Test: Kellys Hacker 90

Kellys je na českých trzích slovenskou stálicí už po víc jak dvě desetiletí. Firmu založili před více než 25 lety bratři Divinecovi. Společnost začala nápadem na pouhou půjčovnu, ale postupně její otcové došli k závěru založit si vlastní produkci kol. V současnosti značka exportuje do více než 35 zemí na světě a pro cyklisty je velmi zajímavá poměrem cena-výkon, kterým skoro vždy výrazně předběhne konkurenci. Avšak občas se u ní objevují některé drobné háčky.

Hacker je řada sportovních, takřka, nebo u nejvyšší řady i čistě závodních hardtailů, které by ale přeci jen měly přinést trochu více zábavy než loňský devětadvacítkový topmodel Stage. Což je možná trochu překvapivé, neboť Stage prezentovali na českých kolbištích i jezdci týmu Bike Ranch. Hacker 90, jako vrcholný model, tak má uspokojit i čisté závodníky a také tak jsme ke kolu přistupovali. Ale vzhledem k této charakteristice je to trochu zvláštní, neboť na první nasednutí se jeví jako „velice lehké kolo vhodné spíš pro sportovní, ale i zábavnou jízdu, ale bez výraznějších ambic na vrcholový sport.“

O čem je potřeba se zde zmínit, je rozhodně geometrie kola. Konstruktéři si totiž dali za cíl dosáhnout nejkratší zadní stavby na trhu co se týká 29" kol a to se jim v podstatě podařilo. Absolutní primát sice v tomto ohledu drží Trek Stache, ovšem ten úplně nepatří do kategorie závodních XC hardtailů, protože jde o specifickou pluskovou devětadvacítku. Zatímco Trek disponuje pouze 420mm délkou řetězových vzpěr, Kellys postavil svou novinku na 422,5 mm dlouhé zadní stavbě.

To si vyžádalo rozlousknout několik speciálních konstrukčních oříšků, díky kterým získala zadní stavba u řetězu jak specifické prohnutí směrem dolů, tak spodní oplastování, zabraňující poškození karbonu od plandajícího řetězu. Spodní oplastování pak z části svou šířkou zakrývá i samotnou mezeru mezi převodníkem a rámem a zabraňuje tak i pokusu o zasukování řetězu.

Zajímavé je, že si při tom rám zachoval možnost použití přesmykače s dvojpřevodníkem. Tohle řešení má ovšem i své mínusy. V místě, kde se převodník kříží se zadní stavbou, je minimum místa. Kellys sem kvůli tomu nemohl přidat ani jindy běžně používaný plíšek ochraňující toto místo před poškozením při zasukování řetězu.

Pravdou na druhou stranu ale je, že samotná blízkost převodníku u rámu vytváří jakýsi integrovaný antisuk, který je o to účinnější, o co větší převodník použijete. Kellys uvádí, že je rám kompatibilní až s 36z. jednopřevodníkem, přičemž sériově osazuje třicetčtyřku.

Mimochodem, ačkoliv jde o zbrusu nový rám, a u těch se dnes výrobci poměrně často přiklánění k návratu k závitovému BSA středu, tady se Kellys rozhodl zachovat robustní lisovaný Pressfit.

Špičkové osazení

Při charakteristice kola začněme několika pádnými argumenty, proč si ho pořídit. Stojí v dnešní době ne zase tak astronomických 105 tisíc, ve velikosti M váží špičkových 9,3 kilogramu a třeba brzdy má z nejvyšší sady Shimano XTR.

Vidlice také nezklame, Fox 32 Factory SC měla příjemně nastavené tlumiče a na testovacích jízdách fungovalo i její zamykání, které mělo malinko tužší chod. S tím by se ale závodit dalo. Zlatavá povrchová úprava Kashima pak zvládá citlivě pohlcovat i poměrně malé nerovnosti. Rám s označením Kellys iCAD Carbon Pro 29 má „boostovou“ zadní osu o rozměrech 148x12mm, vepředu kolo také neuchytává nic exotického, osa je taktéž od Foxu.

Kellys logicky a dnes už tak trochu standardně použil přední placku o velikosti 34 zubů, které v kombinaci s dvanácti pastorky od 10 až po 50 zubů zajišťují naprosto pohodlný rozsah od rychlosti chůze až po velmi svižnou čtyřicítku. Velmi kladně můžeme hodnotit, že byl použit 12 rychlostní Eagle série X01, i to pomáhá k nízké hmotnosti. Brzdy Shimamo XTR jsou sice špičkou, ale na novém stroji potřebovaly docela dost kilometrů na zajetí, ale pak fungovaly naprosto precizně.

Použití inovované kombinace plášťů Schwalbe, konkrétně Racing Ray vpředu a Racing Ralph vzadu – se rozhodně neukazuje jako krok vedle, šířka 2,25" pojetí bajku seděla stoprocentně. K osazení špičkových zapletených kol Crossmax Elite 29 od prémiové značky Mavic není také třeba nic zásadního dodávat.

Kokpit je kompletně postavený na nejvyšší řadě Ritchey WCS. Rovná řídítka disponují závodně střídmou šířkou 740 mm a v rámu je drží devadesátkový představec.

Teleskopická sedlovka od výrobce Kind Shock by mohla vydat na speciální kapitolu. Model LEV Integra funguje sice na mechanické bázi, ale disponuje slušnými 125mm zdvihem. Fungovala bezproblémově a nasazení na pevňáka ve standardu musíme jen kvitovat.

Konkureční porovnání

Asi nejobjektivnějším způsobem, jak Hackera porovnat, bude vybrat sportovní hardtaily s vysokým osazením. Zůstaňme v naší známé střední Evropě (alespoň co se původu firmy týká), nejlépe její postkomunistické části, neboť značky odsud vyrábějí často levněji.

Superior Team 29 Issue

S cenou jen o necelých 5 000 vyšší může značka z moravsko-slezského pomezí  Kellysu bez problému konkurovat. Druhý nejvyšší hardtail postavil Superior na totožném rámu jako závodní týmovou verzi. Základním kamenem je osazení XTR v mechanické verzi, Superior má i stejný 34zubý převodník, vedou k němu však jiné kliky, zde to jsou Race Face Next. Ztrácet může Superior na kolech, používá klasicky ráfky DT Swiss, ale tady má obyčejnější verzi vážící 1715 gramů a mající šíři 25 mm. Nelze učinit verdikt u ověřené vidlice od Foxu a subtilní DT Swiss, jež pruží prakticky pod všemi Superiory, každopádně kola jsou si papírově dost podobná. Jen váhu uvádí Superior velmi optimistických 8,9 kg, což se nezdá být příliš pravdivé. Nicméně, jak již bylo uvedeno, váha pod Kellysem se prohnula jen pod zátěží 9,3 kila.

Author Magnum 29

Author cenově začal u svého nejlepšího modelu téměř kopírovat Kellys. Magnum by měl být k mání také za 105 korun. Avšak oproti Kellysu nabízí jinou výbavu. Zidealizování pohonu zajišťuje 12rychlostní Eagle X01 od Sramu. Zde samozřejmě může hrát roli psychologický efekt, že to není to úplně nejlepší, co Sram nabízí, přesto však převody modelu Magnum mohou být pro někoho zajímavější než Superior. Základ totiž tvoří 36zubý převodník, takže v kombinaci s 10zubým pastorkem to máme opravdu rychlý převod, největší pastorek má naopak rovnou 50 zubů, což je ještě lehčí převod než mají předešlé modely (34*46). Author má také o stupínek lepší kola – Mavic Crossmax Pro, kdežto Kellys má verzi Elite. Pláště Vittoria v dnes už skoro zastaralé šíři 2,1 mohou být kamenem úrazu, kdy se výrobce snaží dosáhnout co nejnižší váhy na úkor jízdních vlastností. Udávaná hmotnost 9,4 kilo může být reálná. Docela výraznou nevýhodou Authora může být jeho neatraktivní design. V případě brzd nabere pár gramů, protože je má jen ze série XT.

Kross Level 15.0

Polský Kross vyrábí model Level skoro až v komických 16 verzích, od luxusní týmové po turistickou třídu. Model 15.0 je druhou nejlepší verzí zhruba za 98 tisíc korun. Trochu se podobá Authorovi, protože také využívá řazení Eagle X01. Například kola má totožná se Superiorem. Oproti konkurentům může ztrácet na brzdách, neboť nemá XTRka, ale Sram Level TLM. Pláště Mitas Scylla většinou odvádějí dobrou práci, jen se rychle ojedou. Vidlici má tento exemplář Rock Shox SID. Level 15.0. je z výběru nejlevnější, ale papírově se zdá nejméně výkonný.

V cenové hladině okolo rovných sta tisíc můžeme tedy nelézt docela dost konkurentů. Hacker by mohl někoho oslovit teleskopickou sedlovkou, kterou konkurenti nemají. Takováto hračka stojí pěkných pár tisíc.

Jízdní dojmy

Po projetí Hackera mi pod přilbou zůstal jeden velký otazník. Pro koho je kolo vlastně určeno? Ano, je lehké, převody na něm umožňují svižnou jízdu, má lehké komponenty ze závodních řad, poradí si i se složitějším terénem. Upřímně si ale nedokážu představit, že bych v základním nastavení, jež kolo bez změny nějakého komponentu umožňuje, cítil jako profesionální závodník. Naopak mi kolo přišlo dost pohodlné - široká řídítka a vzpřímený posed.

Teleskopická sedlovka má určitě na tratích dnešních XCO své opodstatnění, ale v kontextu předchozích dojmů mi přišla jako další prvek zvyšující komfort a prohloubení jistoty, a tím pádem i prožitku z jízdy. Trochu jsem si zvykal, že pokud po ní požaduji zasunutí sedla, je třeba na ní plnou váhou sedět. Zasunutá zajistí opravdu výtečný manévrovací prostor. Silikonové gripy, které si Kellys sám vyrábí, jsou dost příjemné i díky tomu, že jsou „nezávodně“ tlusté, takže i trochu tlumí vibrace.

Celkově jsem na kole ale docela tápal, nevěděl jsem, jak ideálně zabrat, zejména v technických pasážích bych se s ním potřeboval ještě více sžít.

Kombinace plášťů od Schwalbe se zdá být příjemnou novinkou nadcházející sezony. Pravdou je, že koncem října panovala v Česku ještě nezvyklá sucha, takže jsem se vracel zaprášen, jak v největších červencových výhních. V prachu mě pláště nezklamaly a očekávám, že i po asfaltu budou dobře odvalovat, na něm mi ale kazila pocit moje až vzpřímená pozice, kterou pro mě Kellys přichystal - opět to beru jako pohled na nejvyšší závodní model značky. Provedení karbonového rámu bylo výborné, v záběru jsem cítil, jak je kolo tuhé. 

Pozitivem při pokusu o zvyknutí bylo, že kolo má představec délky 90 mm, díky tomu jsem neměl na kole problém, že by zatáčení šlo až příliš zlehka. Tento nelibý pocit mám při jízdě na strojích s kraťoučkými představci, neboť jsem zvyklý na delší. Přirovnal bych to k posilovači řízení v autě. Kdo se někdy svezl bez něj a pak nastoupil do auta s posilovačem, zažíval poté nepříjemný pocit, kdy ruce měly tendenci volant přetočit. S řidítky je to stejné, ale tady jsem si vůbec zvykat nemusel. 

Kvůli kratšímu posedu a na XC kolo lehce neobvykle širokým řidítkům jsem hledal ideální stabilitu, nicméně toto je otázkou zvyku. Hacker se přeci jen snaží dostát svému jménu v tom, že „papírově“ tak kvalitní kolo u renomovaných výrobců za stejnou cenu nedostanete a někomu jinému může jeho nastavení sedět. Pak si za cenu lehce přes 100 tisíc koupí hračku, která by jinde stála o 50 % více. Takhle by mohlo vypadat bajkové hackerství.

Závěrem

Kellys Hacker 90 si zaslouží velké plus za jednoduchý, čistý design. Černá a zářivě červená s výrazným leskem k sobě pasují náramně. Kolo má skutečně parametry závodní „rakety“, co se týče váhy, osazení i použití ne úplně základních kol, nicméně v terénu si prostě závodně nepřipadáte. To ovšem neznamená, že kolo neletí a je na něm nuda... 

Pokud šlápnete, tak je cítit, že kolo je hbité a snadno akceleruje, nicméně na něm chybí pocit, který některé jiné stroje přináší: nutkání ještě více zrychlit a zkusit, co kolo vydrží. Hacker mě v tomto ohledu opravdu nechával v klidu, ale možná to byl záměr jeho tvůrců, kteří se poslední roky výrazněji zaměřují na trailové a enduro ježdění. Protože díky krátké zadní stavbě, širokým řídítkům a teleskopické sedlovky si užijete dostatek zábavy na trailech i bez připnutého startovního čísla. Náklady na jeho údržbu budou díky absenci exotických komponentů přijatelné. 

Hacker tak do jisté míry bourá jisté zvyklosti a snaží se do XC segmentu prosadit prvky trailového stylu, které přinášejí specifické vlastnosti, které někomu vyhovovat mohou, někomu ne. A víte co? Asi je to tak správně, protože kolik majitelů tohoto kola na něm bude opravdu závodit a kolik ho bude používat na běžně ježdění?

Kompletní informace o všech modelech Hacker najdete na stránkách výrobce www.kellysbike.com.

Fotogalerie