TEST: Kellys Slanger 50

Když musíš nahoru

Slangera jsme do testu dostali v eMkové velikosti. První seznámení probíhá většinou kolem baráku, kdy ladím odpružení (sag), pozici sedla, polohu brzdových páček apod. Nevím, kdo sedlal 05 přede mnou, ale až na sag se trefil přesně mým preferencím (poloha sedla, nastavení páček). Při mých 175 cm je posed příjemný, nikterak zvlášť natažený. Reach v eMkové velikosti disponuje 431 mm. Vidlici obdařuji 30% sagem, zatímco zadní tlumič pouze 25%.

První cesta se Slangerem vede do Kokořínska, abychom se oťukali na testovacích trailech. Jako první trail volím Milču. Na tomto trailu se o kole většinou dozvím nejvíc informací. Skládá se z dupacích částí, rychlých sešupů s odkloněnými zatáčkami i menšími klopkami. Spodní část je poměrně strmá přímka po kořenech s pár hupama a se závěrečným posílákem. Nejprve se k němu ale musím vyškrábat.

Tlumič přepínám do uzamčené polohy. Stoupání začína po asfaltové cestě pomalu měnící se na šotolinovou, z níž se pak uhýbá do lesa na vrstevnicový odkloněný trail. Po asfaltové cestě by si Slanger strčil kde jakého hardtaila do kapsy. S téměř nulovým pohupováním a tuhým rámem jde má vynaložená síla přesně tam, kam má. K zadnímu kolu. Po odbočení na lesní pěšinku tlumič přepínám na prostřední trailovou polohu. Zde teprve začíná prudké stoupání. Jen nepatrně se přikláním k řidítkům s ještě živou vzpomínkou na Konu Satori s jejím strmým úhlem sedlovky. Sedlový úhel Slangeru disponuje 74°, čehož si má prohnutá záda s naloženým batohem rychle všimla.

Díky celkové délce 1184 mm, z toho 450 mm na zadní stavbě, je Slanger při stoupání stabilní, bez sebemenšího náznaku přizvedávání předního kola. Zadní zavěšení vzorně pohlcuje nerovnosti a spolu s Nobbydickem dodává zadnímu kolu skvělou trakci. Menší zádrhely začínají v pomalých utažených zatáčkách, kde má Slanger tendenci se zamykat a je potřeba si více najíždět.  Ale i s menším zpomalením v zatáčkách jsem nahoře o poznání rychleji s hřejivým pocitem na srdíčku.
Když se to zlomí směrem dolů.

První část trailu je dupavá a vyhlazená. Zde si pochvaluji Slangerovu chuť zrychlovat s každým šlápnutím do pedálu bez výrazného ztrácení ve zdvihu. Na řadě jsou dvě odkloněné zatáčky v hrabance. Jelikož jsem předchozí kolo měl také 29, jsem tak zvaně ještě sžitý, tak vím, že je potřeba si trochu více nadjet a pak v náklonu řádně zaříznout. Zatáčku projíždím čistě. Stačí nasměrovat, kolo více naklonit a Slanger mě z ní vyvede s přesností a úsměvem na obličeji. Musím, i když nerad, pochválit (papírové pláště na můj bajk nesmí (!) obzvlášť, když jde o Perfomance verzi)  Nobby Nicky. Zařízly se do hlíny a držely směr bez většího podklouznutí i na přesušeném podkladu a za celou dobu testování, čemuž se trochu divím, mě nepotkal žádný defekt. Otázkou je, jak by se spojení těchto plášťů s horním můstkem zadní stavby popasovalo s podzimním blátem, protože prostoru pro hlínou obalený plášť zde není úplně nadbytek...

Přejíždím menší terénní zlom mezi skalami, nic nedělám, vše nechávám na kolu. To si počíná velmi sebevědomě bez sebemenšího náznaku nervozity. Přijíždím k obávané pravotočivé klopce, před kterou se musí rázněji na brzdy a z ní pak následně kolo zlomit do levotočivé. Shimítka M8000 podavají vyvážený výkon s velice dobrou dávkovatelností. Slangera se mi před zatáčkou daří zkrotit a následně nasměrovat do klopky, ze které mě vystřeluje do následující levotočivé. Díky tuhosti rámu jsem se o Slangera mohl bez obav opřít a vychutnat si hřejivý pocit z příkladného projetí daného úseku.

Na řadě je menší sešup, utažená levá, kterou beru na prase se zadním kolem ve smyku a přílítávám do závěrečné sekce plné kořenů. Není žádným tajemstvím, že nejsem fanda základních foxých pružátek, ale musím přiznat, že hlavně tlumič Slangerovi sedl jako zadní část mého těla (čti prdel) na hrnec. Přepínání sjezdového a trailového modu jsem využíval poměrně často. Zde se mi vnukla myšlenka, že při osazení tlumiče s možností přepínání komprese bych automaticky osazoval dálkové ovládání z řidítek. Není úplně příjemnou záležitostí ve fullgazu hledat přepínací páčku na tlumiči...

Na začátku trailu se přede mnou lomil menší, ne tak rozbitý sjezd, tak jsem ho nechal v trailovém módu a využíval lepšího přenosu mojí energie k zadnímu kolu. Slanger mě nutil šlapat i tam, kde to většinou nechávám na gravitaci, což výrazně potěšilo mou Stravu. Jelikož se mi tlumič v tom honu nepodařilo přepnout do otevřené polohy, dojíždím obtížnější část v trail módu... Teď možná čekáte nějaký hanění, jak moc to kopalo apod… Ale nebude tomu tak. Ano, druhá jízda v plně otevřeném módu byla sametovější, o poznání klidnější, ale ani v trail módu kolo nikterak zvlášť neposkakovalo. Naopak, bylo více nakloněné k odpalům přes jednotlivé sekce kořenů. Pokud jsem tlumič přepnul do sjezdové polohy a snažil se silove šlapat, začal být projev tlumiče žvejkoidní.

Sjezdový mód jsem pořádně využil až na trailech v okolí Liberce, které nabízí delší a více rozbité sjezdy. Tam si Slanger liboval v otevřenějších stopách a díky poměrně dlouhému rozvoru byl klidný i ve strmém trailu prokládaným kořeny. V delším sjezdu bylo znát zadýchávání tlumiče a úplně upřímně se mi na něj dole moc sahat nechtělo. Větší terénní zlomy zvládal sám bez mé větší asistence a do otevřenějších zatáček ho stačilo jen více naklonit a důvěřovat. 450 mm dlouhá zadní stavba byla znát při pokusech zvedání kola do manuálu, na bunny hopech a  dropech bylo kolo nutné více předkopnout. Po několika pokusech s dopadem předním kolem napřed si ale ponotujem a závěrečné dropy dáváme již s jistotou.

Co se týče přední vidlice… je to základní hubený Fox, jehož odtrh a chod nepatří k nejlepším v dané cenové kategorii a musím přiznat, že s Foxem bez pumpičky na trail nemůžu. Je to neustálý boj s připouštěním a odháněním psů ze dvorku. Věřím že některým lidem její projev může vyhovovat, ale já se k nim bohužel neřadím.