Test: Kellys Hacker 90

Jízdní dojmy

Po projetí Hackera mi pod přilbou zůstal jeden velký otazník. Pro koho je kolo vlastně určeno? Ano, je lehké, převody na něm umožňují svižnou jízdu, má lehké komponenty ze závodních řad, poradí si i se složitějším terénem. Upřímně si ale nedokážu představit, že bych v základním nastavení, jež kolo bez změny nějakého komponentu umožňuje, cítil jako profesionální závodník. Naopak mi kolo přišlo dost pohodlné - široká řídítka a vzpřímený posed.

Teleskopická sedlovka má určitě na tratích dnešních XCO své opodstatnění, ale v kontextu předchozích dojmů mi přišla jako další prvek zvyšující komfort a prohloubení jistoty, a tím pádem i prožitku z jízdy. Trochu jsem si zvykal, že pokud po ní požaduji zasunutí sedla, je třeba na ní plnou váhou sedět. Zasunutá zajistí opravdu výtečný manévrovací prostor. Silikonové gripy, které si Kellys sám vyrábí, jsou dost příjemné i díky tomu, že jsou „nezávodně“ tlusté, takže i trochu tlumí vibrace.

Celkově jsem na kole ale docela tápal, nevěděl jsem, jak ideálně zabrat, zejména v technických pasážích bych se s ním potřeboval ještě více sžít.

Kombinace plášťů od Schwalbe se zdá být příjemnou novinkou nadcházející sezony. Pravdou je, že koncem října panovala v Česku ještě nezvyklá sucha, takže jsem se vracel zaprášen, jak v největších červencových výhních. V prachu mě pláště nezklamaly a očekávám, že i po asfaltu budou dobře odvalovat, na něm mi ale kazila pocit moje až vzpřímená pozice, kterou pro mě Kellys přichystal - opět to beru jako pohled na nejvyšší závodní model značky. Provedení karbonového rámu bylo výborné, v záběru jsem cítil, jak je kolo tuhé. 

Pozitivem při pokusu o zvyknutí bylo, že kolo má představec délky 90 mm, díky tomu jsem neměl na kole problém, že by zatáčení šlo až příliš zlehka. Tento nelibý pocit mám při jízdě na strojích s kraťoučkými představci, neboť jsem zvyklý na delší. Přirovnal bych to k posilovači řízení v autě. Kdo se někdy svezl bez něj a pak nastoupil do auta s posilovačem, zažíval poté nepříjemný pocit, kdy ruce měly tendenci volant přetočit. S řidítky je to stejné, ale tady jsem si vůbec zvykat nemusel. 

Kvůli kratšímu posedu a na XC kolo lehce neobvykle širokým řidítkům jsem hledal ideální stabilitu, nicméně toto je otázkou zvyku. Hacker se přeci jen snaží dostát svému jménu v tom, že „papírově“ tak kvalitní kolo u renomovaných výrobců za stejnou cenu nedostanete a někomu jinému může jeho nastavení sedět. Pak si za cenu lehce přes 100 tisíc koupí hračku, která by jinde stála o 50 % více. Takhle by mohlo vypadat bajkové hackerství.