vám pomůžou maratonský geny, které v sobě Trance ukrývá. Vaše vynaložená energie se neztrácí ve zdvihu a kolo vyráží kupředu s každým šlápnutím. Tam kde je málo zdvihu mínusem, je jinde plusem.

Slabé brzdy zachraňuje aktivní zadní stavba, která se při zafláknutí nezamkne. Menší mínus si v zatáčkách vysloužily ráfky. U velkých kol je potřeba pořádná tuhost, ale i šířka. Gianťácký ráfky mají bohužel jen 25 mm. To už se snad neosazuje ani na xc kola. Díky tomu se mi v zatáčkách trochu bortily pneumatiky. Když se trail vzpřímil, přišly na řadu velká kola. Ta dokázala pohltit vše, co jim přišlo do cesty a krásně si notovala se zadní stavbou. Možná jste si všimli, že zatím zmiňuju jen zadní stavbu. No, ono o předním Foxátku toho není moc na povídání. Má sice 130 mm zdvihu, ale stále se jedná o základní Fox. K dorazu nebylo ani potřeba většího skoku, stačil schovaný větší kořen a už to cinkalo. Odtrh vidlice se sice zlepšil, ale pořád je to ponorka, která se nebojí větších hloubek. Jakmile vidlice jen spatřila, že se pojede z kopce, hned zastrkovala růžky. O nějakém podržení v zatáčkách se nedá mluvit. Možná by jí pomohl větší tlak za cenu ztráty odtrhu nebo potunit tokeny. Já bych ale radši sáhl po 36 nebo po jiné značce.